Sestřička v důchodu vyznamenaná Zemanem prodělala covid. Už se zase těší do práce

Novinky Janu Březinovou navštívily doma v Ústí nad Orlicí, kde na ně čekala čiperná, veselá, upovídaná a v plné síle. Z nemoci covid-19 se dokázala dostat bez větších těžkých obtíží, i když legrace to nebyla.

„Řekla bych, že jsem měla střední až středně těžký průběh. Od horeček, suchý kašel, dávivý kašel, pocení, slabost, bolest kloubů, pocení...,“ popsala.

Strach z nemoci před nákazou ani po ní prý nepociťovala, a to je přitom jen pár let po operaci plic, které jí dnes fungují jen ze 75 procent.

Nevyhnula se jí ani ztráta čichu, která nákazu někdy doprovází. „To se pak vaří báječně, ale ono to nevadilo. Byla v tom i ztráta chuti a nechutenství, to přetrvávalo nejvíc,“ dodala.

Za svou výhodu oproti jiným svým kolegům, kteří nemoc prodělali, považuje, že se mohla izolovat doma sama a neohrozit další členy domácnosti.

I když člověka jako první napadne, že se koronavirem mohla nakazit v nemocnici, paní Březinová myslí, že to spíš bylo v obchodě. Ten považuje za mnohem rizikovější než nemocnici, kde k riziku nákazy přistupují opatrně.

„Používáme mýdlo, dezinfekci, roušky, respirátory, štíty, protože jsme jakoby v infekčním prostředí. Ale když půjdu do obchodu a tam mají lidi roušky pod nosem, vytvoří skupinku u pečiva, kde si pohovoří, tak tam si opravdu bezpečně nepřipadám,“ uvedla.

Karanténa po nemoci jí skončila v sobotu, doma však déle zůstat nechce. Už ve středu plánuje nastoupit na další směnu v litomyšlské nemocnici, kde vypomáhá na příjmové ambulanci, kde pro ni začátky nebyly úplně lehké. Musela si zvykat na nové prostředí i kolegy, ale prý se s tím během pár směn lehce vypořádala.

To, že i ve svém věku nadále chodí několikrát do měsíce na mnohahodinové směny, bere jako samozřejmost, která k jejímu povolání patří.

Za svoje odhodlání si vysloužila medaili Za hrdinství od prezidenta Miloše Zemana. Kvůli přetrvávající epidemii si ji převezme až na udělování vyznamenání 28. října příštího roku.

„Beru to tak, že kdyby nebylo koronavirové pandemie, tak o mně nikdo neví,“ zamýšlí se. Za její mediální popularitou stojí jedna fotka, kterou pořídila, aby rodině dokázala, že se o ni v nemocnici bát nemusí. Děti totiž s jejím rozhodnutím stát v první linii nesouhlasily.

„V první službě jsem se vyfotila, aby viděli, že mám pomůcky a že jsem chráněná,“ popsala s tím, že její fotku využil její syn, aby podpořil projekt Energie lékařům, skrze který lidé přispívali na nákup potravinových balíčků pro zdravotníky. I když jí to kromě mediální známosti vysloužilo i státní vyznamenání, tvrdí, že za zviditelnění zůstává na syna nadále nazlobená.

„Protože zviditelňuje něco, co je naprosto normální mezi námi zdravotníky. Každý, kdo měl ruce, nohy, šel. I když už jsem v důchodu a nemocná, tak kdybych se necítila, tak tam nepolezu,“ vysvětlila se smíchem a energií sobě vlastní.

Okolí na její ocenění reaguje kladně až na jednu výjimku, s níž se ale rychle vypořádala. „Je to můj dlouholetý kamarád, který si ze mě utahoval, tak jsem mu řekla, že místo toho, abych seděla v hospodě u piva a lamentovala nad tím, co se má jak dělat, tak jsem si prostě nasadila roušku na hubu a šla dělat to, co nejlíp umím.“

Čtyřiašedesátiletá důchodkyně před lety navíc prodělala rakovinu plic, kdy ji musel být operativně odstraněn plicní lalok. „Přiznám se, že jsem celý život kouřila, pěkně čtyřicet let. Lékaři chtěli nádor prvně zkoumat, ale protože jsem rázná, říkala jsem, že jsem rizikový pacient a že chci ten lalok pryč,“ uvedla.

To, že si před lékaři postavila hlavu, bylo nakonec dobré rozhodnutí. „Protože to byl opravdu jeden z nejagresivnějších nádorů, který ovšem nezpůsobuje kouření,“ dodala s tím, že od operace nevykouřila ani jednu cigaretu.

Na závěr rozhovoru Březinová dodala, že se na svou první směnu po prodělání nemoci těší: „Už jsem kolegy dlouho neviděla. Jsem sice s nimi v kontaktu, ale neviděla jsem je. Budu jim muset přinést něco dobrého za to, že za mě museli makat.“