Šéf nového protiteroristického útvaru Brejcha: Chceme chránit kritickou infrastrukturu

Je to spojené. Řada věcí v oblasti terorismu a extremismu se odehrává ve virtuálním prostoru, což je kousek ke kyberzločinu. Proto vznikl tento útvar, který bude rozdělen do dvou sekcí a problematik, ale pořád budou fungovat společně. V zahraničí už je běžný termín kyberterorismus. Vznik našeho útvaru a spojení těchto problematik je reflexí současného dění.

Na kritickou infrastrukturu státu. Byl bych rád, aby útvar brzy sehrával u policie autoritu, která bude schopná vytvářet podmínky ke spolupráci. Pak jsou také zahraniční partneři.

Co se týče organizovaných skupin, k tomu jsou plně kompetentní a schopná krajská ředitelství. U kyberkriminality to bude hodně o prevenci a nastavování systému. Pokud někdo napadne nemocnici a zbortí infrastrukturu, kde budou lékopisy, nebo odcizí nějaká data, tak se to dotýká zásadních osobních svobod lidí. Stejně jako kdyby byl pachatel schopen změnit operační programy nebo nastavení přístroje, tak to bude mít vliv na zdraví a životy lidí.

Řada firem nebo konkrétně policie má systémy ochráněné. Ale do jaké míry existují státní subjekty, které to nemají, v tuto chvíli nedokážu říct. Máte pravdu, že počet incidentů roste a roste také počet internetové kriminality, kde je obrovské pole pro prevenci.

Když přijmeme oznámení nebo něco zjistíme ke kyberútokům, tak to zanalyzujeme, někam se dostaneme, ale zpravidla to končí roztříštěné v síti, nedostaneme se k pachateli. Ať už je ze zahraničí, nebo z Česka.

Pak je tu také otázka, jestli mazat, nebo nemazat falešné domény. Budeme se dostávat do oblasti debaty, kde začíná právo státu do toho vstupovat a kdy už je to například cenzura.

To je dáno charakterem útoku a osobností pachatele. Ze zahraničních zkušeností víme, že jsou to buňkovité záležitosti. Pokud to nejsou státní aktéři, tak to nemá nic společného s organizovaným zločinem. V některých případech si pachatel chce dokázat, že do té sítě vleze.

Musíme mít sofistikované nástroje, jak se dostat na jeho klávesnici a na jeho ruce a jak se dostat k jeho lokalitě.

To je otázka na mezinárodní právo. Je potřeba se na to dívat tak, že veškerá činnost policie musí být postavena na důkazech. To, že se někdo k něčemu přihlásí z něj nedělá pachatele, a už vůbec ne odsouzeného. Důkazní břemeno vždycky leží na straně orgánu vymáhajícího právo.

To je naprostá pravda a nebude to o České republice. Bude to o nějakém digitálním prostoru, nejenom evropském, ale i světovém. V tuto chvíli o tom vedeme debatu. Je potřeba mít představy reálné a v nějakém momentu si připustit, že tam nedosáhneme. Kdybychom se s tím nedokázali v rámci policejní práce smířit, tak už to půlka z nás nedělá. Internet je dobrý sluha, ale zlý pán. Snahy a prostředky máme, takže jakmile budeme mít jakoukoli příležitost se dostat do tohoto prostředí, tak to uděláme a využijeme veškeré prostředky, které nám zákon dává.

Myslím si, že pokud se dostaneme na konkrétní osobu, tak v rámci mezinárodní spolupráce máme různé instituty, kterými si můžeme pomoci a na toho člověka se dostat.

Konkrétně u těchto dvou států je pravděpodobnost dopadení pachatele nižší než například v Evropě. To znamená, že tam třeba nebudeme znát konkrétního pachatele. Budeme možná vědět, že to jde z určitého města, kde se to tříští.

Útoky na kritickou infrastrukturu, což znamená napadení samotného systému státu. To je definováno jako trestný čin s nějakou trestní sazbou. Budeme dělat cokoli, co pomůže krajským policejním ředitelstvím. Bude to fungovat jako všude jinde u policie, když něco zjistíme, konáme. Jakmile se na nás někdo obrátí a budeme moci pomoct, tak pomůžeme. Bude to ale dáno kapacitou. Policie potřebuje odborníky z jiných oblastí, než je čistá policejní práce, a ti lidé se neshánějí dobře.

Určitě. Součástí útvaru je i odbor zbraní a nebezpečného materiálu. Tuhle problematiku bude řešit v úrovni organizovaného zločinu nebo nějakého mezinárodního prvku.

Pokud to dosáhne nějaké intenzity, tak to není vyloučeno. Hranice je nyní těžké určit. Obávám se, že by to musela být otázka nějakého následku. Například kdyby to skončilo masivním útokem či smrtí. A dokázalo by se pachateli, že konkrétním vyjádřením spustil někde vlnu násilí. Pak se domnívám, že by to spadalo do naší pravomoci. Musím ale zaklepat, že se to ještě nestalo.

V tuto chvíli nejsme v nějakém akutním ohrožení. Ale jak se vyvíjí situace kolem nás, tak musíme monitorovat prostor. Abychom měli informace, které jsme schopni zanalyzovat.

Pokud jde čistě o terorismus, jsme v prostoru a ve vztazích, kdy považuji Českou republiku za jednu z nejbezpečnějších zemí v Evropě a policie pracuje dobře. Tady je svět ještě furt v pořádku ve smyslu schopnosti chránit lidi.

Nejsme zemí se zásadním vlivem na světové dění, a tedy trnem v oku jiným. Ale buďme i přesto opatrní.

Úplně nadšený nebyl. Pro mě je podstatnou částí vize také spolupráce s útvary, mj. právě s Národní protidrogovou centrálou. Tento útvar je podobně velký a jsou zde srovnatelné parametry.

Je to postaveno na 164 lidech s tím, že se počítá s růstem útvaru.

Útvar je rozdělen do dvou větví – jedna je terorismus a extremismus a druhá pak kyber. Pro začátek je to nastaveno tak, že obě sekce plynule přecházejí z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) do nového útvaru a dělá se k tomu počáteční nadstavba. Pro start je ideální, aby organizační struktura byla co nejvíce kontinuální.