Článek
Proti úmluvě se ozývají napříč spektrem i hlasy ze Sněmovny. Česko patří přitom k menšině zemí v EU, které úmluvu dosud neratifikovalo. Podepsalo ji však už v roce 2016.
„Istanbulská úmluva obsahuje diskriminaci mužů, protože vyžaduje speciální ochranu žen,“ řekl senátor za ODS Tomáš Jirsa. Spolu se senátory Michaelem Canovem (SLK), Jiřím Čunkem (KDU-ČSL), Zdeňkem Hrabou (nestr. za STAN), Jitkou Chalánkovou (nestr.), Danielou Kovářovou (nestr.), Jiřím Oberfalzerem (ODS) a Jiřím Voseckým (STAN) je v Senátu iniciátorem odporu proti úmluvě. V úterý o něm informoval server Idnes.cz.
„Je to zaplevelování českého právního řádu,“ přisadil si Čunek. „Žádnou novou ochranu nikomu úmluvou neposkytneme, je to zbytečná norma,“ dodal.
Podle senátorů je úmluva zbytečná, protože násilí páchané na komkoli Česko trestá už nyní. Své argumenty sepsali do dvoustránkového dokumentu, který rozeslali ostatním senátorům. „V žádné zemi po ratifikaci Istanbulské úmluvy násilí nekleslo,“ napsali autoři. „Neexistuje žádný výzkum, který by potvrdil, že změna rolí žen a mužů vede ke snížení domácího násilí. Jde jen o politickou vizi,“ míní.
V materiálu připomínají, že ČR je signatářem řady mezinárodních úmluv proti násilí, např. Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Kritikům úmluvy o násilí vadí gender
Ženy zranitelnější než děti či senioři?
Istanbulská úmluva podle nich navíc přináší diskriminaci mužů. „České právo staví na rovnosti a na individuálním přístupu v každém jednotlivém případě. Proč mají být dospělé ženy plošně a automaticky považovány za zranitelnější než například tříletí nebo pětiletí chlapci nebo senioři, což staví na hlavu domácí násilí u stejnopohlavních dvojic a je v rozporu s mezinárodními závazky, jimiž je ČR vázána?“ napsali senátoři.
Předpoklad úmluvy, že ženy jsou nepoměrně více zasaženy domácím násilím než muži, pokládají čeští senátoři za lež. „Muži se k domácímu násilí takřka nepřiznávají a na rozdíl od žen mnohem více trpí domácím násilím psychickým. Další lež je, že násilí je pevně spojeno s muži, že se ho dopouštějí právě oni a prakticky vždy, což si Istanbulská úmluva klade za cíl změnit,“ dodávají.
Ratifikace Istanbulské úmluvy by se mohla projednat už letos
Nelíbí se jim ani, že úmluva hovoří o „genderu“ a tím termín přináší do českého právního řádu. Ratifikací pak podle nich Česko poskytne „neomezená oprávnění“ kontrolní skupině a výboru smluvních stran, které mají dle úmluvy právo monitorovat dodržování úmluvy.
„Tento orgán by měl hlídat, zda ten či onen stát správně implementoval do svého práva všechna ustanovení úmluvy. Když se podíváte na výsledky tohoto orgánu, tak Itálie podle něj málo chrání liberální hodnoty, a naopak dává důraz na tradiční pojetí rodiny jako otce, matky, dětí,“ upozornil Čunek.
Úmluvu proti násilí čekají opoziční obstrukce
Při středečním projednávání úmluvy v ústavně-právním výboru opět převážila kritika. Mimo jiné i proto, že řada členů výboru patří do skupiny výše zmíněných odpůrců.
Proti přijetí se postavili senátoři Hraba, Canov a senátorky Chalánková, Kovářová a Ivana Váňová (KDU-ČSL). Při hlasování se zdržel šéf výboru Tomáš Goláň (ODS). S doporučením neratifikovat nesouhlasily Miroslava Němcová (ODS) a Hana Kordová Marvanová (za ODS).
Výbor nadto přijal usnesení, v němž konstatuje, že jde o „ideologický dokument, který v praktické rovině obětem domácího násilí nepomůže“.
Text úmluvy odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami.