Hlavní obsah

Šifrovat hovor v mobilu lze už za pár desítek tisíc

Právo, rav, pro

„Máš malej po ruce, nebo nemáš?“ „Mám ho v autě. Takže za deset minut.“ Každému čtenáři tohoto rozhovoru z roku 2007 mezi tehdejším pražským primátorem Pavlem Bémem a jeho přítelem a lobbistou Romanem Janouškem nemusí být zcela jasné, co Bém myslel otázkou, zda má Janoušek u sebe „malej“.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Podle názoru odborníků z řad bezpečnostních složek i expertů ze soukromých firem se za „malej“ označuje šifrovací telefon.

Janoušek podle fotografií z minulého pátku zřejmě používá luxusní telefon Vertu. Jedná se o jeden z nejdražších telefonů vůbec, jeho základní cena začíná nad sto tisíci korunami. Tento telefon zároveň po úpravě umožňuje uskutečňovat šifrované hovory.

Podle odborníka na šifrovací mobily Tomáše Rathouského ze společnosti Probin je možné použít na kódování hovorů dvě různé varianty. První z nich jsou speciální telefony, které se od běžných mobilů vizuálně neliší a lze je použít i na obvyklé volání. „Průměrná cena těchto kvalitnějších šifrovacích telefonů na trhu se pohybuje kolem šedesáti tisíc,“ upřesnil Rathouský.

Existuje ale i levnější možnost, kdy lze do běžného telefonu za zhruba deset tisíc korun koupit a nainstalovat aplikaci nebo paměťovou kartu s čipem, která zajišťuje šifrování mezi dvěma telefony. Tuto aplikaci ale vždy musí mít přístroje obou účastníků hovoru, které se navzájem spárují. Prodejci je tedy nabízejí vesměs v balíčku po dvou aplikacích či kartách za přibližně dvacet tisíc.

„Nemůže se stát, že zavoláte komukoli a řeknete mu, že voláte šifrovaně. Druhý volající by měl mít zpravidla telefon se stejným operačním systémem, abyste mohli oba používat stejný šifrovací systém. Musíte mít oba třeba stejný telefon s androidem,“ podotkl Rathouský s tím, že signál je u nich přitom stejný jako u běžného hovoru.I ten šifrovaný totiž běží přes mobilního operátora.

Telefonát je přenášen jako datový přenos

Samotné volání funguje podle něj jednoduše a platí u obou výše zmíněných variant šifrovacích telefonů. Než volající vytočí číslo, zmáčkne na telefonu tlačítko, kterým se přepíná do šifrovacího režimu. Přístroj se zeptá na PIN kód a po jeho zadání se telefon přepne do šifrovaného (kryptovaného) volání.

Totéž musí ale dopředu udělat i adresát hovoru, aby bylo šifrování účinné. Poté se volající spojí vytočením čísla s telefonem druhého účastníka hovoru. „Ten se mého telefonu zeptá, jestli ho zná, vymění si navzájem klíče, čímž si potvrdí, že k sobě patří a mohou spolu mluvit. Teprve v tom okamžiku začíná běžet hovor, takže tam je několikasekundová prodleva při spojení proti běžnému hovoru,“ přiblížil Rathouský.

V čem vlastně samotné šifrování spočívá? Ten, kdo by vás chtěl odposlouchávat, vůbec nezaznamená zvukový hovor, tedy hlasy. „V Česku je zákonem zakázané měnit (pomocí techniky) hlas v rámci telefonátu, takže aby nedocházelo k porušování zákona, klasický hlasový hovor se převede na data, která se ještě zašifrují,“ nastínil odborník na telefonní techniku.

„Pokud by byl takový hovor odposloucháván, nelze jej ihned dešifrovat. Trvalo by to několik hodin,“ řekl včera Právu mluvčí Telefóniky O2 Hany Farghali.

Zjistit obsah hovoru tedy s určitou časovou prodlevou lze, a to pomocí výkonné výpočetní techniky. Háček je ovšem v tom, že odposlouchávající nepozná, že se jedná o hovor.

Šifrovaný telefonát je totiž přenášen jako datový přenos, tedy stejně, jako kdyby se volající připojil z mobilu k internetu a prohlížel si internetové stránky.

Výběr článků

Načítám