Článek
Před dvěma týdny ministryně obrany Karla Šlechtová (za ANO) mluvila o tom, že po vás v resortu zbyly dvě nedotažené akvizice: radiolokátory z Izraele za 3,5 miliardy a dva roky trvající marketingový průzkum víceúčelových vrtulníků. Jak to vidíte vy?
Musím říci, že paní kolegyně vstoupila na složitou půdu ministerstva obrany. Míra odpovědnosti včetně hmotné je tam značná. Ona má obrovskou energii a pro mě sympatickou vlastnost chuti seberealizace.
Myslím si ale, že ji trochu zaskočila složitost resortu a že se tam začala možná pohybovat s určitou nedůvěrou, jako by tam předtím působil nějaký stranický oponent nebo koaliční partner. My jsme si o tom promluvili, takže věřím, že tyto pocity mít nebude.
A pokud tedy jde o vlastní akvizice?
S radiolokátory to trvalo déle, než jsme si mysleli. Akviziční proces, zvlášť když jde o miliardovou zakázku, se může zaseknout v jakékoli fázi, a že jich je. Navíc v domě opředeném různými historkami, z nichž některé jsou bohužel i pravdivé.
Podle odborníků je to, co chceme pořídit, naprostá špička. Kritériem bylo, že nesmí jít o prototyp, ale o něco, co je ověřené praxí, cenově hájitelné, a že budeme postupovat po linii vlády s vládou, abychom vyloučili na maximálně možnou míru zasahování dalšího prvku a další marži, jež by tím vznikla.
Jednání byla velmi tvrdá. Když si třeba řeknete o odborný znalecký posudek, tak trvalo tři měsíce, než jsme našli člověka, který by byl schopen to udělat, přičemž si řekl o šestimístnou částku.
Co dalšího bylo ve hře?
Říkali jsme si, že když znalec uvede, že neodpovídá cena nebo provozní náklady, tak ještě dostanu vynadáno, že jsem nehospodárně nakládal se svěřenými prostředky. To jsou dilemata. Jde i o kompatibilitu NATO a také o státy, které se účastnily tendru, neuspěly a úplně se s tím nesmířily. Vstupovat do věci chtěli i zákulisní hráči.
Takže jste pod obrovským tlakem a finále padlo vysloveně do období buď končící volební kampaně, anebo dokonce už vlastně po volbách. V tu dobu by to premiér Sobotka, a právem, v životě na jednání vlády nepustil.
Takže jsme měli vše opravdu téměř zamašličkováno. Teď akvizici prověřuje paní kolegyně (Šlechtová) a jsem pevně přesvědčen, že neshledá žádného pavouka ve skříni. Věřím, že se nákup realizuje, protože pro naši obranyschopnost je to významný prvek.
A jak je to s těmi vrtulníky?
Já bych to neoznačil za marketingový průzkum. Byl to stejný režim na úrovni vlády s vládou, respektive s pěti vládami, které garantovaly dodávky, aby stroje splňovaly všechna kritéria. Takže se nám do finále dostanou dvě nabídky (USA a Itálie – pozn. red.).
Jedna fyzicky existuje a druhá je v poloze: my to ještě nemáme, ale uděláme vám to přesně, jak budete chtít. Nevím, k čemu byste inklinovali. Přesto rozhodnutí nepadlo, ale kalendář není vůbec v deficitu. Rozhodnuto by mělo být do konce pololetí tohoto roku.
V Americe musí být na vývoz materiálu tohoto druhu souhlas Kongresu, což se stalo (s odhadovanou cenou kontraktu 575 miliónů dolarů, tedy 12 miliard korun – pozn. red.), má nějakou časovou platnost a v jejím rámci se musí rozhodnout. Byly to desítky hodin jednání. Já v tom mám naprosto čisté svědomí.
