Článek
„Statistika z loňské výroční zprávy uvádí, že třiačtyřicet procent úrazů je zaznamenáno nikoliv jako bezprostřední identifikace úrazu ve škole, ale na žádost zákonných zástupců žáků mimo jiné z důvodů úrazového pojištění,“ sdělil Novinkám náměstek České školní inspekce Karel Kovář.
„Často to ale může být tak, že dítě doma bolí hlava a matce řeklo, že se s někým ve škole srazilo. Matka pak s ním jde preventivně k lékaři, jestli třeba nemůže mít otřes mozku, a nahlásí školní úraz,“ přiblížil.
Podle právníka Jiřího Valenty, který se zaměřuje na školní problematiku, se pokusy o podvod nemusí vždy vyplatit. V první řadě by měl rodič prokázat, že ke zranění skutečně došlo ve škole.
„To, jestli rodič dostane více, nebo méně peněz, už nezáleží na škole, ale na plnění pojišťovny, je-li škola pojištěna. Povinnost nemá, i když ve většině případů moudrý zřizovatel svou školu na tuto situaci pojistí. A to, jestli je rodič spokojený, je velmi různé. Velmi často se stává, že není spokojený s tím, co dostane od pojišťovny, a to pak končí u soudu a ten rozhoduje o výši náhrady škody,“ popsal Novinkám.
Zkušenosti má s podobnou situací učitel tělocviku z jednoho většího města, který nechtěl být jmenován.
Tělocviku se vyhýbá více dětí
„V Rakousku nám na lyžáku srazil kluka jiný kluk z Čech. Zajistili jsme transport vrtulníkem pro oba. Maminka nám pak v slzách děkovala, že jsme jí zachránili chlapce. A pak nám přišla poděkovat ještě jednou s kytkou a bonboniérou, ale že nás zažaluje, protože potřebuje peníze a někdo jí to poradil. Na to má právo. Může si vybrat, na kom bude žádat škodu, a škola má objektivní odpovědnost,“ řekl Novinkám.
Soudní pře se táhly čtyři roky. Škola nakonec musela jako náhradu škody včetně bolestného vyplatit dvě stě padesát tisíc korun. Ale matka dostala k úhradě soudní poplatky ve výši zhruba dvě stě dvacet tisíc.
Podle vedoucího Oddělení pedagogiky a didaktiky tělesné výchovy Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy Kamila Kotlíka není takový případ ojedinělý.
Jestli jich je více či méně se nedá určit. Obecně úrazů ve školách v poslední době příliš nepřibývá. Podle dat inspektorů vycházelo v minulém školním roce na stovku žáků základní školy 2,72 úrazu, v předchozím školním roce to bylo 2,81. Ve školním roce 2012/13 činil index 2,4.
To, že přibývá dětí obézních a nešikovných kvůli nedostatku pohybu, se však zřejmě na statistice podepisuje. Roste totiž počet omluvenek a uvolnění z tělocviku, kde se úrazy stávají nejčastěji. Stejný počet úrazů na menším počtu dětí tedy znamená, že jsou děti ke zraněním náchylnější. Data k omluvenkám sice nejsou, ale ze škol často zaznívá, že se množí.
„Znám školy, kde je třicet procent dětí uvolněných,“ potvrdil Kotlík.
