Silniční dopravci zdraží až o čtvrtinu

Trápí nás dramaticky vzrůstající ceny jak pohonných hmot, tak obecně všech vstupů, které jsou rozhodující pro cenotvorbu dopravců. S tím souvisí, a je to velmi nebezpečné, že se za poslední tři týdny o 300 procent zvedla cena složky AdBlue, kterou používáme do vozidel s motory s normou Euro 6. Ještě horší než dramatický růst ceny je hrozící nedostatek této látky. Pokud dopravci AdBlue mít nebudou, tak se vozidla zneprovozní, bez toho to v uvozovkách nejede.

Doufám, že se to nestane, ale bohužel dnes přicházejí signály z trhu, že tato látka na některých čerpacích stanicích jak v Česku, tak na Slovensku v posledním týdnu došla. Nevíme, zda to není důsledek paniky, kdy se firmy snažily předzásobit.

Troufl bych si tvrdit, že jinde v Evropě je to velmi podobné, protože výrobců AdBlue zase tolik není. To se musí promítnout do cen, z našich marží ve výši do tří procent to nelze saturovat.

Rostou i ceny nákladních pneumatik, náhradních dílů, servisních úkonů. Změna se odehrává v řádu desítek procent a nemilosrdně se propisuje do ceny. Silniční dopravci jsou tak nuceni cenu zvednout. Nedá se navíc předpokládat, že by do konce roku nebo po Novém roce došlo k nějaké stabilizaci. Jen zhruba poslední měsíc nám ukazuje, jak dynamicky vstupy rostou.

Situace s blížícím se závěrem roku graduje. To je vždy doba, kdy si naši zákazníci i ve standardní době říkají o větší kapacitu, aby byli schopni před svátky zásobovat, a teď je to svízelnější. Hrozba toho, že doprava se stane něčím, co je v uvozovkách luxus, je velmi silná. Intenzivně jednáme se zákazníky o navýšení ceny, a abychom byli schopni současnou situaci pokrýt, je potřeba bavit se o růstu cen mezi 15 až 25 procenty podle typu přepravy.

Dalo by se očekávat, že pokud je automobilový průmysl přibrzděn nebo i zastaven, tak se kapacita dopravců uvolní, ale paradoxně to tak není. Průmysl se nikdy nezastaví na sto procent, třeba jen na pár dní, ale kapacita kamionů je blokovaná. Buď je na nich naložené zboží, které továrna nepřijímá, nebo továrna nevysílá a chce mít kapacitu pro svou potřebu, až bude přesouvat zboží. Takže ji není možné po­užít na volném trhu.

Paradoxně jak tento průmysl ztratil schopnost plánovat, spotřebovává mnohem víc zdrojů z pohledu kamionů. Co se dříve zvládlo přepravit za den s jedním kamionem, dnes přepravujete dva dny a někdy i dvěma kamiony.

Každý dopravce musí velice zodpovědně přistupovat k tomu, komu kapacitu dá. Do určité míry jsou ve výhodě zákazníci, kteří mají s dopravcem dlouhodobé a korektní vztahy a jsou schopni se bavit o navýšení ceny a o plánování kapacity, kterou dopravce má.

Dnes není nikdo, kdo by byl schopen saturovat kapacitu, která je poptávaná, protože ji prostě nemá. Dnes zákazník musí umět definovat svou potřebu. Pokud to podcení a nedomluví se s dopravcem, tak kapacitu nedostane. Dnes je běžný jev, že když někdo zavolá a chce zítra kamion, tak ho dostane možná až tak za týden.

Řidičů je nedostatek. Hezky nám to ukazuje právě Velká Británie, která je v uvozovkách dopravně ochromená, a to nejen v silniční, ale i námořní dopravě, kdy se přehltí terminály a zboží se nedostane tam, kam má. V Británii si mysleli, že se obejdou bez zahraničních pracovníků a že jim berou práci, a nakonec se ukázalo, že se bez těchto řidičů dostávají na pokraj logistického kolapsu. Už to ohrožuje prosperitu země a životního standardu jejích občanů.

Přál bych si, aby si zbytek Evropy včetně Česka z toho vzal ponaučení a nepouštěl se do dalších experimentů, ať už to bude Green Deal, zvyšování daní nebo zpřísňování podmínek. Situace ukazuje, že doprava patří ke kritické a strategické infrastruktuře, která pokud by nefungovala, tak se nám všem bude výrazně hůře žít.

Trpí tím celá Evropa. Dlouhodobě jsme dopravu považovali za něco naprosto běžně dostupného, nepřipouštěli jsme si, že lidé, kteří v profesi pracují, jsou pro nás důležití a služba je důležitá pro budování blahobytu Evropy, a snížili jsme prestiž profese. Důsledky teď vidíme v plné nahotě. Lidé odcházejí, firmy omezují činnost. Každý z nás kromě peněz očekává, že nás lidé okolo berou jako partnery.

My jako dopravci jsme byli za posledních deset let leckdy vystaveni nezodpovědnému a populistickému chování, ať už ze strany politiků, nebo některých aktivistů, kteří silniční dopravu vnímají jako něco škodlivého.

Neuvědomují si, že ji potřebují ke svému každodennímu životu. Atraktivita pro naše zaměstnance nejen z řad řidičů se dostala na bod mrazu. Z profese odcházejí, nebo nepřicházejí.

Teď se navíc sečetly dopady koronakrize, kdy spousta řidičů z oboru odešla, nefungovaly autoškoly. A tak i to málo, které by bylo schopno do oboru přijít, nepřichází, protože není dostatek kapacit na jejich proškolení.

Deficit se pohybuje mezi 10 a 15 tisíci řidičů. Ten problém je ale dlouhodobý a to, že nefungovaly autoškoly, ho jen prohloubilo. Dlouhodobě požadujeme zjednodušení procesu přijímaní pracovníků ze zahraničí, ale bohužel situace v ČR je mnohem složitější a horší než třeba u kolegů v Polsku a jinde v zahraničí. I kdyby se ale proces přijímaní zaměstnanců ze zahraničí zrychlil, obávám se, že narovnání stavu, pokud by to vůbec bylo reálné, je otázka několika let.

V březnu a dubnu 2020, když se naplno rozjel problém koronaviru, byl zpočátku přístup české vlády liknavý. Chtěl bych ale pochválit zejména ministerstvo dopravy, že velmi rychle pochopilo, že zastavením dopravy problém jen prohloubí a vyvolá paniku ve společnosti.

I zbytek Evropy se tím naštěstí začal zaobírat. Svojí schopností zajistit základní lidské potřeby, ať už jsou to potraviny, léky, nebo pohonné hmoty, přispěla silniční doprava ke stabilizaci a ukázala, že má nezastupitelnou roli.