Článek
Pithart vysvětlil, že Havel byl politikem, který se spíše než o získání, rozšiřování a udržení moci, staral spíše o její kontrolu, aby se nerozpínala příliš a nezasahovala do svobody a práv „těch druhých“.
„Václav Havel měl právě tu druhou starost - aby demokracie přibývalo, ale svobod neubývalo, aby liberální demokracie neustupovala volební demokracii,“ řekl Havlův přítel a chartista Pithart.
Vždy mu šlo o práva těch druhých, těch v menšině, ať už v totalitě či ve sporu mezi liberální a neliberální demokracií.
Proto podle něj Havel hájil existenci Senátu i Ústavního soudu, které mají kontrolovat moc dolní komory. Připomněl, že Havel mobilizoval Senát, když se „arogantní“ vláda opoziční smlouvy pod taktovkou Václava Klause a Miloše Zemana pokusila změnit volební systém, aniž by změnila Ústavu. ČSSD s ODS se tehdy pokusily zvýšit hranici pro vstup do Sněmovny z pěti procent na sedm a eliminovat tak malé strany ještě před volbami.
„Senát podal ústavní stížnost a uspěl, byl to největší triumf demokracie,“ ocenil Pithart.
„Vždy mu šlo o práva těch druhých, těch v menšině, ať už v totalitě či ve sporu mezi liberální a neliberální demokracií,“ zdůraznil Pithart s tím, že ne vždy se mu podařilo zvítězit a bezmoc se pro něj podle Pitharta stala charakteristickou.
Havlovy snahy o kontrolu moci, a nikoli moc samotnou, jsou podle něj zapotřebí i dnes po celém světě. „Bilance planety dokazuje, že starost o vnitřní kontroly obecně opadá. Demokracie přibývá, ale svobody ubývá. Demokraté vítězí, ale později jimi přestávají být,“ dodal Pithart.
Senát musí zůstat, i když tu nebudeme, řekl Havel přítomným
Po jeho projevu zazněl v sále Havlův projev k prvním senátorům v roce 1996, v němž první prezident blahopřál senátorům a senátorkám k úspěchu ve volbách. „Je úspěchem i vás jako osobností, neboť jste byli zvoleni podle většinového systému, tedy ne jen podle míry sympatií, jichž se těší strany, které vás nominovaly, ale museli jste se zasloužit i vy sami, svou osobní věrohodností,“ zaznělo z reproduktoru.
„Nevím, do jaké míry kdo posuzuje své jednání sub speciae aeternitatis, jak vyžadoval prezident Masaryk. Pokud by tu ale měla být instituce, která tu bude i v době, kdy tu nikdo z nás už nebude, pak by to měl být rozhodně Senát,“ sdělil pak zprostředkovaně Havel přítomným Senátorům.