Smutná komedie, trápí „české” Brity brexit

„Je to totální zmatek. Od začátku celé referendum byl děsný nápad. To, co se tam děje dneska, vypadá jako komedie, ale na to je to příliš vážné a lidem to doopravdy zkomplikuje život,“ posteskl si nad pivem Nick Waterworth, rodák z Liverpoolu, v jedné z pražských hospod, kde se Britové a další lidé anglofonní komunity scházejí.

„Pro mě to není zas takový problém, protože česká vláda umožnila, že bude stačit získat zde povolení k pobytu do roku 2020. Ale strašně mě to štve, je to pěkný opruz,“ svěřil se Právu. Jedinou cestou ze šlamastyky je podle něj vypsání nového referenda o setrvání v Unii, nicméně nevěří, že by se na něčem takovém mohl britský parlament dohodnout. Obává se také, že celý brexit proběhne bez dohody s EU, tedy divoce.

Připouští také, že se mohou opakovat nábožensko-nacionalistické násilnosti spojené s nepokoji mezi Severním Irskem a Irskou republikou z 20. století, kdy docházelo ke střelbě do demonstrantů nebo k teroristickým útokům skupiny IRA.

Johna Whalleyho, který učí angličtinu v pražském gymnáziu, znervózňuje zejména to, jak je britská veřejnost nakloněna variantě odchodu Británie z EU bez jakékoli dohody. „To rozhořčení, s jakým lidi hlasovali pro odchod z EU, se nikam nevypařilo. Je to ještě horší a ten sílící nacionalismus je ostudný pro celou zemi,“ řekl Právu. Na divoký odchod z Unie Whalley nevěří, bude však podle něj nutné ho odložit. „Bez jasného plánu odchodu by byl brexit neskonale hloupý,“ říká.

Doufá, že se podaří vyjednat nějaké standardy pro setrvání na společném trhu a v celní unii. Stejně jako Waterworth by i on nejraději viděl nové referendum, ve kterém by už Britové mohli hlasovat s vědomím toho, co všechno rozchod s EU obnáší a jaké změny bude pro ně znamenat. V původním plebiscitu podle něj lidé hlasovali pro brexit spíše z protestu proti podfinancování veřejných služeb v Británii a jiným domácím tématům, zčásti z neznalosti. „Když ale v zemi zvítězí zastánci odchodu bez dohody… Ti jsou dost arogantní a hloupí na to, aby rozpoutali nový konflikt v Severním Irsku,“ obává se Whalley.

Trvalý pobyt v ČR získá asi hladce. „Ale je mi nepříjemné a je mi trapně, že Češi a jiní Evropané se mohou do budoucna ve Velké Británii dočkat chladnějšího přijetí,“ povzdechl si.

Craig Duncan, rodák ze Skotska, počítá i s dalšími dopady, jaké současná nepřehledná scéna na ostrovech nabízí. „Třeba to skončí sjednocením Irska, nezávislostí Skotska a Anglie ještě bude žadonit u svých bývalých kolonií o obchodní smlouvy. To by byla zajímavá tečka za čtyřistaletým experimentem zvaným Spojené království,“ řekl Právu.

Podle něj je jisté pouze to, že „historie bude pamatovat na bývalého premiéra Davida Camerona jako na idiota, který jenom aby urovnal spory ve své vlastní straně, vyvolal referendum, v něž nevěřil, a nakonec tak obrátil svou zemi v trosky“. Cameronovi a jeho konzervativcům spílají i ostatní. „Byla to velká chyba, kterou udělaly politické strany. Myslely jenom na sebe, ale ne na svou zemi,“ přitakal Waterworth.

Duncan se s nimi rozchází v pohledu na nové referendum. Podle něj by mohlo přijít na řadu jen tehdy, když by britská volební komise rozhodla, že kampaň pro odchod překročila zákonem stanovené limity financování.

Poznamenal, že referenda v Británii nejsou právně závazná. „Ale představa, že napříště budou lidi nějak zázračně lépe informováni, je hodně optimistická. Většinu britských novin stále vlastní miliardáři ze zahraničí, kteří mají silný zájem na tom, aby se z Británie stal neregulovaný daňový ráj,“ uvedl.

„Nemůžete vyčítat lidem, že si stěžují, že jim cizinci berou jejich práci. Je to pravda. Akorát tím cizincem je dělník v Číně, a ne polský chlapík z krámu odnaproti,“ vysvětloval.