Síkela: Nikoho nenecháme mrznout ani padnout

Částka čtyři tisíce korun se odvíjí od rozhodnutí vlády a od schváleného rozpočtu. Původní záměr našeho ministerstva byl vyplatit celý příspěvek na tarif v letošním roce, ale nakonec jsme vyšli vstříc rozpočtovým požadavkům. Takže bylo třeba pomoc rozdělit na dvě části, a tak letos bude v průměru 4000 korun. Protože je moje ministerstvo zodpovědné za energetiku, dostali jsme za úkol vymyslet mechanismus, jak k domácnostem státní pomoc dostat. To jsme udělali.

A jsme připraveni k nim dostat takovou částku, kolik se vláda rozhodne poskytnout. Kdyby to bylo například 20, 30 nebo 50 tisíc na domácnost, jsme připraveni to udělat.

Ale bojím se, že lidé budou vždy očekávat víc, a zejména ve společenském klimatu, kdy je blbá nálada a stále se opakuje, že cokoli uděláte, je to málo.

V průměru bude za rok pomoc necelých 15 tisíc a u domácností s vyšší spotřebou až téměř 18 tisíc korun.

Musíme si ale uvědomit, že to je jen část pomoci. Další je so­ciální systém Česka, který je daleko robustnější než v některých zemích třeba na jihu Evropy. Máme i adresnou pomoc přes příspěvky na bydlení, navyšování životního a existenčního minima a v konečném důsledku se ekonomicky výše pomoci měří jako celkový počet zdrojů poskytnutých do systému vzhledem k HDP. V tomto ohledu ČR už dnes patří k zemím, které pomáhají nejvíce.

Velmi často se srovnává mezi aktuálními cenami energií, které se naprosto vymkly kontrole. Do toho je nutné zasáhnout. Ale musíme si uvědomit, že například po loňském pádu Bohemia Energy celá řada domácností tím, že musely projít systémem dodavatele poslední instance, přešla na nové smlouvy. Ne u všech domácností to tedy znamená, že teď budou muset platit ohromné částky.

Celý mechanismus úsporného tarifu je nastaven tak, že jsme propojili miliony domácností s mnoha stovkami dodavatelů elektřiny, plynu, tepla a distributorů, a teď budeme do budoucna moci – například pokud budeme mít v budoucnu jasnou definici ohroženého zákazníka – pomoc dopravovat u jednotlivých typů energie velmi adresně.

Pohybovali jsme se v rámci předem schválených 66 miliard, které se skládají hlavně z částky na úsporný tarif, odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje a také pomoci na vytápění, ať už z domovních kotlů, nebo centrálního vytápění. Tak byla nastavena novela rozpočtu na rok 2022 a předběžný návrh rozpočtu na rok 2023. Navýšení té částky jsme zatím nediskutovali.

Pokud by ale vláda rozhodla, že poskytne na pomoc vyšší částku, ten náš mechanismus ji dokáže k domácnostem dopravit. Udělali jsme ale to, abychom posílili efekt v zálohách v rámci úsporného tarifu ještě letos, že jsme místo plánovaných 25 procent z celkové částky na tento rok alokovali přes 40 procent. Přesunuli jsme část, která se měla vyplácet až příští rok, do roku letošního.

Musíme si uvědomit, že exekuce z minulých let nemají prozatím nic společného s energetickou krizí. Domácnosti jsou chráněnými klienty a vždy jimi zůstanou. To znamená, že jsou v daleko výhodnější pozici než firmy. Jakoukoli pomoc, kterou pro občany uděláme, Evropské komisi pouze oznámíme.

Chci říci, že domácnosti budou mít letošní zimu dostatek tepla. Řekli jsme, že nenecháme nikoho padnout. Tečka. Budeme průběžně upravovat příspěvky na bydlení tak, aby se nikdo nedostal do situace, že z důvodu rostoucích cen energií se dostane do energetické chudoby, nebude schopen zaplatit žádné další účty a dostane se do exekuce.

Kalkulačka bude v pondělí. Lidé zjistí, jaký příspěvek dostanou letos přes svůj tarif na elektřinu, jaký příspěvek dostanou na teplo a přibližně, podle dosavadní spotřeby, kolik jim bude odpuštěno na poplatcích za obnovitelné zdroje. Budou schopni zjistit, jak bude přibližně ta celková podpora vypadat. Zároveň jednáme s distributory a řešíme, jak to udělat, aby se klienti přesně dozvěděli, jak jim bude příspěvek zohledněn v zálohách včetně zohlednění odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje.

Trh přestal reagovat na jakékoli pozitivní zprávy, kumuluje jen ty negativní. To, jak je systém nastaven, kdy poslední poptávka a poslední cenová nabídka určuje cenu na trhu, vedlo k tomu, že jsme v tomto týdnu viděli denní nárůst cen o více než 25 procent, že překročila cena elektřiny 700 eur za megawatthodinu (MWh), cena plynu byla až 320 eur za MWh.

Trh přestává být funkční, hromadí se na něm obrovské množství likvidity ze záloh, které musí obchodníci i dodavatelé skládat, ale obchodují se jen malé objemy. Cena je určena nabídkami a poptávkou na malé množství a velmi vysokou cenu.

Protože je to celoevropský problém, je jednodušší hledat celoevropské řešení. Můžeme přistoupit na lokální podporu, ale jakmile se to dotkne firem, jedná se o veřejnou podporu a tu pak stejně musíme notifikovat u Evropské komise. Takový proces je vždy s otazníkem a může trvat dlouho.

Nabízí se řada nástrojů od velmi robustních, jako je zastropování cen energií, některé státy vytáhnou stejně jako v minulosti otázku emisních povolenek, které se už dostaly k hodnotě sto eur, a pokud by se dočasně vypnuly, mohly by poměrně výrazně zasáhnout do ceny. Pak se nabízejí jemnější nástroje, jako například úplné nebo částečné oddělení ceny plynu od elektřiny, protože plyn je v tuto chvíli rozhodujícím faktorem pro ceny elektřiny. Buď to můžeme oddělit úplně, nebo pouze pro poslední závětrné elektrárny, tedy že by se ze systému odstranilo to, že poslední nejvyšší cena určuje cenu celému trhu.

Vidím, že se s některými ministerskými kolegy z jiných zemí shodujeme, že je potřeba něco udělat. Poměrně rychle je potřeba najít i třeba dočasné řešení, s nímž by mohla většina členských zemí EU žít, aby se na trhu vypustil tlak z hrnce a ceny energií začaly být únosné, aby nezkolabovaly ekonomiky.

Zastropování cen je velmi dramatický zásah. U povolenek v minulosti zejména ze strany zelenějších frakcí byl ale k zásahu do tohoto nástroje velký odpor. Nejsnadnější cestu vidím v částečném nebo úplném oddělení ceny plynu od elektřiny.

Je jasné, že dlouhá doba extrémně nízkých cen energií je pryč. A možná je to správně, protože nikdo neměl moc důvod šetřit. Najednou se kvůli drahé elektřině energetické úspory a účinnost spolu s aktivací ještě většího množství obnovitelných zdrojů staly hlavním tématem napříč Evropou.

Je jen otázka, kam bychom chtěli ceny vrátit tak, aby fungoval regulační charakter ceny, že pokud není příliš nízká, nutí šetřit. Je to dobré i z hlediska boje s inflací. Je to ale i o tom, že ceny energií se přelévají do cen produktů.

Nějakou hranici mám v hlavě, ale teď ji ještě nepovím. Je to hranice, jejímž prvotním cílem je uklidnit trh a stabilizovat systém. Teď nehledáme cestu, jak vrátit cenu na původní úroveň, ale jak zamezit dalšímu růstu cen energií a systémovému kolapsu a ceny energií vrátit na únosnou úroveň.

Jsme členským státem EU, máme mezinárodní závazky, existuje evropské právo a všechny návrhy a kroky musíme velmi podrobně zkoumat i z hlediska dopadů. Navíc si musíme uvědomit, že jsme i předsedající zemí. Nemůžeme na jedné straně předsedat EU a na druhé straně bez jakékoli koordinace lokálně dělat věci, které by byly narušením evropského práva.

Trvalo nám nějakou chvíli, než nás západní země znovu začaly brát jako partnery, a teď máme velkou ochotu si vzájemně pomáhat. Musíme si uvědomit, že partnerství má nejen výhody, ale i povinnosti, a to psané i nepsané. Proto se snažíme najít co nejrychleji evropské řešení. Teprve kdyby se to nepodařilo, můžeme zvažovat opatření čistě na lokální úrovni.

I v této oblasti běhá éterem řada lží. Jednou z nich je, že na Slovensku mají zastropované ceny. Mají tam ale jen dohodu o ceně, jak bude vypadat od počátku příštího roku. Vidíme, jaké politické turbulence se na Slovensku dnes odehrávají, a jsem velmi zvědav, protože znám podrobnosti toho ujednání, například že je to jen na část energií, jak to nakonec vůbec dopadne.

Na Francii vidíme, k čemu vedlo oznámení o zastropování cen a snaha o znárodnění EdF. Samotná firma, která je majoritně vlastněna státem, dnes svého zřizovatele a hlavního akcionáře žaluje o náhradu škody ve výši přes osm miliard eur a přijdou další žaloby ze strany dalších akcionářů.

Cílem je co nejdřív projednat možné varianty toho, jak obnovit funkčnost energetického trhu. My jsme přišli s určitými návrhy, nyní o jich jednáme s Evropskou komisí a jejím úkolem bude je ve spolupráci s námi dopracovat a představit co nejdříve.

Ale chtěl bych zdůraznit, že tato jednání jako ministr zodpovědný za energetiku vedu již nějakou dobu a rozhodně jsem s tím nezačal jen v reakci na nějaké výzvy. Jsem si moc dobře vědom naléhavosti problému a chápu i snahu vyzyvatelů se za této situace zviditelnit. Na druhé straně také prosím o pochopení, že průběh jednání s Evropskou komisí, případně s resortními kolegy z jiných zemí nekomentuji on-line ve veřejném prostoru.

Část plynu v Eemshavenu je podle mých informací již zajištěna, zatím ale ne celá kapacita. Není to o tom, že by se plyn nedal nakoupit. Je zajištěna zplyňovací kapacita a tranzit plynu. Další jednání o dodávkách plynu průběžně probíhají.

O kapacitě v Německu jsme předběžně jednali a s ohledem na návštěvu kancléře Scholze očekávám další posun. Již dříve jsme avizovali náš zájem o pronájem kapacity nebo také o kapitálový vstup na připravovaných ať už plovoucích, tak následně fixních terminálů. Už jen proto, že pokud budeme mít zajištěnou kapacitu v Německu, ušetříme proti Nizozemsku v rámci tranzitu jednu hranici.

Náš zájem byl z německé strany zaznamenán jako něco, co by mohlo přispět k energetické bezpečnosti v Evropě. Pochopil jsem to tak, že nabídku na vy­užití kapacit z německé strany máme. První plovoucí LNG terminál by měl být uveden do provozu ještě letos, druhý v prvním čtvrtletí příštího roku.

Ano. V Eemshavenu jsme měli možnost pronajmout si více plynu. Nakonec jsme se rozhodli jít cestou tří miliard kubíků. Významnou roli v rozhodnutí, proč si nepronajmout vyšší kapacitu, bylo vědomí toho, že miliardu až dvě miliardy kubíků si umíme pronajmout v Německu.

Na obchodním místě se potkává nabídka s poptávkou. Zjednodušeně poslední poptávka po poslední MWh a cena, která je jí přiřazena, určuje cenu za všechny zdroje elektřiny. Jestliže se na trhu objeví nabídky za 100 eur za MWh, ale jedna z posledních transakcí bude za 700 eur, tak se to vše zobchoduje za 700 eur. Tento problém z toho musíme vyřadit.

Musíme si ale uvědomit, že na burze se odehrává jen část transakcí. Když se podívám na prodeje ČEZ, na příští rok má elektřinu z velké části prodánu napřímo, a ne přes burzu. Nepopírám ale, že trend nyní u obchodníků je nebrat žádné riziko na sebe a přenášet je na klienta, tedy tlačit ho do okamžitých tarifů a brát jen marži za zprostředkování.

Ano, jsme vývozcem elektřiny, máme přebytek výroby. Téměř veškerý plyn ale dovážíme. Pokud jsme volali po evropské solidaritě v oblasti plynu, protože víme, že nahradit 155 miliard kubíků ruského plynu nejde jen tak, a že budeme potřebovat možná dva roky, abychom toto množství kompletně nahradili, musíme jít cestou úspor. A také cestou solidarity ve smyslu, že kdyby někde bylo plynu nedostatek, ostatní státy se zavázaly vykompenzovat jej z vlastních zdrojů. Pokud je pro nás tedy solidarita v oblasti plynu výhodná, bylo by velmi netaktické zároveň říkat, že sice nějakou elektřinu dodáme, ale jen to, co nám zbyde.

Je to jedno z dalších velkých rozčarování. Určitě dochází částečně ke zneužívání situace a jde to velmi často nad rámec běžného úkolu firmy dosahovat vyššího zisku.

Možná to není vždy se zlým úmyslem, jen s cílem situace využít. Ta je ale dost vážná na to, abychom si mohli dovolit pod kotlem ještě víc přitápět. Daleko více bych očekával solidaritu a společný zájem na tom, aby systém fungoval.

Dříve jsem řekl, že největší podpora firem bude, když zajistíme dostatek plynu. Věřím, že se nám to povedlo. Dnes tedy říkám, že největší podporou bude návrat cen do únosného normálu. Samozřejmě dočasný rámec se nabízí jako nejsnadnější, ale díváme se i na jiné zdroje.

Máme připraveny desítky miliard na investice. Nechceme na investicích šetřit, protože jsou jedním z předpokladů hospodářského růstu. Pokud jde o kompenzaci ztrát, budeme muset postupovat velmi konzervativně i proto, že jsme v situaci, kdy firmy říkají, že budou muset zavřít a propouštět, a na druhé straně je ohromná poptávka po nových pracovnících, tlak na nás, abychom dramaticky rozšířili příliv zahraničních pracovníků na trh. Je ohromný tlak na mzdy, kdy firmy, aby zaměstnance sehnaly, je musí přeplácet, což roztáčí mzdovou spirálu bez ohledu na tlak odborů.

Teď hledáme cestu, jak pomoci těm provozům, které jsou na jedné straně tradiční a nemohou přechodně zavřít, protože už by provoz znovu neobnovily. Nevylučuji, že přijdu na vládu s návrhem, že budeme kompenzovat některým odvětvím.

Pro skláře mám velké pochopení už jen z hlediska ohromné tradice, která jde mnoho století zpátky. Když kamkoli vyjedete, je české sklo a sklářství jméno, které rezonuje, a mám pochopení pro to, že není možné okamžitě přenést ceny energií do cen produktů.

Ale samozřejmě že když vyslovíte slovo skláři, přijde keramika a další odvětví. Každý vidí svou důležitost a chtěl by nějakou formu pomoci.

Samozřejmě že nechceme nikomu ubližovat. Naším zájmem není, aby senioři mrzli. Vzali jsme na sebe závazek 15procentní úspory plynu a snažíme se najít nástroj pro situaci, kdybychom opravdu potřebovali část plynu nechat v průmyslu tak, abychom zachovali v chodu jeho nejdůležitější části. Aby země mohla fungovat, potřebujeme nástroj, který celá řada zemí má, a to je nějaké usměrnění.

Návrh byl konzultován s experty ministerstva zdravotnictví, vycházel ze zahraničních zkušeností. Neobjevilo se tam nic takového, že bychom řekli, že budeme topit ještě méně než kdokoli jiný. Zazněly opět čisté lži, že jsme zavedli pokuty a budeme posílat kontroly. Nic takového. Nechceme jít cestou postihů, chceme jít cestou motivace, solidarity a pochopení toho, že tyto věci děláme ve společném zájmu.

Změnit se dá ale všechno. Teď vyhodnotíme připomínkové řízení, zamyslíme se nad oprávněností některých připomínek. Rozhodně ale nechceme nechat seniory mrznout v nevytopených koupelnách.