Článek
Autoři dotazníků se žáků ptali, jak často se jim ostatní vysmívali nebo jim nadávali, nechtěli si s nimi hrát, šířili o nich lži či ztrapňující informace, něco jim ukradli, uhodili je nebo zranili, nutili je dělat něco proti jejich vůli anebo jim vyhrožovali.
Šedesát procent dotázaných uvedlo, že na nic z toho nenarazilo téměř nikdy, 28 procent uvedlo, že to zažívají „jednou měsíčně“ a dvanáct procent dokonce „jednou týdně“.
Podle speciálního pedagoga a dětského psychologa Davida Čápa zjištění průzkumu odpovídá také místním studiím. Zdůraznil však, že jde také o to, jak byl dotazník připraven.
„Když mi spolužák pošle do e-mailu ‚Ty blbče, už s tebou nechci kamarádit za to, cos mi udělal‘, tak to může dotyčný žák pochopit jako šikanu, i když je to zřejmě jednorázový konflikt. To slovo už je dnes zprofanované a všichni už vidí šikanu za každým rohem,“ řekl Právu odborník.
Nesedí zprávy inspektorů
Nicméně mezinárodní šetření také ukázalo, že čím častěji žák přiznal, že se stal obětí šikany, tím horší měl výsledky v přírodovědných a matematických disciplínách, na něž se výzkum zaměřoval.
Podle psychologa Čápa právě výsledky ve vzdělávání a šikana spolu souvisejí.
„Když je žák obětí šikany, tak obecně klesá jeho pozornost a motivace směrem k výuce, plnění úkolů, protože zažívá strach, necítí se dobře ve skupině, cítí se vyčleněn a výsledky u zkoušení a v testech asi nejsou pro něj to nejdůležitější,“ řekl.
Stále se ještě setkávám s tím, že na některých školách vedení strká hlavu do písku a snaží se problém zlehčovat.
Jiná čísla vykazuje Česká školní inspekce, která vychází z výpovědí ředitelů. Podle údajů z loňska řešili ředitelé problém se šikanou ve 30 procentech škol.
„Ano, tady nám vzniká bílé místo, které lze vysvětlit tím, že žáci třeba šikanu zažívají, ale nikomu se nesvěří. Anebo se svěří, ale není jim důvěřováno a neprošetří se to,“ vysvětlil Čáp. A někdy se podle něj například ani o šikanu, tedy soustavné napadání, jednat nemuselo.
„Některé školy se prevenci věnují intenzivně a kvalitně, proto třeba případ šikany v daném roce neřešily. Jiné školy prevenci podceňují, a proto se potýkají s větším výskytem. Ale stále se ještě setkávám s tím, že na některých školách vedení strká hlavu do písku a snaží se problém zlehčovat,“ dodal psycholog.
Zpráva inspekce zahrnuje žáky všech kategorií, nikoli jen čtvrťáky jako v případě TIMSS 2015. Podle Čápa to však nemá velký vliv, protože šikana se prý vyskytuje na obou stupních základních škol asi ve stejné míře.
Ředitelé: S kázní není problém
Ředitelé se vyjadřovali v dotaznících TIMSS na obecné téma týkající se kázně ve školách. Kromě pozdních příchodů, neomluvených hodin, vyrušování a podvádění měli také posoudit závažnost vulgárního vyjadřování, vandalismu, krádeží, zastrašování, slovního napadání a fyzického násilí mezi žáky nebo ze strany žáků vůči pedagogům a zaměstnancům školy.
Z dotázaných ředitelů si nestěžoval téměř nikdo. Podle nich v téměř dvou třetinách škol kázeňské problémy prakticky neexistují a v necelé třetině jsou pokládány za malý problém.
Ani tento výsledek Čápa nezarazil. Podle něj jsou totiž nářky nad stavem dnešních dětí přemrštěné.
„Mediální svět vytváří dojem, že už malé děti jsou vulgární, drzé, mlátí paní učitelky, že všechny děti jsou zlé a nikoho neposlouchají,“ uvedl.
Každý učitel podle něj potvrdí, že s nezvladatelným dítětem se sice setkal, ale zřídka. „Problém s chováním žáků rozhodně není tak velký, jak to někdy vypadá. I zde je samozřejmě rozdíl mezi jednotlivými školami,“ uzavřel Čáp.