Sněhu moc nebylo, v létě nás čeká sucho, říká ekolog

Letošní zima by se snad ani zimou nazvat nedala. Většinou je podstatná část území beze sněhu, teploty se šplhají i vysoko nad deset stupňů. Co to dělá s vodou a půdou?

Je to projev klimatických změn, který byl očekáván, ovšem nebyl očekáván tak brzo. Třeba já žiji na Broumovsku, což je asi v 500 metrech nad mořem. A letos jsme zde poprvé zažili během dvou měsíců pětkrát zimu a pětkrát jaro – roztál zcela sníh, kulminovaly toky jako při jarním tání, pak to zase napadlo.

Velký problém nejen letošních projevů počasí je, že voda z krajiny velice rychle odtéká. Následně, jelikož není sníh a bude ho čím dál méně, bude celý půdní profil vysychat. Problematická situace se ještě prohlubuje tím, že většina půdy nemá dostatek organických látek, takže není schopná poutat vodu. Pětadvacet procent zemědělského půdního fondu je navíc odvodněno melioračními systémy.

Průmyslovým zemědělstvím jsme si zkrátka z obrovských lánů polí udělali takovou střechu, ze které většina vody odtéká pryč. Takže v létě bude sucho a k tomu musíme přičíst vliv klimatické změny.

Nepomohly by vydatnější deště?

Pokud by byly zahradní, tedy trvalé a ne tak prudké, tak částečně ano. Jenže změna klimatu nám posílá přívalové deště v čase daleko od sebe, které půdě škodí – odnáší ji rychle z polí. Půda je totiž opravdu ve špatném stavu. Asi devadesát procent zemědělské půdy v Česku je utuženo, ať už zmíněným nedostatkem organiky, chemizací, pojezdy, nebo vysušováním meliorací a tím, že se zvedá odpar vody. Ten za posledních dvacet let stoupl o padesát procent.

Takže i kdyby pršelo jako dosud, budeme vysychat. Muselo by napršet minimálně o padesát procent více, abychom si zachovali bývalý vodní komfort. A to se bohužel ani v optimistických scénářích nedá očekávat.

Dokonce si myslím, že můžou nastat periody, a jedna už od roku 2014 do roku 2019 nastala, kdy může množství průměrných srážek z roku na rok ubývat, a tím mohou vznikat dlouhodobá sucha.

Ale nedávno se množství průměrných srážek zlepšilo.

Ano, v letech 2021 a 2022. Pršelo více než v oné suché periodě. Ale pořád prší málo. Pole vysychají a tok také, i lesy.

Jeden z problémů je ten, že klimatická změna způsobuje větší energii větru a zvyšuje teplotu povrchu. Způsobuje tak větší sálavý efekt a odnáší vláhu daleko od místa vzniku. Pak je tu další efekt, kterým trpí celá střední Evropa: narušený jet stream změnil převládající směr větru, čímž že jsme se dostali zcela nově do srážkového stínu Alp. A to se vše se projevuje růstem sucha, rovněž degradací úrody, kůrovcovými kalamitami.

Jak konkrétně?

Třeba když vysychá les, nejsou stromy schopné se bránit kůrovci, což jsou jinak ve zdravém lese přirození dřevodoktoři. Dochází k tomu vlivem emisí oxidů dusíku z dopravy a emisí čpavku z přehnojování zemědělských pozemků. Když je sucho, dochází k rozpadu těchto sloučenin na nitráty a vzniká nitrátový stres pro symbiotické kořenové organismy. To způsobuje, že v podstatě ze dne na den stromům ustane dodávka vody a živin. Výsledkem je, že strom začíná usychat, je oslabený, a v té chvíli nastupuje kůrovcová kalamita.

Zemědělská půda zničená průmyslovým zemědělstvím pak trpí zejména tím, že nemá dostatek organiky, čímž ztrácí schopnost jímat vodu. Zadržuje tak asi jenom 45 litrů vody na kubík, což je opravdu málo. Zdravá, úrodná půda zadržuje kolem 350 litrů na kubík.

A v tom je odpověď, co udělat se suchem v Česku. Nejsou to přehrady, ale náprava stavu půdy a půdního života.

To letošní sucho se projeví na podzemních, nebo i povrchových vodách?

Na obou. Je-li vysušena půda v celém povodí, tak samozřejmě v potocích a řekách toho moc neteče. Pamatuji si, že ještě před nějakými dvaceti roky byla celoročně tekoucí voda i v tocích, které byly narovnané a obetonované. Za těch dvacet let jsme se posunuli k takovým pouštním vádí. Což jsou toky, v nichž proudí voda, jenom když zaprší. A to už se v drobných pramenných oblastech u nás děje běžně. Zkrátka vysycháme, což podporuje nedostatek sněhu.

Nulová izoterma, která vyjadřuje teplotu vzduchu 0 °C, se vzdaluje na sever a do výšky. Proto už dnes sníh zůstává víceméně jen na vrcholcích hor. A to je obrovský problém, protože většina přehrad v Česku je postavená na zachytávání vody ze sněhu.

Jaký to má potom efekt?

Když budeme mít méně sněhu a navíc bude rychle roztávat, začnou se přehrady rychle plnit. Musejí vodu začít vypouštět předem, aby měly dostatek prázdného objemu. A to znamená, že o vodu přicházíme rychleji, než kdyby tálo pomalu jako kdysi. Čili efekt přehrad se ztrácí.

Tento kritický trend se bohužel projevil v zimě 2018/2019. Měli jsme mít průměrnou zásobu sněhu 35 miliard kubíků vody jako každou zimu, ale bylo to desetkrát méně. A tato situace se bude skoro jistě zhoršovat. To bude znamenat, že toky budou dále vysychat.

Co s tím?

Pokud chceme vůbec něco v téhle situaci dělat, nemůžeme zadržovat vodu v přehradách, rybnících, ale ani v liniích toků navracených přírodě revitalizacemi. Musíme začít vodu zadržovat celoplošně – povodí po povodí.

Zdrsnit celou krajinu mezemi, větrolamy s terénní vlnou, novými mokřady, menšími poli, vytáhnout vodu z meliorací, obnovit drobné toky, snížit rozlohu orné půdy, ochránit obce před povodněmi řízenými rozlivy spoustou dalších přírodě blízkých opatření, která jsou levná a lidé si je mohou udržovat sami. Přejít k agrolesním systémům, kdy se stromy a zemědělské půda navzájem chrání a podporují a zvýší výnosy.

Vy to teď testujete na Broumovsku pomocí tůněk. Jak to probíhá?

Je to pilotní projekt pro celou republiku, který je podporován i ministerstvem životního prostředí a Státním fondem životního prostředí.

Vedle hotové výstavby kaskády pěti tůní a vyvedení vody z meliorací na povrch do nového toku, kde je nasazen monitoring zvýšení zádrže vody, uhlíku i biologické rozmanitosti v půdě, plánujeme i větrolamné mezní pásy po vrstevnicích, výsadbu rozptýlených stromů, kaskády tůní s mokřady.

To vše dohromady nejen zvýší zádrž vody, ale povede k lepší adaptaci krajiny na změnu klimatu v rámci celých dvou dalších povodí. Zde už máme i projekt a vybranou firmu, která zrealizuje celé území podle našeho Modelu Živá krajina.

Má to už nějaký efekt?

Z prvních měsíců fungování obnoveného mokřadu s pěti tůněmi na zhruba 400 metrech můžeme říct, že to zatím funguje výborně. Eroze z pole, která v minulých třiceti letech zanesla jednohektarový rybník, se snížila na nulu. Nyní se už rybník konečně může odbahnit.

A poslední efekt, který to má, je okamžitá akumulace vody v celém systému. Za pět dnů máme sedmnáct tisíc kubíků vody navíc.