Sobotka: V řadě věcí budeme se Zemanem spojenci

Jako soc. dem. jsme s myšlenkou přímé volby prezidenta spojeni dlouhé roky. Takže i kdybychom zvažovali různé varianty, jak volba dopadne, nevím, jak bychom voličům vysvětlili, že měníme názor.

Přímá volba je správná a koneckonců obrovský zájem lidí o politiku, který se zdvihl v souvislosti s ní, mně osobně dává naději, že se nám třeba podaří debatu ve společnosti rozpoutat i v roce 2014, kdy nás čekají ještě důležitější volby, a to do Poslanecké sněmovny.

Současně platí dlouhodobá pozice soc. dem., že jsme nevnímali zavedení přímé volby jako nějaký přechod k prezidentskému nebo poloprezidentskému systému. Nadále se domníváme, že by Česká republika měla zůstat zemí parlamentní demokracie, kde rozhodující hlavou výkonné moci je předseda vlády a kde se o podobě vlády rozhoduje ve volbách do Sněmovny.

Myslím, že Miloš Zeman bude aktivním prezidentem. Ale určitě by jím byl i Jiří Dienstbier. Povaha mandátu přímo voleného prezidenta je z politického hlediska jiná, než byl mandát prezidenta voleného poslanci a senátory. Nový prezident má silnější mandát a lidé očekávají, že nebude jen kladeč věnců a že se bude aktivně zajímat o to, co se v zemi děje, a bude využívat svých ústavních pravomocí. To je absolutně v pořádku.

Vztah můj a Miloše Zemana není úplně jednoduchý a přímočarý, protože není jednoduchý a přímočarý ani vztah soc. dem. a Miloše Zemana. Zatímco já jsem zůstal soc. dem. věrný, tak Miloš Zeman odešel. Je jasné, že dnes se na některé věci logicky díváme každý z jiného úhlu pohledu. V roce 1993 jsem volil Miloše Zemana. Myslím, že to tehdy byl správný krok, ale odchod Miloše Zemana ze soc. dem. přispěl k tomu, že se levice v České republice přece jen začala o něco víc tříštit. Ale naše setkání bylo velmi zajímavé.

O žádném seznamu zrádců, stejně jako o žádných konkrétních personálních otázkách, které by se týkaly soc. dem., jsme nemluvili. Navíc Miloš Zeman už dnes má vlastní politickou stranu (SPOZ), která je do značné míry pro nás konkurenční. Kromě toho deklaroval, že chce být nadstranickým prezidentem, takže myslím, že není rolí nadstranického prezidenta, aby se pletl do vnitřních poměrů soc. dem., ODS nebo třeba komunistické strany.

Analýzu role soc. dem. ve vztahu k Miloši Zemanovi a naopak bychom měli přenechat historikům. V tuto chvíli máme reálný politický mandát od voličů, a to jak soc. dem., tak Miloš Zeman, a měli bychom se orientovat na budoucnost.

V řadě oblastí budeme spojenci, protože soc. dem. vyznávají hodnoty, ke kterým se v řadě případů přihlásil v kampani i Miloš Zeman. Navíc jsem přesvědčen, že dnes už není tolik myšlenkově a emočně angažován do toho, co se v soc. dem. děje. Řekl bych, že dnes je jeho zájmem naplnit očekávání voličů a pozitivně naplnit výkon prezidentského mandátu.

Koneckonců Miloš Zeman byl zvolen i díky stovkám tisíc hlasů sociálnědemokratických voličů, kteří si určitě nepřejí, aby negativně působil vůči soc. dem. Myslím, že to dělat nebude.

Skutečně můžeme být spojenci při snaze změnit situaci v naší zemi. Zcela jsme se shodli v názoru na neúspěšné a tristní fungování Nečasovy vlády. Společně nám jde o nastartování hospodářského růstu, snížení nezaměstnanosti. Soc. dem. jde také o to, aby se korigovaly pravicové reformy, nespravedlivé zásahy, ke kterým došlo ve zdravotnictví a sociální oblasti.

Marasmus, ke kterému došlo v soc. dem. v těchto letech, kdy se strana rozhádala a málem rozpadla ve věci volby prezidenta republiky, už ČSSD překonala. Postavili jsme v této volbě vlastního prezidentského kandidáta.

To se např. před pěti lety soc. dem. neodvážila a připojila se ke kandidatuře zelených – pana Švejnara. Po těchto pěti letech jsme kandidovali Jiřího Dienstbiera, získal 830 tisíc hlasů. Myslím, že nikdo nemůže jeho výsledek označit za špatný. Když neprošel do druhého kola, podpořili jsme hodnotově bližšího kandidáta, kterým byl Miloš Zeman.

Soc. dem. je dnes v mnohem lepší situaci, než byla po prohraných prezidentských volbách v roce 2003. Mým cílem je nepřipustit tehdejší rozklad a marasmus, který vedl k tomu, že soc. dem. dostala ve volbách do Evropského parlamentu ani ne deset procent. Dnes naše preference rostou a jsme favority pro příští sněmovní volby i po prezidentské volbě.

Pokládal jsem za slušnost, abych panu prezidentovi vzápětí po zvolení pogratuloval, tedy v sobotu večer, a ten den jsme se také dohodli, že se sejdeme. Termín schůzky jsem ponechal na tajemníkovi. Pokud jde o věci, které se týkají některých místopředsedů, zvykl jsem si nekomentovat jejich konání přes média. Myslím, že toto si musíme vyřešit doma, uvnitř soc. dem.

Řekl bych, že i prezidentská volba byla jistá zkouška toho, jak soc. dem. unese zátěž. Protože to, co nás čeká po roce 2014, pokud vyhrajeme volby, bude mnohem náročnější. Musíme reálně změnit situaci v zemi, pomoci lidem, kteří do nás vkládají své naděje. Byl bych proto rád, abychom na sjezdu zvolili takové vedení, které tuto zátěž unese.

Řekl bych, že v řadě případů tyto odchody soc. dem. prospěly. Mám na mysli třeba senátora Drymla nebo senátora Palase. Ale nemyslím, že by soc. dem. měla ztrácet ve prospěch SPOZ. Bude důležité, aby se soc. dem. vnitřně neštěpila.

Jsem totiž přesvědčen, že nejlepší šancí na nějakou dlouhodobou integraci levice je silná a soudržná soc. dem. A pokládám za paradox, že dnes mluví o integraci lidé, kteří odešli ze soc. dem. a zakládají nové politické subjekty. To je přesně dezintegrace levice.

Po pravdě řečeno, a říkal jsem to i Miloši Zemanovi, pozval bych i Karla Schwarzenberga, byť s menší radostí.

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání deníku PRÁVO