Článek
Vyhláška například s účinností od loňského dubna snížila minimální odměnu soudních exekutorů z 3000 na 2000 korun. Stejnou částku nově přiznává vyhláška exekutorovi také za situace, kdy z nějakého důvodu zanikne jeho oprávnění k vedení exekuce.
Další část vyhlášky, kterou chtěli senátoři zrušit, řeší situaci, kdy dlužník po výzvě ve třicetidenní lhůtě dobrovolně zaplatí. Exekutorovi pak místo paušální náhrady hotových výdajů 3500 korun náleží jen polovina částky, tedy 1750 korun. Dříve se snížení paušální náhrady týkalo jen exekucí, kdy vymožené plnění nepřesáhlo 10 tisíc korun.
Podle senátorů i podle dřívějšího vyjádření Exekutorské komory vyhláška ohrožuje činnost jednotlivých úřadů a nepřiznává exekutorům adekvátní odměnu za jejich práci. Argumentovali například porušením zásady legitimního očekávání a porušením práva podnikat.
„Novela vyhlášky zasáhla poměrně úzký výsek odměn exekutorů. Samotného jádra práva podnikat se dotknout nemohla,” uvedl soudce zpravodaj David Uhlíř. Vyhláška podle něj sleduje legitimní cíl, aby náklady nesené dlužníkem byly přiměřené vymáhané částce.
„Vítáme, že ÚS potvrdil ústavnost úpravy, která snižuje odměny exekutorů. V praxi ukázala, že systém vymáhání pohledávek nekolabuje a je schopný fungovat i za těchto podmínek. Za vše hovoří čísla – k 1. srpnu 2017 jsme měli 154 exekutorů, dnes jich je 155. K žádnému exodu ani ke ztížení vymahatelnosti práva tedy nedošlo,” uvedl ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO).
„ÚS připustil, že změna vyhlášky je ústavní, to ale ještě neznamená, že je rozumná a věcně správná,” reagoval na nález advokát Zdeněk Koudelka, který zastupoval senátory.
Bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) si od úpravy exekutorského tarifu u části dlužníků sliboval snížení jejich celkového zadlužení.
