Článek
Už by to nezvládla. Musí to za ni obstarat její osmdesátiletá dcera Polyxenie Čandasová. „Napadlo tolik sněhu, že jsme to ani nestačili odházet,“ omlouvá se s úsměvem.
Ten se mihne i na tváři oslavenkyně. Viditelně má z návštěvy radost a hosty vítá ráda. „Jak se máš,“ oslovuje gratulanty. O mnoho více českých slov se za více než 60 let, která prožila na Moravě, nenaučila.
Bílou sněhovou peřinu pozoruje Evangelia Čarasová jen malým okýnkem. Nadšená z ní není.
„Sníh mám ráda, ale kdyby u toho nebyla taková zima,“ říká Evangelia. Kvůli ní a hromadám sněhu okolo domku chodí babička, jak ji dcera oslovuje, ven už jen velmi málo.
Říká, že za rok už tady s námi nebude. Ale já ji přesvědčuju, že těch 110 let určitě zvládne.
„Nemám ráda zimu, už se těším, až bude zase léto,“ přiznává Evangelia. „Ale doma jen sedět nechce. Takže se jdeme na chviličku projít i do sněhu,“ doplňuje ji dcera Polyxenie.
Na léto se obě těší i z jiného důvodu. „Přijede rodina z Řecka a až teprve v létě oslavíme babiččiny narozeniny. Ještě stále má v Řecku jednoho bratra. Sama pochází ze sedmi sourozenců,“ vysvětluje Polyxenie.
Dcera s maminkou nebydlí, ale každý den za ní dochází hned ráno z nedalekého bytového domu. Domů se vrací až po desáté večer, kdy jde babička spát. „Už toho moc sama nezastane. Říká, že za rok už tady s námi nebude. Ale já ji přesvědčuju, že těch 110 let určitě zvládne,“ říká s úsměvem dcera Polyxenie. Na to, aby se starala o dům, nejstarší Češka už sice síly nemá, sledovat, co se děje ve světě a především pak v jejím rodném Řecku, neopomíná. Ujít si nenechala ani nedávnou první volbu českého prezidenta.
V sobotu volila i nejstarší obyvatelka České republiky, 108letá Evangelia Čarasová, v Dívčím Hradu na BruntálskuVideo: Pavel Karban, Právo
„Zemana znala, Schwarzenberga ne. A myslím, že jí je docela jedno, kdo vlastně vyhrál. Politiku ale sleduje. Ví, že je krize a všem nám radí, abychom se naučili šetřit,“ tlumočí dcera.
Do Československa přicestovala Evangelia Čarasová s rodinou v roce 1949 poté, co utekli z Řecka před občanskou válkou. Nejprve zamířili do Mikulova, o rok později na sever Moravy – do Dívčího Hradu. Babička Evangelia je šťastná za každý další den. „Občas mi už není dobře a třepou se mi ruce. V létě bude zase lépe. Bude teplo,“ těší se Čarasová.