Článek
Jak ze zprávy vyplývá, stěžovatel se v řízení před obecnými soudy žalobou podanou v listopadu 2007 domáhal náhrady škody způsobené úředním postupem spočívajícím v nátlaku příslušníků StB na něj i jeho rodinu. Nátlak byl takový, že Hanzlík v roce 1982 nakonec i s rodinou musel nedobrovolně opustit vlast a vycestovat do Rakouska.
V žádosti o náhradě škody požadoval Hanzlík dorovnání rozdílu mezi skutečným českým starobním důchodem a výší českého průměrného starobního důchodu, neboť stát, který ho prostřednictvím tajné bezpečnosti donutil k vystěhování, mu fakticky znemožnil dosahovat dostatečného výdělku k tomu, aby právě na průměrný důchod dosáhl. „Stěžovatel se rovněž domáhal dorovnání rozdílu cen, za které musel své nemovitosti i s vybavením prodat před nuceným odchodem do Rakouska, k jejich ceně skutečné,“ uvedla Sedláčková
Čekal na konec procesu s vykonavateli Asanace
Obecné soudy žalobu však zamítly s tím, že jeho návrh označily za promlčený. Hanzlík však u ÚS ve své stížnosti namítal, že žalobu podal záměrně až poté, co bylo ukončeno trestní řízení proti vykonavatelům akce Asanace, a poukazoval na to, že samotné řízení o žalobě trvalo dlouhých 11 let, kdy se ani soudy vzájemně neshodly na tom, kdy mělo k promlčení jednotlivých nároků stěžovatele na jím požadovanou náhradu škody dojít.
Senát ÚS tedy vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudky Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7 s tím, že bylo porušeno právo stěžovatele na ochranu vlastnictví a právo stěžovatele na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem.
„Stížnost se tedy nyní vrátí k Obvodnímu soudu pro Prahu 7, který je v dalším řízení vázán právním názorem Ústavního soudu a nebude tedy akceptovat vznesenou námitku promlčení,“ uvedla Sedláčková.