Síkela: Chtěl bych být eurokomisařem

Ceny elektřiny a plynu pro domácnosti a firmy v posledních měsících klesají, jsou většinou pod vládními cenovými stropy. Jak to bude s vývojem cen do konce roku?

Ceny elektřiny a plynu prodělaly během posledního roku bouřlivý vývoj. Před ruskou agresí stála elektřina kolem 142 eur za megawatthodinu, v srpnu se dostala až na 1000 eur a nyní už se zase vrátila ke 150 eurům. U plynu to bylo podobné. Velkoobchodní ceny se vracejí na předválečnou úroveň a budou se pomalu propisovat i do koncových cen pro spotřebitele.

Když se podíváme na forwardové křivky, vidíme, že klesají. U elektřiny je to pro rok 2025 136 eur a pro rok 2026 už 108 eur. Ale pravděpodobně už se nikdy nevrátí na úroveň před krizí v roce 2020, kdy MWh elektřiny stála 40 eur.

Letos jsou lidé chráněni cenovým stropem a nemusí platit podporu obnovitelných zdrojů. Počítáte s tím, že by mohla nějaká z forem podpory pokračovat i příští rok třeba pro ty, kdo si energie fixovali za vysoké ceny, a strop by je od ledna přestal chránit?

Pokud si někdo udělal fixace na dlouhou dobu a neřídil se doporučeními fixovat na dobu kratší, je to samozřejmě problém. S klíčovými dodavateli energií jednáme, jak jej vyřešit.

Částečně to souvisí i s regulovanými složkami energie, kde by také mělo dojít k nárůstu. A my jej musíme rozložit v čase, aby nezpůsobil nežádoucí dopady zejména u nejslabších sociálních vrstev obyvatelstva.

Distributoři budou podle některých odhadů chtít, aby platby za distribuci kvůli vyšším nákladům dost výrazně vzrostly, stát to letos dotuje. Jak to bude příští rok?

Na všechna ta opatření se musím dívat jako na celý soubor a pak na dopad na koncové spotřebitele jako domácnosti a firmy a veřejný sektor na jedné straně a na druhé straně na státní rozpočet, který, jak víme, je velice napjatý. Loni jsme přijali spoustu opatření v čele s cenovými stropy. Situace je pořád složitá, ale mnohem méně, než byla. Některé z těch opatření budeme muset zrušit, abychom zase uchránili státní rozpočet.

Naším úkolem je najít vyvážené rozložení mezi očekávanými cenami, mírou pomoci a zátěží pro státní rozpočet, ať se to týká převzetí plateb za obnovitelné zdroje státem, nebo navýšení regulované části ceny energií, například plateb za distribuci. Až budu mít hotový finální návrh, půjdu s ním na vládu, protože se to netýká jen ministerstva průmyslu a obchodu, ale i celé společnosti.

Loni panovaly obavy nejen z vysokých cen plynu, ale také z toho, aby vůbec plyn byl. Nyní je naplněnost podzemních zásobníků plynu výrazně vyšší než loni…

Na pondělním zasedání Rady pro energetiku v Lucemburku jsem si dovolil velkou míru optimismu, když jsem řekl, že doba, kdy nás mohlo Rusko vydírat plynem, definitivně skončila. Už jsme dosáhli 80procentní naplněnosti zásobníků plynem. Na tuto úroveň se zásobníky podařilo naplnit nejrychleji v historii, loni to bylo až začátkem srpna. Obdobná situace je napříč Evropou, kdy průměrná naplněnost zásobníků dosahuje 75 procent.

To se nám daří především ze dvou důvodů. Na naší planetě je plynu dost a je jen otázka logistiky a distribuce, jak plyn dopravit ve správném množství na správné místo. Evropě se podařilo velmi rychle vybudovat dodatečné kapacity na zplyňování zkapalněného zemního plynu, které umožní dovážet plyn i jinak než potrubím. Tento trend bude pokračovat a ukazuje se, že Evropa se od ruského plynu bude umět odpoutat daleko rychleji, než se čekalo.

A ten druhý důvod?

Naučili jsme se plynem velmi šetřit. Loni jsme meziročně ušetřili přes miliardu kubíků, letos to je oproti šetrnému loňsku už 550 milionů. To se pozitivně projevuje i na cenách, kdy nyní na spotových trzích kolísají kolem 35 eur za MWh, a postupně se to propisuje do spotřebitelských cen. Loni v době letní špičky byly až okolo 300 eur.

Jsem strašně rád, že právě české předsednictví je v této souvislosti označováno jako klíč k úspěchu, protože se nám podařilo vyjednat kompromisní dohody v celé řadě věcí, jako jsou společné nákupy plynu, tržní korekční mechanismus nebo závazné úspory plynu. Byly to dohody, o nichž se nejprve říkalo, že jsou nevyjednatelné. To strašně pomohlo a z tohoto pohledu, pokud se jedná o plyn, jsem optimistou. Ale bylo to i o tom, že nám celá společnost pomohla, a jedním z klíčů k vyřešení plynového problému byly úspory.

Když mluvíte o úspěšném předsednictví EU, Česko bude hledat eurokomisaře, máte ambice se jím stát?

V tuto chvíli mám dost práce se spoustou velmi zajímavých projektů a nových zákonů v rámci své pozice ministra průmyslu a obchodu. Na druhé straně vnímám to, že jsem si díky velmi úspěšnému předsednictví EU, zejména v oblasti energetiky, vnitřního trhu a zahraničního obchodu, mezi ostatními členskými zeměmi vybudoval poměrně slušnou prestiž a autoritu. To by mohlo pomoci k tomu, že bych mohl získat zajímavé ekonomické nebo energetické portfolio. Svůj zájem o tu pozici tedy určitě neskrývám.

Jak to vypadá s jednáním s německou stranou o podílu v LNG terminálu?

V pondělí jsem měl dlouhé jednání s německým ministrem hospodářství Robertem Habeckem. Jedním z hlavních témat byly právě terminály v Německu a náš trvající zájem získat v nich ať už kapitálový podíl, nebo alespoň kapacitu, která by byla pro nás k dispozici.

Nyní máme k dispozici na několik let dopředu tři miliardy kubíků v Eemshavenu, tedy asi 40 procent roční spotřeby. Ale jakákoli porucha nebo problém by mohly způsobit napětí na trhu. Pokud bychom měli ještě alespoň jeden alternativní zdroj pro LNG, ideálně třeba terminál v Lubminu, který je velmi blízko stávajícího potrubí, bylo by to velmi dobré.

Padly během jednání nějaké termíny?

Řekli jsme si, že po pauze, která nastala tím, že si každý řešil nějaké domácí úkoly, opět zintenzivníme práci pracovních skupin, abychom se posunuli dopředu.

Jednali jste i s možnými dodavateli plynu, odkud bychom ho do terminálů mohli dovážet?

Alternativních dodavatelů na středně- a dlouhodobé bázi bude více. Velmi jsme pokročili v rámci jednání s Alžírskem, odkud by nám měly začít chodit první testovací dodávky na podzim. Jednáme s Ománem a Katarem. Nadále platí, že hlavním dodavatelem LNG jsou Spojené státy, ale objevily se i možnosti dodávek z Kanady. Více alternativ bude znamenat větší diverzifikaci i lepší ceny díky konkurenci.

Kdy bude dokončen projekt rozšíření ropovodu TAL z Terstu do Ingolstadtu?

Rozšíření ropovodu TAL z Terstu do německého Ingolstadtu je pro nás klíčové proto, abychom mohli definitivně ukončit dodávky ruské ropy přes jižní větev ropovodu Družba, na které zatím máme výjimku. Navazující ropovod IKL z Ingolstadtu do Kralup nad Vltavou je teď schopen přepravit asi 11 milionů tun ropy ročně. Česko potřebuje kolem 7 milionů tun. Ropovod TAL, na který se IKL napojuje, je ale po většinu času plně vytížen a je úzkým hrdlem pro přepravu ropy do Česka.

Proto je projekt rozšíření TAL plus naprosto strategický jak ve vztahu k posílení energetické bezpečnosti, tak i k možnosti zbavit se zcela dodávek z Ruska. Projekt má dvě části, jednak intenzifikaci TAL zvýšením kapacity o čtyři miliony tun ročně. To by mělo být hotové do konce příštího roku. Pak jde o intenzifikaci IKL do konce roku 2026, je třeba dobudovat infrastrukturu, bude se v něm míchat více druhů ropy. Nakonec půjde o konzervaci ropovodu Družba a úvahy nad tím, co s tímto aktivem uděláme.

Jak to vypadá se slíbenou výplatou 17 miliard za loňský rok teplárnám? Plánujete podporu i za letošek?

To máme už čerstvě odnotifikováno, úspěšně jsme podporu teplárenství s Evropskou komisí schválili. Teď se ale musíme v rámci úsporného balíčku znovu podívat, jak vysoká by podpora do teplárenství měla jít, jak se to bude chovat v návaznosti na některé přesuny v rámci sazeb DPH.

Kroky vlády v souvislosti s takzvaným lex ČEZ, který má usnadnit ovládnutí energetické firmy státem, označují někteří minoritní akcionáři za protiprávní a hrozí i žalobou k Ústavnímu soudu…

Jsem zastáncem právního státu a byl jsem informován, že ta ustanovení se neodlišují od podoby ustanovení v rámci zemí Evropské unie. Na základě toho jsem pro návrh zvedl ruku.

Pro mě je diskuse kolem ČEZ trochu zvláštní v tom, že zestátnění ČEZ, jak se někdy označuje, je celou řadou účastníků i opozice označováno jako cesta k levným energiím. To si nemyslím. Když se podíváme na příklad Francie a zestátnění tamní EDF, hlavním důvodem byl další rozvoj jádra ještě v době, kdy jádro nemělo pozici, že by mělo financování jaderných zdrojů výjimku z hlediska veřejné podpory tak jako obnovitelné zdroje.

Francouzská vláda v EDF vykoupila akcie na burze a po získání jejich drtivé většiny zbývající majitele akcií vyplatila. Proč se touto cestou nevydala i česká vláda?

To, že proběhl legislativní návrh na úpravu rozdělení společnosti, ještě neznamená, že padlo definitivní rozhodnutí o tom, jak by se dále mělo postupovat.

Jak by mohlo rozdělení ČEZ vypadat? Na kolik to vyjde peněz?

Akcionářská práva státu v ČEZ za stát vykonává ministerstvo financí. Já jako ministr zodpovědný za energetiku podle kompetenčního zákona nějakou představu mít musím, ale myslím, že je o tom předčasné diskutovat. Pokud by k rozdělení vůbec došlo, mohlo by mít různé formy a otázka peněz je přímo závislá na tom, jakým způsobem a co by se rozdělovalo. Z mého pohledu je rozdělení ČEZ pouze jedna z cest.

V Kanadě jste jednal o malých modulárních reaktorech s firmou Ontario Power Generation (OPG), rýsuje se v tomto ohledu spolupráce?

Hlavním důvodem návštěvy nebylo jen jádro, setkal jsem se se dvěma federálními ministry a premiéry některých provincií a bavili jsme se i o plynu.

Velmi důležitou návštěvou ale byla společnost OPG, která je vedoucí firmou v oblasti jádra v Kanadě, ale má i elektrárny v USA. Intenzivně se zaměřili na vývoj malého modulárního reaktoru ve spolupráci s GE Hitachi, mají vytipovanou lokalitu a jsou velmi daleko s prototypem, který chtějí spustit už v roce 2028 nebo 2029. Pro nás to bylo navázání na rozhovory na úrovni náměstka ministra průmyslu a obchodu a mezi ČEZ a OPG. Primárně mě zajímala možnost účasti českých firem na projektu v případě, že bychom jej dělali u nás. To je jedna z klíčových věcí, technologii nechceme jen nakoupit, ale chceme se na ní spolupodílet a společně rozvíjet do budoucna a případně ji i prodávat na třetí trhy.

Co gigafactory Volks­wagenu v Líních u Plzně? VW mezitím oznámil plán na stavbu v USA. Je možné, že o projekt přijdeme?

Volkswagen jako každá velká firma optimalizuje náklady a plánuje na delší dobu dopředu. My pokračujeme v intenzivních jednáních jak se Škodou Auto jako členem skupiny Volks­wagen Group, tak i s vedením Volkswagenu. Pořád pevně věřím, že se nám ten projekt podaří dotáhnout do konce. Pokud bych se chtěl vyjádřit optimisticky, jestli ještě bude nějaká výroba VW v Evropě, tak by měla být právě v Líních.

Co se týče USA, přesun výroby tam vzhledem k mnohem nižším cenám energií oznámily nejen některé německé, ale i české firmy. Může Evropa s drahými energiemi něco dělat, anebo ty průmyslové firmy prostě odejdou?

Je tady snaha americké administrativy přitáhnout atraktivní projekty do USA formou různých pobídek i snaha EU zachovat si stávající pozici, případně ji v některých oblastech posílit, ale zároveň nespustit dotační závody a neporušovat pravidla veřejné podpory v rámci EU. Samozřejmě na některé skutečnosti jsme jako EU reagovali formou aktu o čipech i další legislativou, která by mohla do budoucna udělat výjimky v rámci veřejné podpory právě pro rozdílové projekty.

Bylo by pak jednodušší získat povolení pro poskytnutí veřejné podpory pro projekty v rámci nových technologií, obnovitelných zdrojů, elektromobility nebo čipů i v Evropě. Ta legislativa už v zásadě byla odsouhlasena. Znamená možnost podporovat tyto projekty různou formou. Pokud se jedná o podporu výhodnějších energetických tarifů, to je předmětem jednání v rámci nového designu trhu s elektřinou, kde dlouhodobé kontrakty na elektřinu a kontrakty na pořizování energie mají být jednou z možných forem podpory.

Takže by se těm firmám zajišťovaly výhodnější ceny energií?

U určitých technologií by to bylo možné. Tak aby byla zachována konkurenceschopnost Evropy ve vztahu k jiným kontinentům.

Jednáte ohledně gigafactory i s dalšími? Hovořilo se i o korejské LG…

To je jiný projekt jiného rozměru a v současné době jednáme o celé řadě velmi zajímavých rozdílových projektů pro Českou republiku s tím, že některé jsou takové, že pokud by nám třeba uniklo jméno investora, jednání by mohla skončit.

Zmínil jste čipy, co pro přilákání jejich výroby do Česka vláda dělá?

S premiérem Petrem Fialou jsme tento týden jednali se zástupci firmy Onsemi, jedním z nejvýznamnějších světových výrobců čipů, o možné podpoře významného projektu na území České republiky. Čipy budou základem moderního průmyslu a mělo by se jednat o investici ve výši dvou miliard dolarů. V rámci nového projektu by se vyráběly čipy s rozsáhlým využitím v elektromobilitě i pro obnovitelné zdroje.

Mohla by být smlouva na nějaký takový projekt uzavřena ještě letos?

Soběstačnost v oblasti čipů, projekty v energetice, změna legislativy či zbavování se energetické závislosti na Rusku či pomoc automobilovému průmyslu s přechodem na elektromobilitu spolu souvisí.

Je to způsob, jak vybudovat moderní a soběstačnou Českou republiku, a právě proto do toho vkládáme tolik úsilí. Často jde o běh na dlouhou trať, ale pokud se jedná o ta jména, která padla, byl bych rád, kdyby se některá jednání podařila do konce roku dotáhnout, a udělám pro to všechno.