Šéf vojenských zpravodajců: Zájemci o službu musí mít pocit vlastenectví, počet takových roste

Příslušníci Vojenského zpravodajství sice slouží podle zákona ve vojenském poměru, ale není to klasická armáda a klasická vojna.

Nikdo neměl problém s tím, že nejsem voják. Mám zkušenosti v bezpečnostních sborech a nikdy jsem ke zpravodajské práci nepřistupoval z pozice vojáka, ale z pozice člověka, který se celý život pohyboval v bezpečnostním a zpravodajském prostředí.

Určitě. Útvar pro skryté operace – a jeho činnost není jen o nelegálech nebo policejních agentech – je policejní práce, která má nejblíž ke zpravodajským službám.

Mě nic nevedlo. Já jsem to dostal jako rozkaz.

Jestli je to něčí záměr, tak ne můj. U policie jsem měl velké štěstí, že tehdejší náměstek policejního prezidenta Honza Zátorský řekl, že potřebujeme útvar pro skryté operace.

Vytáhl mě, ať ho vybuduji. Později se na skryté operace – používání agentů, různé předstírané převody, což jsou nákupy drog či zbraní na ulici nebo ve zločineckém prostředí – nabalily všechny ostatní věci, jako je ochrana svědka apod.

Ano, dostal jsem se do toho ještě na klasické kriminálce, kdy to nebylo ještě zákonem upravené a kdy se to dělalo jako běžná policejní práce. V okamžiku, kdy se to upravilo zákonem, tak už jsem měl smůlu a už jsem to jenom řídil a měl nervy, protože u těchto akcí člověk zestárne, zejména když nemůže být u toho a sedí přitom v kanceláři.

Na skrytých operacích jsem byl strašně dlouhou dobu a člověka to unaví. A když přišla nabídka, jít pomoci stavět operativu na ÚZSI, tak jsem šel.

Dovedností potřebujeme celou řadu. Není to úplně jednolité, protože člověk, který je vhodný na kontrarozvědku, není vhodný na rozvědku a naopak. Hledáme různé zaměření osobností, ale to, co ty lidi musí spojovat, je pocit vlastenectví, musí to dělat z přesvědčení pro svou zemi. Nemůže to být člověk, který to dělá čistě jako zaměstnání. To se nikdy nepovede.

Myslím, že míra vlastenectví se za poslední roky zvyšuje. Počet uchazečů, kteří u pohovoru nebo při testech sami o sobě říkají, že jsou vlastenci, roste.

Platí pravidlo, že z darebáka charakterního člověka, kterého potřebujete pro službu, nikdy neuděláte. Charakterního člověka ale naučíte hrát roli, aby se v tom prostředí ztratil, aby s ním splynul, ale ten člověk v sobě musí mít morálku a charakter.

Daří, byť není kvůli ekonomické situaci taková poptávka. Ale nemůžeme si stěžovat, že by to byla kritická situace, a hodně lidí vyřazujeme jak na psychotestech, tak na absenci právě morálních vlastností a hodnot.

Asi nejvíc si cením toho, že se službu povedlo stabilizovat, protože po období, kdy došlo k zatčení generálů Páleníka a Kovandy, to nebylo úplně jednoduché. Služba neměla žádnou sebedůvěru sama v sebe. Podařilo se rozvinout obory, které se ve službě předtím nedělaly. Služba je stabilizovaná personálně i v otázce kolegiálních vztahů a profesionality. Nepovedl se nám dotáhnout zákon o kybernetické obraně.

Z několika důvodů. Za prvé už od té doby uběhl docela dlouhý čas. Za druhé došlo k naprosté obměně lidí, kteří v tu dobu byli ve funkcích a kteří o něčem mohli rozhodovat. A potom ti lidé, kteří do toho byli vtaženi, tak to nebyli lidé, kteří to dělali jako svoji profesionální činnost. To byli jednotlivci, kteří se věnovali ve službě úplně jiným věcem.

Zneužití zpravodajské služby? Tak to označil soud. Lidé, kteří do toho byli zapojeni, tak to byli jednotlivci. To nebyla služba jako služba. Na druhou stranu, a to se musím zastat jak generála Páleníka, tak Kovandy, to byli dlouholetí vynikající velitelé speciálních sil a byli v různých funkcích v armádě i na zahraničních misích, a to se v tom příběhu pak už bohužel neobjevilo.

Zásadně se změnila atmosféra ve službě a kontrolní mechanismy, aby k tomuto už nikdy nemohlo dojít. Kontrolní mechanismy se znásobily a vztahy ve službě nejsou až tolik vojenské, ale jsou opravdu na principu profesionality v oblasti zpravodajství, a v tom se samozřejmě diskuse a vlastní názory počítají mnohem víc než prostá subordinace.

Musím jasně říct, že to nebyl v žádném případě průšvih Vojenského zpravodajství. Víc o tom nechci mluvit, a hlavně ani nemohu.

Nikdy jsem od tehdejšího ministra obrany Stropnického nebo od premiéra necítil tlak na to, že bych měl odejít. Nikdy. Nakonec celé vyšetřování potvrdilo, že se o žádné zavinění Vojenského zpravodajství nejednalo.

Ale od čeho stát ty služby má? Stát má služby od toho, aby v nebezpečném prostředí konaly a aby dělaly činnost, která by byla nebezpečná pro běžné občany, a aby je ochránila. Říct, že je něco nebezpečného a že v tu chvíli to zpravodajská služba nebude dělat, nejde.

Působení v zahraničí s sebou nese nějakou míru rizika. Jsem přesvědčený, že věci, které se měly udělat, aby se nebezpečí eliminovalo, se udělaly, a prostě to dopadlo tak, jak to dopadlo. Když se podíváte dnešníma očima na situaci v Libanonu, tak Libanon není společnost v západním střihu a dějí se tam věci, které si ve střední Evropě nedokážeme představit.

Úkol vytvořit kybernetickou obranu je platný čtyři pět let a Vojenskému zpravodajství dala tento úkol ještě předchozí vláda premiéra Sobotky. Úkol je pořád platný a výhrady BIS nejsou v podstatě o věcném naplnění zákona, ale je to filozoficko-ideologický problém, který musí rozseknout vláda. Není tam věcný problém, že kybernetickou obranu nemá dělat Vojenské zpravodajství.

To nemá v podstatě žádnou logiku, protože generální štáb na to nemá vybudované prostředky. My jsme ty prostředky vybudovali a podstata té práce je sdílení zpravodajských informací, a to nemůže dělat generální štáb, to musí dělat zpravodajská služba, a jelikož se jedná o obranu země, tak zpravodajská služba v působnosti ministerstva obrany.

Když to nebude řešit nikdo, tak země bude mít sníženou míru možnosti se bránit kybernetickým útokům. Důvod, proč to bylo svěřeno Vojenskému zpravodajství, vznikl na základě analýzy, na které se podílely zpravodajské služby včetně BIS, a došly k závěru, že je potřeba vybudovat aktivní formu obrany, a tím bylo pověřeno Vojenské zpravodajství. Situace v kybernetickém prostoru se od té doby změnila, ale jedině k horšímu.

Nevím, jestli to nazvat četníkem, ale je úplně jasné, že moderní vojenské kapacity za poslední desetiletí nebývale znásobila Čína. Je vidět, že Rusko se také vrátilo k vývoji zbraní a dokáže svět překvapit svými vojenskými technolo­giemi.

Pro nás z toho vyplývá, že musíme tvrdohlavě budovat kolektivní obranu. Členství v NATO je naše jediná šance pro budoucnost, na zajištění obrany, protože žádná bilaterální smlouva České republiky třeba se Spojenými státy zemi neubrání.

Myslím si, že nespoléháme. Minimálně mezi odborníky je jasně převládající myšlenka, že musíme být součástí kolektivní obrany a musíme se na ní aktivně podílet. Vláda si uvědomuje, že pokud chceme být platným členem kolektivní obrany, pokud nechceme být jenom černým pasažérem, tak musíme dotáhnout zbrojní rozpočet na ta dvě procenta HDP.

Jednak to vyplývá z toho, že je to naprosto jasná snaha Číny o zvýšení vlivu a o posílení postavení v regionech, kudy Hedvábná stezka prochází. Samozřejmě země Evropské unie, jakmile se stanou součástí tohoto projektu, tak musí nějakým způsobem vyvažovat mezi členstvím v tomto projektu a v Evropské unii.

Asi nenaplní ambice obou projektů. To samozřejmě není úplně správná cesta. Čína se tímto snaží prosazovat svůj vliv.

Skoro bych to nechal bez komentáře. Určitě naše kontrarozvědka netrpí nedostatkem činnosti.

Já jsem s ním nikdy nemluvil. Viděl jsem ho jen, když mě jmenoval generálem.

Armáda ČR působí v mnoha zahraničních misích a my jsme spoluodpovědní za její bezpečnost. Pro nás je snímkování oblasti, kde naši vojáci působí, naprosto klíčové, protože nám to umožní zvýšit jejich bezpečnost a jim to umožní operační působení v terénu.

Základna je vybudovaná, od 1. ledna příštího roku začne její provoz a teď už se dělají jen vylepšení, aby se snímky daly získávat rychleji, ve větším rozlišení apod.

Ta věc je poměrně zásadní, protože když jsme měli vojáky v Iráku a Islámský stát hrozil tím, že vyhodí do vzduchu Mosulskou přehradu, tak jsme vypracovali matematicky složitý model, kam by se až dostala voda z protržené přehrady a co by to znamenalo pro naše vojáky. K tomu všemu se dá využít satelitní centrum, satelitní snímky, protože tím změříte výšku terénu, profil a můžete vypočítat, co se stane, když někdo udělá takovouto věc.

Jasně. Dali jsme doporučení, že v nějaké oblasti by se rozhodně neměli zdržovat, čemu se vyhnout. Má to dopad na evakuační plány a podobné věci. Sdíleli jsme to se zahraničními partnery a diskutovali jsme dopady.

Je jasné, že zájmy Turecka v tuto chvíli nejsou totožné se zájmy České republiky. Česko, stejně jako ostatní země NATO, má zájem, aby tam byl klid, a ne aby se tam vyvolávalo další napětí. To pouze vyvolá další vlnu uprchlíků a nekontrolovaný pohyb osob, mezi kterými se mohou ukrývat islamisté a bojovníci IS.

Měli bychom rychle překonat období naprosté neinformovanosti a nekoordinovanosti západního světa a dojít k jednotnému postupu, jak situaci stabilizovat. Ale nebude to jednoduché, protože jde o složitý region s mnoha vlivy a historickými křivdami.

Zpravodajské služby mají tu výhodu a sílu, že spolupracují i země, které nejsou ve zcela přátelských vztazích. A v rámci NATO je to jiná situace, byť spolu ty země nesouhlasí, tak ta spolupráce je dobrá. Jsou věci, které spojují všechny. Boj proti terorismu a Islámskému státu je mantra, která nás všechny spojuje, protože nás všechny ohrožují.