Článek
Podle pravidel totiž poslanci po deváté hodině večer už hlasovat nemohou, i když by si to předtím sami schválili.
Pro Lisabonskou smlouvu chtějí hlasovat poslanci koaličních lidovců, zelených a opozičních sociálních demokratů. Proti se staví komunisté, kteří požadují k dokumentu referendum, a někteří poslanci za ODS. Právě komunisté jednání nejvíc zdržovali. Několikrát předložili dokonce návrh na to, aby bylo jednání přerušeno.
"My nespěcháme, tudíž to, že se dál diskutuje, nám v zásadě nevadí," řekl novinářům místopředseda KSČM Jiří Dolejš.
Ke konci dne projednávání zdržovali i Vlastimil Tlustý a Jan Schwippel, kteří se chystají smlouvu odmítnout.
Ministr školství Ondřej Liška se obává, že se debata může protáhnout donekonečna. "Dokud poslanci budou chtít vymyslet nějakou další kličku, pokud budou chtít nalézt nějakou další obstrukci, tak si ji prostě naleznou," řekl.
Topolánek: nejásám, ale budu pro
Premiér a předseda ODS Mirek Topolánek během úterý avizoval, že ruku pro Lisabon ruku zvedne, ačkoli s výhradami. "Není to pro mě absolutní priorita. Pro mě osobně je to spíše hlasování hlavou než srdcem,“ řekl ve Sněmovně. Doplnil, že ze smlouvy nejásá, ale bude hlasovat pro dokument a vyzval k tomu i své kolegy.
Český parlament je dosud jediným z evropské sedmadvacítky, který se k Lisabonské smlouvě nevyjádřil. Unii již schválila většina parlamentů unie, jen Irové ji odmítli v referendu - to by se však mělo letos na podzim opakovat s tím, že si dokument mezi Iry získává stále větší přízeň.
Komplikace s dokumentem
Evropský dokument se v ČR setkal s mnohými překážkami. Loni v dubnu ho například senátoři nechali prošetřit u Ústavního soudu, který ho v listopadu shledal nezávadným. Soud však vyvrátil jen základní argumenty, celou Lisabonskou smlouvu neprošetřoval, čímž zůstal stále prostor ke spekulacím.
Před Ústavním soudem napadl dokument i její neznámější odpůrce prezident Václav Klaus, podle něhož je protiústavní. Klaus závěrem minulého roku upozornil, že smlouvu podepíše pod podmínkou, že ji schválí Irové v opakovaném referendu.
Lisabonská smlouva
Dokument, který reformuje instituce EU po jejím rozšíření na 27 zemí.
Na rozdíl od euroústavy, zamítnuté voliči v referendech v roce 2005, Lisabonská smlouva nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.
Klausovy výroky nakonec vedly i k slovní přestřelce na Hradě mezi ním a delegací Evropského parlamentu, jež Hrad v reakci na to zveřejnil.