Hlavní obsah

Služba bez vyúčtování

Novinky, Jiří Franěk

Někomu připadne dvacetikoruna jako pakatel, jiného bude pálit. Pokud však projde návrh koaliční komise, abychom v lékárnách platili dvacetikorunu za každý recept, budou dojista remcat všichni.

Foto: Stanislava Dvořáková

Galerie pod radnicí v Ústí nad Orlicí s vystavenými návrhy vyhlášené soutěže "Jednotný vizuální styl města".

Článek

Ještě předtím však zažijeme velké parlamentní divadlo, v němž to vláda schytá zleva i zprava, protože není nad to zastat se chudých a potřebných, když se to obejde bez výdajů a bez námahy.

V takových případech jde nakonec i vrozená pravotočivost stranou, a tak se asi můžeme vsadit, že do toho problému nikdo neřízne a nenavrhne, aby si pacienti jednoduše úplně všechno platili a pak předkládali účty svým zdravotním pojišťovnám. Čistě teoreticky by však právě takový návrh nepředstavoval jen veškeré pravicovosti futrál, ale především přímočarou cestu k vyjasnění chaotických vztahů, které v našem zdravotnictví panují.

Prakticky to samozřejmě možné není, protože by to právě vzhledem k těm vztahům těžce odnesli všichni pacienti s výjimkou nejzámožnějších. Ovšem nevede-li cesta tudy, kudy by ještě mohla vést?

Naše zdravotnictví je prapodivný konglomerát tržních a netržních vztahů. Výrobci léků a zdravotnické techniky své produkty prodávají, soukromé zdravotnické služby jakbysmet, lékaři chtějí dostat řádně zaplaceno za práci, pojišťovny se zdráhají platit víc, než musí; to všechno patří k normálnímu tržnímu hospodářství.

Na druhé straně provozovatelé zadlužených nemocnic platí jak mourovatí, aniž by tušili, kdo skutečně zavinil dluhy, stát doplácí, aniž by mohl řádně přezkoumat účet - ale docela nejhůř je na tom pacient.

Ten má zaplaceno předem, ale stále jako by se doprošoval něčeho zdarma a stále jako nějaká věc či hovádko boží trčí celé hodiny v čekárnách, než na něho přijde řada. Každý živnostník by zkrachoval, kdyby se ke svým zákazníkům choval tak, jak se k nám bez špetky studu chová státní zdravotnictví.

Dvacetikoruna za recept možná pomůže jako malá finanční injekce, jistě by pomohlo i placení jídla v nemocnicích. Je to ostatně přehlednější, než když se za některé léky bůhvíproč doplácí, za jiné bůhvíproč ne. Ale léčit neprůhledný systém, v němž se každá finanční injekce vždy kdesi vytratí, jen a jen dalšími finančními injekcemi, to je projev bezradnosti, ne-li zoufalství. Je zřejmě nutné najít způsob, jak řádně kontrolovat všechny účty.

PRÁVO 20. prosince 2003

Související témata:

Výběr článků

Načítám