Článek
Vaše organizace upozorňuje, že chybí jakákoli kontrola vůči ÚOHS, který jako regulační úřad neplní svou roli. Je skutečně tak problematický?
Já to tak vidím. A jde to od Rafaje, který sám čelí podezřením a velkým pochybám o své integritě a kompetentnosti.
Jak si možnou kontrolu úřadu představujete?
Vidím to tak, že by mělo probíhat dvojí grilování vedení ÚOHS. Jedno bude politické, tedy že v okamžiku, kdy Sněmovna i Senát probírají výroční zprávu této instituce, se bude konat veřejné slyšení, kde se budou ptát na to, jaká je efektivita kontrol úřadu a jeho rozhodnutí.
ÚOHS jsou jakýsi zakletý zámek, kdy říkají: „My nic, my jsme v nějakém nadoblačném postavení a jenom děláme rozhodnutí.“
Budou se tázat, jak je ten úřad organizován a kde je těch čtvrt miliardy korun, které nás ročně ÚOHS stojí. Jim dlouhodobě přibývají zaměstnanci, a snižuje se počet kauz a rozhodnutí, které řeší. V oblasti veřejných zakázek mají na jednoho právníka jedno rozhodnutí za dva měsíce, což mi přijde jako velký luxus.
A ta druhá část grilování?
Tu si představuji jako odborné grilování, kdy advokáti, zadavatelé, dodavatelé nebo starostové by si s ÚOHS sedli a řekli, co od něj potřebují, a probírali by jednotlivé typy zakázek.
Česká republika si v žebříčku vnímané korupce výrazně pohoršila, je 44.
Zadavatelé i zmínění starostové jsou teď v pozici, kdy říkají, že zoufale čekají, co z toho úřadu vypadne, že jsou jeho rozhodnutí naprosto nepředvídatelná a oni jsou pak v obrovském napětí, zda budou moci pokračovat v zakázce, jestli jim nepropadne dotace nebo ji vůbec stihnou vyčerpat. A nikdo jim prý dopředu nedá žádnou metodickou radu, jestli jdou dobrým směrem.
Rafaj je nejvyšší policista v ekonomice a byznysu u nás, má obrovské pravomoci, a on je přitom sám prověřován pro korupci
Jenže oni (ÚOHS) jsou jakýsi zakletý zámek, kdy říkají: „My nic, my jsme v nějakém nadoblačném postavení a jenom děláme rozhodnutí.“ Tohle je absolutně nevyhovující stav. Oni by měli přece zadavatele upozornit, na co si dát pozor, kde by mohl být problém, a pak dohlížet na to, zda neudělali někde v procesu chybu. To ale nedělají.
Z toho pak plynou obavy těch, kteří vypisují veřejné zakázky, zda to udělali správně?
Ano, logicky se potom všichni bojí něco zadat, protože mají pocit, že jsou jednou nohou v kriminále, že zakázka dopadne špatně. A často to vede k tomu, že raději ty zakázky odkládají a nedělají je. Pak vidíme, že klesají investice na různých úrovních, což brzdí celou zemi.
Mohlo by se to změnit výměnou předsedy ÚOHS?
Myslím si, že je to nutné, že tam Rafaj nemá být. Ten člověk je nejvyšší policista v ekonomice a byznysu u nás, má obrovské pravomoci, a on je přitom sám prověřován pro korupci. Je tady obrovské podezření, našli u něj doma dva miliony korun, které neumí vysvětlit, a policie šetří, zda to byly provize, úplatky za něco (policisté našli tyto peníze loni v březnu při domovní prohlídce u Rafaje v rámci prověřování možné korupce při tendru na mýtné, pozn. red.).
Obálky a peníze zabavené u šéfa ÚOHS Rafaje: Policie zkoumá stovky otisků
Ten člověk je opravdu žába na prameni a má odejít, protože ten systém je založený také na nějaké důvěře. Uchazeči ohledně zakázek, ale i v hospodářské sféře si říkají: „Proč se máme obracet na ÚOHS, kde nás to stojí peníze za kauci, za právníky, když máme pocit, že tento chlapík, pokud mu nedáme něco bokem, rozhodne v náš neprospěch?“ Oni mají obrovskou nejistotu.
Nestačí ale jen výměna předsedy. Chtělo by to hlubší restrukturalizaci toho úřadu a jeho kontrolu.
Jak by to mělo vypadat?
Je možné přemýšlet nad tím, jestli nezměnit celý systém jeho rozhodování, které je nyní dvoustupňové a vede to k tomu, že je to strašně dlouhé. Máte nejprve rozhodnutí ÚOHS, pak ve druhém stupni jeho předsedy a potom to jde ještě většinou ke Krajskému soudu v Brně, který to často zruší. A mezitím uběhne rok, což je moc dlouhé.
Pracujeme proto na určitých legislativních návrzích, které by to mohly zjednodušit. Je tam ale potřeba velká součinnost s ministerstvem pro místní rozvoj, které je garantem.