Senzační objev v Ostravě: Hornická pekárna, kam chodil asi i Havlův dědeček

Najít poslední dochovanou hornickou pekárnu ze sklonku éry Rakouska-Uherska není jednoduché, přitom jen pár stovek od ní proudí každý den tisíce lidí. Nachází se v sousedství dopravního uzlu Hranečník, ale nevede k ní žádný chodník, takže případný zájemce musí použít navigaci a v případě deště počítat s tím, že se bude brodit blátem. Dovnitř se návštěvník dostane jen s pomocí kódu, který získá po nákupu elektronické vstupenky.

Donedávna o této pamětihodnosti vůbec nikdo netušil a historikové se domnívali, že pozůstatky fenoménu hornických pekáren jsou nenávratně ztraceny. Teprve lidé ze spolku Pestré vrstvy, který se zabývá popularizací zapomenutých dokladů lokální historie, mu vdechli život.

„Před několika lety nás oslovil člověk, který v sousedství koupil nemovitost a objevil tam ruinu této malé stavby. Byla podmáčená, z komína zbylo jen torzo, uvnitř bylo skladiště odpadu, dveře byly shnilé. Přišli jsme se tam podívat a zjistili, že jde právě o bývalou hornickou pekárnu,“ říká člen spolku a popularizátor historie Tomáš Majliš.

Pozemek patří městskému obvodu, a tak se spolek dohodl s radnicí na dlouhodobé výpůjčce budovy, sehnal peníze na opravu domku a v roce 2021 zde zprovoznil i menší expozici.

Z dostupných informací vyplývá, že veřejná pekárna fungovala dvakrát týdně. Vždy se v ní rozdělal oheň, hospodyně z okolních domků přinesly těsto a z každého pečení se stala menší společenská událost.

Podobných pekáren přitom bylo v ostravském uhelném revíru celá řada, důlní společnost hraběte Wilczeka je na sklonku éry Rakousko-Uherska nechala vybudovat proto, že v hornických koloniích tehdy nefungovalo zásobování pečivem, přitom sociální poměry neumožňovaly, aby každá domácnost byla vybavena pecí. Podobně v hornických koloniích fungovaly třeba i udírny, prádelny či stodoly, kde si hornické rodiny mohly uložit úrody z políček, které si od závodů pronajímaly. Nic z toho se přitom podle zástupců spolku nedochovalo, pouze zmiňovaná pekárna.

Na to, že objekt nemá žádnou velkou reklamu, je o prohlídky velký zájem. „Jde o desítky prodaných vstupenek měsíčně,“ říká Majliš. Uvnitř je i menší expozice s informačními panely, kde se lidé dozvědí, že nedaleko pekárny prožily dětství i dvě významné osobnosti lokální historie – Josef Kotas, jenž se později stál poválečným starostou Ostravy, a také Hugo Vavrečka, diplomat, ředitel Baťovských závodů a později dědeček prezidenta Václava Havla. „Pekárnu určitě oba znali ze svých dětských toulek,“ dodává Majliš.

Podobná technická památka je k vidění také v šumavské obci Lenora. Nejde sice o pec určenou pro hornické rodiny, ale fungovala na podobném principu. Obecní pekárna v Lenoře byla vybudována v první polovině 19. století pro potřeby chudších obyvatel, kteří ji mohli využít k pečení chleba, a mohli tak uspořit za používání drahého dřeva. Ke svému účelu sloužila ještě pár let po druhé světové válce. Před pětadvaceti lety byla tradice pečení chleba obnovena a spolek, jenž se ni stará, zde pořádá pravidelná veřejná pečení.

O něčem podobném uvažují do budoucna i lidé, kteří se starají o ostravskou hornickou pekárnu. „Je to náš sen, ale nevíme, jestli se vyplní, je to finančně náročné,“ říká Majliš s tím, že aktuálně jsou okolní pozemky nevyužívané, v budoucnu se ale počítá s rozvojem lokality a spolek Pestré vrstvy bude usilovat minimálně o to, aby byla pekárna zachována, přestože není zapsaná na seznamu kulturních památek. A možná se zde jednou bude opět péci chleba.