Slepý Němec přišel u českých soudů o majetek, nemá peníze už ani na advokáty

Muži, který v Německu žije z existenčního minima a měl by mít nárok na osvobození od soudních poplatků a bezplatné právní zastupování advokátem ex offo, nechaly soudy v jeho sporu zaplatit jak náklady řízení, tak advokáta. Do příjmů mu totiž započítaly i sociální příspěvek na asistenční služby, které nutně potřebuje kvůli své slepotě.

Kopetzky žil do roku 1968 v Československu, měl však i německé občanství. Po odchodu ze země o rok později sám požádal o zrušení československého občanství a trvale se usídlil v Norimberku.

Sametová revoluce ho vrátila domů a začátkem 90. let zakoupil na Přerovsku neobyvatelný dům, který pak léta rekonstruoval.

Protože jako německý občan nemohl majetek sám vlastnit, v katastru nemovitostí byl dům veden na jeho tehdejší českou přítelkyni, která měla také přístup k jeho kontu při přestavbě domu.

„Vedli jsme to jako půjčku. V roce 2000 činily náklady  1,2 miliónu korun a přítelkyně i ověřeným podpisem potvrdila, že jsem jí tyto peníze půjčil,“ řekl Právu Kopetzky. Jenže konto v té době již bývalého podnikatele se postupně tenčilo a navíc se mu v důsledku zeleného zákalu začal prudce zhoršovat zrak.  „Dnes mám již stoprocentní slepotu a pohybuji se jen, když mne někdo vede,“ podotkl Kopetzky.

Vztah s přítelkyní skončil rozchodem a došlo i na dělení  majetku. Expartnerce se však do splacení půjčky nechtělo, a tak se bývalý emigrant obrátil na Okresní soud v Přerově. A uspěl.

V říjnu 2003 soud rozhodl, že s bývalou přítelkyní skutečně uzavřel platnou smlouvu o půjčce na koupi a rekonstrukci domu, neurčil však termín, do kterého má být částka zaplacena.

Protože Kopetzky v témže roce nastoupil do starobního důchodu, byl rozhodnutím soudu o měsíc později osvobozen i od soudních poplatků. Sám se obrátil na odvolací Krajský soud v Olomouci, aby určil termín pro splacení půjčky, a zde se karta zcela obrátila. Kraj označil předchozí rozhodnutí za ukvapené, věc vrátil zpět na okres a ten zrušil nejen svůj původní verdikt, ale i osvobození od nákladů řízení.

Slepý důchodce v té době žil už jen ze sociálních dávek, neměl peníze na advokáta, veškeré písemnosti si musel nechat předčítat a odpovědi někomu diktovat. Znovu požádal o osvobození od soudních poplatků a přidělení advokáta ex offo, ale neuspěl.

Podle soudů měl dostatečně vysoký příjem. Do něj mu totiž započítaly i slepecký příspěvek 497 eur (podle tehdejšího kurzu 12 300 korun), který jinak do příjmu započitatelný není. Ve skutečnosti muž pobíral důchod ve výši 342 eur (8464 korun), který mu spolková republika dorovnávala na životní minimum 810 eur (20 047 korun).

Po odečtení nákladů na nájemné, energie a pojištění mu zbývalo na jídlo, oblečení a další osobní potřeby 406 eur (10 048 korun) měsíčně.  Náklady na vedení soudního řízení přitom postupně dosáhly skoro 300 tisíc korun.

Koncem roku 2009 odmítl Ústavní soud projednat Kopetzkého stížnost pro porušení práva na spravedlivý proces. Ani on se výpočtem jeho příjmů nezabýval. Spolehl se na úsudek soudců.

„Obecnými soudy bylo zjištěno, že stěžovateli zbývá z celkového příjmu 1307 eur po odečtení nutných výdajů každý měsíc částka 712 eur, tedy okolo 18 tisíc korun,“ konstatoval v usnesení předseda senátu Jan Musil.

V Kopetzkého kauze intervenoval i senátní výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

„Náš výbor se několikrát obracel na ministerstvo spravedlnosti. I při respektu k tomu, že soudy jsou nezávislé, jsme chtěli apelovat hlavně na morálku,“ řekla Právu bývalá poslankyně a donedávna pracovnice kanceláře senátního výboru Marta Hubová.

Odpověď z ministerstva s řadou nepřesností (například v datech jednotlivých soudních rozhodnutí) apel senátorů odmítla s poukazem na nezávislost soudů. 

Bývalá přítelkyně mezitím nechala Kopetzkého z domku, který měl bezplatně užívat, exekučně vystěhovat, dům pak prodala za 1,6 miliónu korun.

„V této chvíli mi nejde jen o to, abych dosáhl navrácení svého majetku. Důležité je, aby se podobný příběh nemohl přihodit komukoli dalšímu,“ zdůraznil Kopetzky, který se ani nadále nevzdává.

Svých práv se hodlá domáhat u Rady Evropy, Výboru pro lidská práva OSN a institucí EU.