Článek
Kolegy z vedení jste rezignací překvapil. Jak dlouho jste ji vůbec plánoval?
Nebylo to nijak plánované. Na základě závěrů říjnového ÚVV jsem si vzal nějaký čas na rozmyšlenou, diskutoval jsem o tom s nejbližšími spolustraníky, nechtěl jsem se rozhodovat pod vlivem emocí.
Cítil jsem, že ve vedení strany nemohu některé věci změnit, že buď budu součástí vedení a budu k němu loajální, nebo budu loajální ke straně. Já se rozhodl pro stranu a její ideje.
Znamená to, že vedení je porušuje?
Neshodujeme se v zásadních věcech. Nemohu se smířit s tím, že stranu ovládají, promiňte mi ten výraz, političtí hokynaří.
Lidé, kteří jsou schopni cokoliv zobchodovat, vyměnit ideje za výhodné pašalíky a žijí svůj život stylem „díky za každé nové ráno“.
Moje dlouholetá politická práce v dresu ČSSD se zakládala na něčem jiném. Připadalo mi, že se povinností mlčet kvůli loajalitě k vedení zpronevěřuji.
Těmi hokynáři myslíte koho? Europoslance Miroslava Pocheho?
Nebudu nikoho jmenovat. O panu Pochem jsem se opakovaně vyjádřil jako o člověku, který se neštítí vzít si celou stranu jako rukojmí svých osobních ambicí (trval na své kandidatuře na ministra zahraničí i přes odmítání Hradu – pozn. red.). Je to člověk, se kterým nechci mít nic společného.
Budete v březnu kandidovat na předsedu ČSSD?
To teď není na místě. Dal jsem prostor stávajícímu vedení ČSSD, aby zvedlo soc. dem., aniž by si potřebovalo vytvářet svůj cíl v Jiřím Zimolovi nebo členech neformální diskusní platformy Zachraňme ČSSD. Ať vedení předvede, co umí.
Toto není o nějaké mé ambici na předsednickou funkci, ale o ambici pomoci ČSSD a sociálnědemokratickým myšlenkám.