Smejkal: Bez zlehčování covidu tu mohlo být méně obětí

Já to klidně vysvětlím. Od začátku říkám, že jsem jenom nemocniční epidemiolog. Mám atestaci z infektologie, což je klinický obor, a pak mám certifikát z nemocniční epidemiologie, což je z Ameriky, protože tam deset let vedu tým pro kontrolu nemocničních infekcí. Trochu mě mrzí, že mi pan profesor třeba nezavolal a nezeptal se na to. Jako kvalifikace pro vedení MeSES doufám, že to stačí. Ve skupině máme atestovaného epidemiologa, což je pan docent (Rastislav) Maďar, a jsme mezioborová skupina. Takže je to možná nakonec výhodou. Opravdu v tom nevidím odborný problém.

Obecně je špatným signálem pro veřejnost, když se odborníci liší a vyřizují si tyhle věci přes média. Myslím, že je vždycky lepší se sejít a názory si vyříkat. Mrzelo mě, že rektor (Tomáš) Zima udělal hrozně hezkou konferenci Karlovy Univerzity, kde jsme všichni vystupovali, a pak bez toho, aby nás kontaktoval, vyjde nějaké prohlášení.

Na druhé straně se nedivím. Názory téhle skupiny jsou od počátku jasné. Z našeho pohledu tu pandemii velmi zlehčují, podceňují a přirovnávali koronavirus ke chřipce. Je to jedno z dalších prohlášení. Je škoda, že to veřejnost vnímá tak, že se odborníci hádají, a co si má pak myslet. My si máme ukázat studie a zahraniční zkušenosti, a nikoli vypálit do médií nějakou podobnou výzvu. To vnímám negativně pro celou naši odbornou komunitu. To se dříve nedělo.

Bohužel ano. Jde o to, že jsou kapacitami ve svých oborech a že si pak někdo řekne: „Rektor Karlovy Univerzity anebo pan profesor Pirk říkají, že roušky jsou škodlivé a koronavirus je chřipka, a navíc nevěřím vládě, a když si to dám dohromady, tak proč bych měl dodržovat ta opatření?“

Ano. A já jsem to tvrdil asi do dubna 2020 a pak jsem rychle zkorigoval svůj mylný názor. Bylo nás víc…

Vzhledem k tomu, jak dobře u nás ta první vlna proběhla, tak jsem se snad naštěstí zkorigoval včas.

Z nové studie z Lancetu (odborný časopis – pozn. red.) vyplývá, že státy, které k tomu přistoupily radikálním způsobem, třeba jedním tvrdým lockdownem, ale opravdu ostrým, a to ne na takovou dlouhou dobu, a mezitím vybudovaly kapacity na testování a nedělaly to jako my brzda-plyn, tak nakonec ušetřily nejenom lidské životy, ale i peníze, a i je to méně bolelo.

V jejich (lidí kolem profesora Pirka) vyjádřeních se opakovaně objevuje, že je tu jakási volba mezi zdravím a ekonomikou. Takhle to ale vůbec není! To znamená, že buď zachráníte ekonomiku a zároveň lidské životy, anebo prohrajete oboje.

To je dobrá otázka. Ano, měl jsem tu volbu, buď se stát ministrem zdravotnictví, což znamená si přivést svoje lidi, navíc neznáte ten úřad, a je to dost komplikované. A tak jsem zvolil druhou cestu, protože jsem z toho nechtěl utíkat. Říkal jsem si, že vím o dvanácti i více lidech, kteří bychom dali odbornou skupinu dohromady. Někteří z nich mě i tlačili do toho, abych to ministerstvo vzal, ale já oponoval s tím, že tohle bude efektivnější cesta.

Byl jsem jmenován ministrem (Janem) Blatným do laboratorní skupiny. Do epidemiologické a klinické skupiny jsem se nikdy nedostal, a co si budeme povídat, zřejmě bych tam byl také v menšinovém názoru. Jejich (lidí kolem Pirka) doporučení jsou podobná s těmi klinické skupiny na ministerstvu zdravotnictví…

To chce čas. Máte pravdu, že volba byla celkem jasná. Pokud bych se stal ministrem, vzal bych si s sebou tuhle skupinu a v tom případě bych ale musel přeorganizovat celý ten úřad, abychom tam nepociťovali nějakou rezistenci k tomu, co chceme, což bychom asi pociťovali. Druhá možnost byla vytvořit jenom odbornou skupinu, což jsem si zvolil.

Ano, myslím, že pan profesor Beran, jakkoliv si ho vážím jako vakcinologa, tak razí doteď teorii, že můžete ochránit rizikové skupiny a jinak virus populací pustíte. To je něco, co jsem si myslel také v dubnu 2020, ale pak se to ukázalo jako špatná cesta.

Myslím, že teď asi komunikuje s ministerstvem zdravotnictví.

Ale to já jsem nechtěl, tak jsem se asi nestal, protože jsem Smejkal, ne Prymula. Společně jsme komunikovali, a teď je pravda, že skoro vůbec. Obecně se ale bráním tomu, jak je vnímáno, že on je to špatné, a všechno ostatní je to dobré. Myslím, že třeba monoklonální protilátky, které byly také předmětem našich cest do zahraničí, by tady bez něj možná tak rychle nebyly.

To určitě ne. V jednu chvíli pak řekl, že jako skupina při ministerstvu máme komunikovat s ním, což bylo správné. Do toho nezasahoval.

Teď už mě dost věcí kolem covidu otravuje. Už bych fakt chtěl, aby všechno skončilo. A samozřejmě, že mi to otevřelo obzory. Doufejme, že se to nebude opakovat, bylo to něco, co tu nebylo od španělské chřipky. Pravděpodobně to byla vzhledem k číslu nadúmrtí výjimečná událost, která se možná bude opakovat zase za padesát let. Vždy na to musíme myslet.

Ano, otevřelo mi to dveře k tomu, že jsem mohl mluvit s nejvyššími vládními představiteli a o čemsi je přesvědčovat.

Ano i kvůli tomu, že jsem mohl vidět, že všechno není černobílé, a že to, co se občas v hospodě napovídá, se následně liší od vlastní zkušenosti s daným člověkem, což je hrozně zajímavé, a taky že musíte vždy spoléhat na svůj rozum, ne na to, co vám někdo řekne.

(smích) To už se mě moc ptáte… Vlastně jsem neměl ani příliš vyhraněné názory předtím.

Ano, ale zároveň jsem už ve věku, kdy se mi nezdá, že je všechno černobílé, což se mi potvrdilo. Když je člověk mladý, tak si řekne, že tenhle člověk je dobrý, a jiný ne, a tak to je. Naopak čím jste starší, tím vás míň překvapí, že jsou věci jinak, než se vám zdají.

A dále jsem se přesvědčil, že o dost lidech si můžete něco myslet, ale prověří je ta kritická situace. To je jako ve vztazích. A když je pohoda, všechno funguje a státu se ekonomicky daří, není to obraz toho, jak to opravdu je. Krize teprve prověří, jací lidé i stát jsou.

To je to, co mi vyrazilo dech asi úplně nejvíc. Že jsou lidé, kteří si nepamatují, co říkali, a teď mluví o tom, že zavření škol bylo zločinem. To mě dost trápí. Za prvé ani my jsme školy nezavírali, bylo to rozhodnutí vlády z té doby, ale opravdu jsme byli v situaci, kdy se nic jiného nedalo dělat, protože ve školách se britská mutace šířila.

Oni říkali, že je všechno chřipka a restriktivní opatření jsou zbytečná, a možná i proto, že jim lidi naslouchali, jsme se třeba také dostali do situace, kdy měl virus takovou sílu, že jsme ty školy museli zavřít. Mají na tom nepřímý podíl, protože to pořád zlehčovali. A ti samí lidé, kteří něco tvrdili, se opět objeví a budou říkat, že zavření škol bylo zločin, když to bylo nepřímým důsledkem teorií, které zastávali.

Bohužel jsem se přesvědčil, že lidská paměť je opravdu krátká. Takže myslím, že to bohužel dopadne podobně, ale doufám, že ne.

Vždycky to za něco schytáte. Myslel jsem to tak, že jsem nechtěl generalizovat. Dobře jsme zvládli jaro 2020, ale od léta do začátku letošního jara jsme to moc nezvládali. Teď bych řekl, že to zase zvládáme. (ťuká do stolu) Uvidím, jak to zvládneme dál, ale rozhodně se nám ta nejdelší kritická část moc nepovedla.

Myslím ale, že to bylo trošku selhání nás všech jako celé společnosti. Je hrozně jednoduché z toho vinit vládu, anebo zase jenom odborníky. Každý se na tom podílel svojí částí. A především dost z nás, kteří se na to dodržování z těchto důvodů vykašlali.

Ano, ale především potřebujeme začít každý sám u sebe. Historicky je nám zakódováno, že nám vždycky vládne někdo, koho nemáme rádi, a proto to nebudeme dělat. Musíme si začít řešit náš život sami od sebe. To znamená, že to, co můžeme řešit v obci, budeme řešit tam, a to samé s hostinským v hospodě. Přenášet zodpovědnost ze státu na jednotlivého občana či jednotku je asi dost důležité. Pořád čekáme, až nám vláda rozhodne, a pak je hrozně jednoduché si vybrat jednoho politika, že za to může on. Za prvé jsou to taky lidi a za druhé jsou obrazem nás všech. My si je vybíráme. A když si je zvolíme, tak na ně přeneseme veškerou zodpovědnost za všechno, co děláme? To je hrozně jednoduché.

Že asi taky nejsme nic ideálního.

Co zlomilo vaz ministru Blatnému? Jaké břemeno si neseme z období komunismu? A proč mu kauza Vrbětice připomíná politickou satiru?

Poslechněte si celý rozhovor v úvodním audiu nebo si ho pusťte ve své oblíbené podcastové aplikaci.