Článek
Středisko Junák – český skaut z Budišova na Třebíčsku jezdí k Pavlovu tábořit už třicet let. „Bývali jsme na jiném místě kousek odtud, ale tam les sežral kůrovec,“ popsala vedoucí, proč se před čtyřmi lety přestěhovali na louku nedaleko rybníka Podvesník. Rychle stoupající voda proto nejspíš vyvolala dojem, že vodní nádrž nese na kalamitě podíl. Její hráz ale držela, jen vody spadlo během chvíle příliš mnoho.
„Nevěděli jsme, co se děje. Tohle jsme ještě nezažili, a to už jsme toho zažili opravdu hodně. Najednou jsme stanovali v řece,“ popsala nezapomenutelný okamžik zástupkyně vedoucího tábora Iva Rybníčková.
Tábořiště si skauti našli krásné. Zda si sem troufnou příští rok, je prý ale otázka.
„Nemohli jsme spát, protože byly strašné blesky. Tak jsme hráli karty,“ ochotně se podělilo o zážitky klubko skautíků. „Najednou vedoucí volali poplach, tak se děcka začala postupně odvádět, od nejmenších. Některé stany byly zatopené opravdu hodně,“ vzpomíná jedna ze starších účastnic akce Ema Ujčíková. „Nejdřív jsme brali děcka do kuchyně, dělal se čaj, abychom se zahřáli. A ze stanů bylo třeba donést hlavně karimatky a spacáky, aby se dalo na čem spát,“ přidal Tomáš Mejzlík. Nejmenší děti bylo podle něj potřeba odnést, věk táborníků se pohyboval ve škále celé základní školy a nejmladším na výšku nečekané vodní hladiny holínky nestačily. „Já jsem skočil z postele a propadnul jsem se do vody,“ ukázal jeden z menších chlapců do tří čtvrtin lýtka, kam až mu voda sahala. „Měl jsem strach udělat další krok,“ svěřil se.
Co zůstalo ve stanech, je mokré.
Pavlovští hasiči tou dobou byli v plné práci, odčerpávali vodu ze sklepů. „Kolegové nám do toho oznámili tu věc s táborem. Tak jsme po domluvě s operačním zamířili tam,“ přidal do skládačky perné noci zástupce velitele zdejších dobrovolných hasičů Filip Drápela. „Velké auto muselo zůstat na silnici. Na místo se dostala jen dodávka a terénní avie, a i ta už měla co dělat,“ popsal problém s podmáčeným terénem, který si od tří zasahujících jednotek vyžádal koordinaci navíc. Na hasiče míří od skautů jen slova chvály: během chvíle dokázali dostat všechny evakuované do bezpečí, a ještě jim poskytli střechu nad hlavou. Po půlnoci už tak mohli táborníci napsat na facebook vzkaz rodičům, že jsou všichni v pořádku.
Voda se musela vylévat ze všeho, co v noci zůstalo pod postelí; z kufrů i z bot.
„Ta bouřka byla velmi silná, asi padesát litrů na metr tu spadlo během dvaceti minut,“ vybavil si hlavní vedoucí tábora Martin Lisý. Netají smutek, takový konec si nepředstavoval nikdo, zvlášť když se ve čtvrtek měl konat takzvaný slibový táborák.
„Končit jsme měli v sobotu, ale do té doby bychom už nedělali nic jiného, než uklízeli a sušili věci,“ shrnul důvod k předčasnému odjezdu. Semínko radosti ale přece jen v zabláceném konci už nyní klíčí, je jím právě bezvadně zvládnutá noční evakuace. Děti se k ní postavily ve smyslu pomoci starších mladším opravdu příkladně. „Možná něco děláme dobře,“ pousmál se vedoucí tábora.