Šéf soudcovské unie Vávra: Soudci dělají práci, kterou nemusí

Ministr a jeho ekonomický náměstek Radomír Daňhel počítají s tím, že pokud se na to podaří sehnat peníze, a mohly by pomoci nějaké eurofondy, aby se tento audit udělal. Před deseti dvanácti lety si ho udělali Němci a zjistili, kde všude a jak lépe využít administrativu, pomocný odborný personál. Z toho nakonec mohou vyjít i ukazatele, které by soudce ušetřily, když bude efektivnější práce kanceláří.

Soudci u nás totiž dělají spoustu práce, kterou nemusejí dělat ústavní činitelé. Kdyby se udělal audit, tak by se mohlo seriózně začít mluvit o počtu soudců.

Dnes se pouze domníváme, že máme soudců akorát. Stará čísla vypovídají o tom, že jich máme málo. To je nesmysl, protože většina zemí má méně soudců na počet obyvatel.

My jsme ale nedokázali přestavět ten střední odborný personál tak, abychom mohli začít šetřit. Jsem přesvědčen, že by se to mohlo povést a relativně rychle. Kdyby audit probíhal rok, tak už by třeba byla nějaká čísla.

To není revoluce, znamenalo by to jen to, že by se trošku jinak a v jiném tempu obměňovali soudci odcházející do důchodu. Třeba by jich přicházelo méně nebo na jiné pozice.

Nerozhodlo se nic. Vloni o tom chvíli mluvil premiér Andrej Babiš, předloni pak sám vzal ohledně soudců svůj návrh zpátky a stejně rozhodla i nová vládní koalice. Bohužel řekněme si na rovinu: pořád jsou nějaké volby a toto populistické téma je prostě lákavé. Jsem rád, že si všichni uvědomují, že je to blbost.

Je to velmi nebezpečné pro politiku jako takovou, protože i plat poslance je malý na to, kolik to znamená hodin práce měsíčně. Doufám, že si uvědomí, že i pro ně je to problém.

Víme, že přišly minimálně dvě až tři a kdo je má na starosti jako referující soudce. Ale jestli se to dostane na řadu například v řádu měsíců, to netuším.

Určitě, každé jednání s vysokými představiteli vlády je důležité. Někdy se politika sama zbytečně bojí s justicí férově a otevřeně mluvit. My ale tvoříme stát společně. Jsem rád, že premiér věděl, jaké základní body chceme probrat, nastudoval si je, měl elementární argumentaci a vyjádřil plán, že by se s námi setkával častěji a na delší dobu. Teď to přece jen bylo trochu narychlo, tak uvidíme.

Obstarat peníze. Problém je, že se nám v uplynulých letech podařilo vyjednat vyšší zařazení soudního personálu v tabulkách státních mezd, ale ministerstvo financí nedalo dostatek peněz ministerstvu spravedlnosti, abychom mohli naplnit pohyblivé části mzdy. Aby lidi, kteří jsou lepší, měli vyšší osobní hodnocení. Rozpočet je desítky let podhodnocený.

Vzniklo to tak, že před desítkami let byly odborný aparát zapisovatelky, které pracovaly s mechanickým psacím strojem podle diktátu a nemusely nic nového umět.

Pak tam bylo pár tajemnic a vyšších úředníků, kteří měli maturitu. Drtivá většina ale byli lidé leckdy se základním vzděláním a vyučením. A tam se tenkrát zahnízdilo zařazení tohoto personálu.

Dnes jsou to všechno lidé minimálně s maturitou, obrovské množství vysokoškoláků a mzdo­vé prostředky té obrovské změně na úrovni kvality těchto lidí neodpovídají. Vzrostl počet asistentů, ale také na pozici vyššího soudního úředníka je nutná nejen maturita, ale i speciální justiční škola v Kroměříži nebo minimálně bakalářský titul.

Nároky na počítačovou gramotnost, schopnost pracovat s různými systémy jsou opravdu násobně větší. Plus předepsané vzdělání. Peníze ale tradičně zamrzly v době, kdy většina personálu byli lidé se základním vzděláním. Mají měsíčně o 10 tisíc korun méně, než by měli ve státní správě.

Za třicet let se to nám, justici a všem ministrům spravedlnosti nepovedlo zvrátit ani v dobách, kdy bylo peněz dost, což bylo třeba minulých šest let. Vyjednávali jsme o tom, tehdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešová nějaké kroky udělala. Nepodařilo se to ale udělat systémově. To si s sebou vlečeme jako obrovský dluh.

Soudce odpovídá za kvalitu, ale o rychlosti rozhoduje právě administrativa. To znamená, aby nebyly chyby v doručování, aby byla přesně doložená datová schránka, aby spis ležel na lhůtě, na které má ležet, aby se s ním přesně pracovalo a soudce ho dostal hned, jak je to možné. O tom všem rozhoduje kvalita administrativy.

Nám tito lidé utíkají, třeba vedle na radnici. Oni nechtějí za vynikající peníze třeba do privátu, vyhovuje jim služba státu. Ale mnohdy preferují klidnější práci, než jsou naši obžalovaní a nervózní účastníci soudního procesu.

Samozřejmě, tito lidé pracují se všemi osobními údaji, se spoustou velmi intimních informací ohledně platební morálky různých lidí a firem. Byli jsme rádi, že premiér byl na jednání připraven a zdůraznil, že o problému ví. Už se o tom mluví sedm let, ale musíme na tom pracovat. My jako soudci to bereme jako svoji povinnost.

Samozřejmě. A nepříjemně, to pak premiér zmiňoval. Pochopitelně byly lepší časy, kdy takové navýšení, aby to bylo za relativně málo peněz z pohledu rozpočtu, bylo možné. Už miliarda by byla významné zlepšení, protože zaměstnanců po celé republice není zase tolik.

Pan premiér poukázal na to, v jaké situaci je dnes vláda, ale slíbil, že se pokusí ve střednědobém horizontu společně s justicí tu věc nějakým systémovým způsobem řešit.