Školní psycholog radí před přijímačkami: Nenechte se paralyzovat nervozitou

Určitě je fajn si je nějak naplánovat a zorganizovat si čas. Stanovit si priority a rozmyslet si, na co se ještě zaměřit. Děti si můžou říct, co jsou jejich silné stránky a co je potřeba procvičit. Při přípravě je dobré střídat krátké bloky učení s odpočinkem.

Obecně spíš ne. Učení má určitě smysl v posledních dnech, ale třeba večer před zkouškou je ideální si spíše odpočinout, psychicky se zklidnit a myslet na to, že to, co umím, je dostatečné. Žádné velké penzum znalostí už stejně většina lidí nenažene a je lepší se zaměřit na to, abych přišel ke zkoušce v co nejlepší formě. K tomu pomáhá dobrý spánek, večer lehké jídlo a také pohyb, například procházka.

Někdo to může mít jinak, je to spíše menšina, která je zvyklá učit se do poslední chvíle, což je přístup velmi náročný z hlediska stresu a tlaku. Ti budou chtít poslední večer nahánět co nejvíc.

Ideální je se připravit prakticky, tedy mít všechno sbalené a připravené, vědět přesně, kam pojedu a jak, v kolik hodin budu vstávat a tak dále. Příprava může ulevit a přinést pocit jistoty.

Dobré je také vyhledat podporu okolí, promluvit si s rodiči a kamarády a sdílet pocity. Zároveň se vyhýbat negativním myšlenkám, jako „Já to určitě nezvládnu!“, které někoho můžou přepadat. Je lepší si vědomě říct, že dělám, co můžu, a že to stačí. Děti si mohou připomenout věci z minulosti, které se jim povedly třeba ve škole.

Cítit nervozitu je normální, jen je potřeba nenechat se tím paralyzovat. Když někdo prožívá intenzivní stres třeba poslední den před zkouškou nebo ještě v den zkoušky krátce před ní, tak může vyzkoušet jednoduchá dechová cvičení. Fungují tak, že člověk si počítá třeba čtyři sekundy nádech, čtyři zadrží dech a následně šest vteřin vydechuje. S cvičením pomůže třeba mobilní aplikace Nepanikař, která to vizualizuje pomocí tvarů.

Měli by se soustředit na to, aby byli pro děti oporou a nepřidávali další tlak. Dát dětem najevo, že jim důvěřují a že ať to dopadne jakkoliv, tak budou stát při nich. Měli by se vyhnout takzvaným nárokovým větám typu: „Určitě budeš nejlepší.“ Přestože to mohou rodiče myslet dobře, tak mohou působit opačně.

Nejlépe, když tam budou pro ně, budou jim naslouchat a nesnažit se jejich pocity bagatelizovat. Pokud z toho mají děti obavy, není dobré říkat, že to nic není. Rodiče se naopak mohou zeptat, jak svým dětem pomoci.

Po samotných zkouškách je důležité nějak uzavřít to stresující období, třeba to nějak oslavit a přijmout následně výsledek.