Článek
A školský systém nedokáže příležitosti srovnat. „Začíná to už ve školkách. Jsou školky, které poskytují za úplatu logopedické kurzy, výtvarné a hudební kroužky, výuku angličtiny. Jiné školky tyto aktivity zařazují do své běžné činnosti a speciální poplatky za ně nevybírají,“ popsala Právu Jana Straková, odbornice z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Česká školní inspekce (ČŠI) před dvěma lety upozornila mateřinky, že nemohou zpoplatňovat kroužky, jejichž zaměření spadá do jejich vlastních výukových programů. Našly se totiž školky, které měly v programu výuku angličtiny, ale vybíraly poplatek například za rodilého mluvčího v dopoledních hodinách.
Jsou školky, které poskytují za úplatu kurzy a kroužky, jiné poplatky za ně nevybírají
„Školek, které něco takového dělají záměrně, je už dnes naprosté minimum,“ řekl Právu náměstek šéfinspektora Ondřej Andrys.
Připustil ale, že placené kroužky, ač mimo oficiální vzdělávací program, mohou k nerovnostem vést. „V ideálním světě by všechny aktivity ve škole měly být zahrnuty do školního vzdělávacího programu, a tudíž zdarma. Ale v ideálním světě nežijeme,“ řekl Právu. Podle Strakové princip dělení na lepší a horší vzdělávání pokračuje na základních školách.
Některé veřejné školy nabízejí třídy pro nadané, jiné rozšířenou výuku nějakého předmětu, nejčastěji angličtiny, nebo dvoujazyčné vyučování a vybírají za ně od rodičů poplatky. Jsou také školy, které se těší velmi dobré pověsti, naopak z jiných není nadšená ani ČŠI. Úrovně škol se liší i podle regionů.
Bohatší přispívají do školních fondů
„Rozrůzňování škol probíhá velmi živelně, výběrové třídy nejsou nikterak monitorovány. To podle mého názoru není správné. Tvůrci vzdělávací politiky by měli směřovat k tomu, aby se všem dětem dostalo ve veřejných základních školách standardně kvalitního vzdělávání bez ohledu na to, kde děti vyrůstají a z jaké rodiny pocházejí,“ řekla Straková.
Ve vyspělých zemích je nemyslitelné, aby se ve veřejných školách poskytovaly za úplatu služby, které by měly být standardní součástí vzdělávání
„My ale počítáme s tím, že se školy liší a že je třeba mezi nimi pečlivě vybírat. Rady, jak při výběru postupovat, poskytují rodičům pravidelně v médiích i ministerští úředníci,“ zdůraznila.
Některé základky například pořádají přijímačky, kde si vyberou ty nejschopnější anebo nejlépe připravené děti.
Spádové školy sice musí přijmout všechny děti z přilehlého okolí, ale rodičům těch neúspěšných mohou vysvětlit, že by se tam dítě trápilo a ať to zkusí jinde. V takové lokalitě pak vznikají školy s vyšší koncentrací „vybraných“ nebo „zbytkových“. A opět sehrávají svou roli kroužky. Podle ČŠI vyjde měsíční poplatek za kroužek u většiny škol na stovku měsíčně.
Řada škol má sociální programy, do kterých mnohdy přispívají rodiče, na zaplacení kroužků chudším dětem.
Kde takové projekty nejsou, vyjde rodiče kroužek na 500 korun za pololetí. Má-li dítě sourozence a je potřeba platit víc poplatků, bývá to už problém. Nejchudší si nemohou dovolit třeba poplatek za družinu, takže v takovém krajním případě rodič nemá zajištěno odpolední hlídání, dítě je ochuzeno o další obohacující činnosti, přichází o pobyt s vrstevníky a další sociální rozvoj.
„Ve vyspělých zemích je nemyslitelné, aby se ve veřejných školách poskytovaly za úplatu služby, které by měly být standardní součástí vzdělávání. U nás některé výběrové programy například inzerují, že dětem poskytnou za úplatu osobnostní a sociální výchovu nebo lepší komunikaci s rodiči založenou na vzájemném respektu. To mi připadá opravdu na pováženou,“ poznamenala Straková.