Šéf unie sportu Jansta o kauze dotací pro sport: Hlavní odpovědnost má exministryně Valachová

Problém je už od samého začátku, tedy od roku 2012, kdy jsem se stal předsedou tehdejšího Českého svazu tělesné výchovy (ČSTV). Ten byl v podstatě mrtvý, vytunelovaný, bez peněz.

Tehdejší vedení ČSTV, Sokola a Českého olympijského výboru (ČOV) neslo hlavní odpovědnost za ztrátu Sazky, což je neskutečná věc.

Nechtěl jsem být předsedou, už jsem vedl od roku 2009 Českou basketbalovou federaci. Ale měl jsem vysokou autoritu a ukecal mě tehdejší předseda horolezců Zdeněk Hrubý, který bohužel, zahynul v roce 2013 v Himálaji.

A protože mi šlo o sport jako celek, tak jsem na to kývnul. Tehdy byly dluhy ČSTV kolem 252 milionů. S týmem, který jsem tu měl, jsme to vyřešili bez jediné koruny státní dotace a začali řádně hospodařit. Potřebovali jsme však dotace pro jednotlivé okresy a kraje, které by jinak nebyly schopné fungovat, protože města a kraje to nebyly schopné samotné utáhnout.

Tehdy vznikl takový vnitřní boj mezi Českou unií sportu jako nástupcem ČSTV a Českým olympijským výborem, kdy vedení ČOV v čele s Jiřím Kejvalem chtělo zrušit, a my naopak udržet základní strukturu ČUS a síť jejích územních pracovišť.

Vzniklo tedy napětí, které provázelo celou naši činnost. V roce 2016 bylo rozhodnuto, že sport dostane výrazně navýšené dotace, téměř dvě miliardy. Tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová rozhodla, že se přepracují programy na rozdělení těchto peněz.

Od jara 2016 ministryně pověřila svůj poradní orgán, Národní radu pro sport, kde jsem byl místopředsedou, aby pracovala na návrhu, jak peníze dělit a kam je směrovat. Přistoupila k tomu poměrně zodpovědně, oslovila zmíněnou národní radu, kde byli stanoveni garanti deseti dotačních programů a začali na tom pracovat. V létě vznikly výstupy a návrhy z této rady, které už mělo poté ministerstvo zpracovat a vypracovat bodové ohodnocení.

Ne. Ministryně Valachová na poradě, kde se to hodnotilo, řekla, že to bodové hodnocení není teď potřeba, že se to dodělá potom. Ještě před tím, v říjnu 2016, když byla v Číně, poslala pokyn, že metodika teď není potřeba, že, lidově řečeno, až se všechno spočítá, tak na základě toho se udělají teprve pravidla.

Ano, úplně obráceně. Na začátku listopadu 2016 pak byly vypsány dotační programy, kde byla určitá kritéria – členská základna, majetek, který organizace spravují, územní pracoviště a mezinárodní postavení.

V únoru 2017 na základě těchto kritérií vznikla tabulka rozdělení peněz mezi ČUS, Sokolem a ČOV. Obdržel ji tehdy generální sekretář naší unie Jan Boháč (v kauze rovněž původně obžalovaný, pozn. red.), který se zděsil, protože nejvíc peněz měl dostat olympijský výbor, dokonce víc, než žádal, což je unikum. A Česká unie sportu měla dostat v podstatě stejně peněz jako Sokol.

A komu měl Boháč zavolat? Zavolal mně, protože jsem byl oficiálním poradcem ministryně školství a garantem toho programu. Ozval jsem se náměstkyni (nyní nepravomocně odsouzené Simoně Kratochvílové, pozn. red.), kdy jsem konstatoval, že největší český sportovní spolek nemůže dostat míň peněz než Český olympijský výbor.

Zároveň jsem jí ale poradil, ze kterých programů mohou dostat Sokol a ČOV peníze tak, aby se nemusely krátit dotace ČUS. To je celý základ mého provinění, že jsem zasáhl do transparentní soutěže, jak tvrdilo státní zastupitelství. Jenže ta soutěž nikdy nebyla vyhlášena.

Kupodivu to byla úřednice z ministerstva školství, která, jak to řekla i u soudu, jen nastřelila do tabulky částky. Jak vypověděla u soudu, řídila se přitom citem. Její nadřízený se u soudu přiznal, že tomu moc nerozuměl a na ministerstvu prý tomu nerozuměl nikdo. Prostě totální chaos.

Mimochodem státní zastupitelství v obvinění tvrdí, že šlo o schválenou metodiku, jenže to nesedí časově. V únoru se dělily peníze na základě neschváleného návrhu tabulky, ale vlastní metodika s číslem jednacím, vypracovaná nadřízeným úřednice, která se řídila citem, byla odeslaná na vedení ministerstva až v březnu, o měsíc později.

Ale i tato metodika podle policejního posudku neměla s metodikou nic společného, šlo prý jen o nějaký nástřel. To samé říká audit ministerstva i například posudek ekonoma, znalce v oboru a senátora Lukáše Wagenknechta, jenž to úplně rozstřílel a poukázal na to, jaký tam panoval chaos. Za ten nesla odpovědnost samozřejmě ministryně Valachová.

Nakonec i soud nyní konstatoval, že ta „citová“ tabulka byla absolutně mimo.

Moje provinění bylo pouze to, že jsem upozornil, že takhle rozdělovat dotace do sportu není možné. A oni z toho udělali nátlak. Tohle se na ministerstvu odehrávalo roky před tím a bohužel se to stalo znovu, přestože jsme nad tím strávili stovky hodin právě proto, aby se už něco takového nedělo.

A ty informace o rozdělení peněz, které jsem měl protizákonně získat, mi sdělil generální sekretář ČUS, který byl členem expertní komise a ještě neměl podepsanou mlčenlivost. Ale i kdyby ji měl, tak měl právo to sdělovat jiným poradním orgánům ministerstva, což jsem byl i já jako člen Národní rady pro sport.

Viníkem je jasně ministryně Valachová, která nesla odpovědnost za ten binec, který tam byl. Ministryně, která v říjnu 2016 napíše: „Neřiďte se pravidly, metodika se udělá až poté, co se to vypočítá.“ Je to jasně její chyba.

To je otázka pro státní zastupitelství. Ale odpovědnost nese jednoznačně ona. Jestli to je trestný čin, tak tam měla sedět samozřejmě ona.

Ano, lhala. Stojím si za tím, že v několika faktických věcech lhala. A odpovědnost hodila na náměstkyni Kratochvílovou. Ta byla dva měsíce ve funkci a po těch dvou měsících už jsme byli ona a já odposloucháváni s tím, že Kratochvílová mi nahrává peníze do mých osobních projektů.

Ano. Jsem o tom přesvědčen, protože už v letech 2012 a 2013, kdy jsme odmítli rozprodat zbylý lukrativní majetek České unie sportu, jsme se dostali do střetu s různými mocenskými skupinami, které chtěly získat za pár babek skiareály v Peci pod Sněžkou, Harrachově, Špindlerově Mlýně a Zadově, prostě luxusní místa.

Tehdy to bylo připravené k prodeji celé za 245 milionů korun.

Přitom před nástupem pandemie bychom jen za samotný Špindlerův Mlýn dostali v rozmezí 1,5 až 2 miliardy, kdybychom ho prodali. Jenomže to jsme odmítli a všechny ty areály jsou majetkem ČUS, která je za transparentních podmínek pronajímá.

Vypadá to tak. Úplně to z toho křičí.

Samozřejmě jsem nevěděl, že se schází s náměstkyní Kratochvílovou a že spolu něco řeší. Nikdy mi to neřekl a ani mě to nenapadlo.

Souhlasím s vámi. Je to ve spisu, že v roce 2016 ministryně Valachová oslovila písemně všechny hejtmany, ať si vyberou, kterou investici chtějí. Objížděla republiku a slibovala kdekomu, že zajistí jejich investici. To se také v odposleších objevilo. Nebyli to ale jen hejtmani, ale i starostové a čelní zástupci politických stran.

Myslím si, že se mu trochu zamotala hlava. Byl jsem na dvou večeřích s ministryní Valachovou, kde ona se o tom přímo s Peltou a Kratochvílovou bavila. No a oni to asi vzali doslova a pak to takto řešili.

Přesně tak. Ale to všechno právě ukazuje na systém, který byl za ministryně Valachové.

Když se scházela s politiky a nabízela jim oficiálně investice, tak je to úplně to samé, jako když se tady bavili Pelta s Kratochvílovou. Bylo to úplně bez systému.

Není to košer a nebylo to optimální. Víte, je mi ho líto a nechci mu přitížit.

Protože když lidem řeknu do očí, jak to je, tak to vždycky dodržím. Ale když jsem si tady o sobě četl, tak jsem se musel smát, co tam plácali. To jsou úplné bláboly. Se mnou se o nějakých penězích nikdo neradil.

Tu tam dotlačila Valachová. Byly kamarádky už v Brně a Kratochvílová dělala ředitelku jejího sekretariátu.

Moje pochybení bylo jen to, že jsem mluvil slušně. Kdybych v těch telefonátech s Kratochvílovou řekl, že tam kradou a manipulují, tak nevím, na čem by státní zástupce stavěl mou obžalobu, protože bych to jasně pojmenoval. Ale chtěl jsem se chovat slušně, a proto jsem ji upozorňoval, že tam u nich došlo zase k pochybení.

Od roku 2015 mě různí novináři varovali, že jsem pomlouván, dehonestován a já jsem se tomu smál. Byl jsem úplně v klidu, protože jsem si byl jistý, že nedělám nic protiprávního, že z toho nemám peníze a ani žádné nechci, že jen chci, aby to fungovalo.

Proto když jsem viděl své obvinění, byl jsem v šoku, jak může státní zástupce napsat vědomě nepravdy o tom, co jsem provedl. A napsal to i do obžaloby.

Jako advokát člověk samozřejmě musí unést víc než obyčejný smrtelník. Těžce to ale nesla rodina, protože oni vědí, kolik času a energie jsem tomu obětoval, nehledě na jejich strach o to, co se mnou bude.

Hlavně mě ale mrzelo šikanování dcery na gymnáziu, o kterém se mi nezmínila a dozvěděl jsem se to až od jejích spolužáků. Nakonec to zvládla a na škole zůstala, je skvělá.

Pracovně v tom smyslu, že konkurence v advokacii mě často pomlouvala a využívala toho. Jsem ale pyšný na to, že jediný klient neodešel, protože znají naši kvalitní práci, takže mi věřili.

A je pro mě hodně vyznamenání, že v okamžiku, kdy jsem dostal sděleno obvinění, tak jsem oznámil, a myslel jsem to smrtelně vážně, že položím funkce jak předsedy ČUS, tak basketbalu, ale všude se za mě postavili, ať neblázním, protože věděli, že jsem neudělal nic, čím bych se chtěl obohatit, nebo někoho druhého poškodit, což se u soudu prokázalo.

Jsem rád, že soud vedl velké dokazování, zval množství svědků, bylo citováno množství dokumentů a ty dokumenty jasně ukazují, co se tam odehrávalo. Ten chaos, ten binec. Náš stát v oblasti sportu nemá třicet let kvalitní státní službu.

U nás samozřejmě jsme k sobě krutější, takže ta pověst utrpěla, ale lidi, co mě dlouhodobě znají, tak mi fandí. Překvapilo mě, kolik lidí mi napsalo povzbuzující SMS zprávy, ne teď, ale hlavně když mi bylo navrženo pět let vězení státním zástupcem. Napsala mi řada lidí, že sledovali ten proces a že jsou v šoku z toho, jak ten člověk může navrhnout něco, kde má stát před soudem někdo úplně jiný.

Tam bylo strašné, že nadřízený té úřednice v době, kdy měl řešit rozdělování dotací, byl za peníze Českého olympijského výboru na Evropských hrách. To je hrozné. Střet zájmu neskutečný. Úřednice byla na dvou olympiádách, také v únoru, kdy se rozdělují peníze. Neskutečné.

To byl ale systém zavedený ministerstvem. Úředníci to dostali schválené náměstkem, to byla samozřejmost. To je strašné. Bylo to bráno jako normální. Není normální, a soud to tak říká, že se schází Pelta s náměstkyní a v bytě se baví o rozdělení peněz.

Ale je normální, aby náměstek pro sport seděl ve výkonném výboru někoho, jako je ČOV, kdo přijímá peníze. Sedí tam čtyři roky, hlasuje o tom, kolik má ta organizace chtít peněz, a pak jde a peníze jim přidělí?

Sportovní prostředí odsoudilo Kejvala za to, že se přihlásil jako poškozený vůči ČUS, když tam žádná škoda neexistuje. Zaútočil na Českou unii sportu, že nejsme transparentní. On se dopustil toho, že se vyděsil, lekl se a začal: Já nic, já muzikant.

Už ne, spíš ho lituju.

Nevím, co by se tam mohlo zvrtnout. Zaprvé v mém případě a případě generálního sekretáře Boháče už před více než třemi lety Vrchní soud v Praze konstatoval v usnesení, že jsme plnili svoje povinnosti vyplývající ze stanov, a že jsme neudělali žádné protiprávní kroky. To už je tři roky staré usnesení. My jsme měli v popisu práce finanční zajištění pro Českou unii sportu.

Tady by potom vrchní státní zástupce musel stíhat kdekoho, kdo se ozve, když zjistí něco protiprávního.