Šéf Ústavního soudu Baxa v roce 1985 odsoudil mladíka za pokus o emigraci

Novinky to zjistily v pobočce státního archivu v Blovicích, kde jsou evidovány všechny trestní spisy Okresního soudu Plzeň-město. Tam Baxa jako trestní soudce působil v letech 1984 až 1989.

On sám před časem připustil, že v minulosti mohl nad lidmi, kteří chtěli opustit republiku, nějaký rozsudek vynést. Konkrétní případy si ale nevybavil. Právě kvůli činnosti před listopadem 1989 se nedávno vzdal kandidatury na ústavního soudce Robert Fremr, kterému zlomilo vaz i trestání lidí za útěk na Západ.

V pondělí Baxa řekl, že vítá, že novináři prostudovali jeho rozsudky před rokem 1989.  Neurčitě si vzpomínal na jeden takový případ mladistvého, ale detaily si nevybavoval. Sám zvažoval, že se do archivu vydá, uvedl pro ČTK.

Baxa tehdy na plzeňském okresním soudě začínal svoji kariéru. Byl předsedou jednoho ze sedmi trestních senátů, který řešil různorodou agendu přes majetkové delikty po násilné činy. Z více než tří tisíc případů však žádný neměl podle zjištění Novinek politický podtext. Jedinou výjimkou nalezenou v archivu byl již zmiňovaný pokus mladíka dostat se za komunistickou železnou oponu.

Mladík v září 1984 legálně vycestoval do Maďarska, odkud se chtěl přes tehdejší Jugoslávii dostat do západního Německa. „Tipoval si vhodné místo pro uskutečnění ilegálního přechodu do Jugoslávie s úmyslem bez povolení československých úřadů překročit hranici a natrvalo zůstat v cizině,“ stojí v rozsudku ze 17. ledna 1985. Mladíkovi ale plán nevyšel a po zadržení hlídkou maďarské pohraniční stráže byl vrácen zpět.

Za přípravu k trestnému činu opuštění republiky mu soud uložil čtyři měsíce vězení s podmíněným odkladem na dva roky. V odůvodnění rozsudku Baxa napsal, že v daném případě ještě postačí pouze pohrůžka trestem bez „jeho vlastního výkonu“. Mladíkovi přitom hrozilo až 2,5 roku za mřížemi.

Hoch se přiznal, že odchod do ciziny skutečně plánoval. Uvedl, že motivem byly špatné rodinné vztahy a také to, že se mu nelíbilo ve škole. „Neměl jsem představu, co bych v cizině dělal. Neznám ani jazyk. Bylo to z mé strany neuvážené, nedomyslel jsem to do důsledků. Lituji toho,“ vypověděl při hlavním líčení student.

Soud tehdy uzavřel, že stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu je dán především porušením práva státu na kontrolu pohybu obyvatelstva z území republiky do zahraničí a s tím souvisejících politických a ekonomických zájmů. „Obžalovaný využil důvěry československých úřadů, které mu vydaly cestovní pas a umožnily mu tak vycestovat z republiky. V cizině se pak snažil o ilegální přechod do dalších států,“ píše se dále v rozsudku.

Při úvaze o druhu a výši trestu pak soud konstatoval, že obžalovaný žil dosud řádný život a má velmi dobré hodnocení jak z místa bydliště, tak ze školy. „Motivem jeho jednání byly skutečně především neutěšené rodinné poměry, přičemž obžalovaný byl v situaci, kterou nebyl schopen sám vyřešit, a proto se rozhodl pro útěk. K trestné činnosti se doznal, upřímně toho litoval a slíbil, že v budoucnu se nechce ničeho podobného dopustit,“ uzavřel soud.

Baxa řekl, že emigranti tehdy běžně dostávali nepodmíněné tresty, on uložil podmíněný. „Dál jsem těžko jako soudce mohl jít. Neuložit trest, zprostit obžaloby - nebylo možné,“ prohlásil Baxa. Ani odůvodnění verdiktu podle Baxy nevypovídá o tom, že by jako soudce používal vyhraněně politickou rétoriku.

„Jsem rád, že archiv byl prozkoumán a že to je jediný případ, který jsem soudil a který měl tuto povahu,“ uvedl v reakci na zjištění Novinek.cz. Připomněl, že rozsudek padl v okamžiku, kdy jeho působení v justici bylo na úplném počátku. Zhruba ve stejné době zprostil obžaloby disidenty Heřmana Chromého a Vladimíra Líbala, obviněné z výtržnictví a  pobuřování.