Článek
Válka v Afghánistánu se od léta připomněla české veřejnosti smrtí čtyř našich vojáků. V říjnu jeden zahynul dokonce rukou Afghánce ve vládní uniformě. Nebyl to ojedinělý incident, který přiživil pochyby, zda má mise NATO smysl. Jaký je váš pohled?
Hluboce mě zarmoutilo, když jsem se dozvěděl o nedávných českých obětech v Afghánistánu. Každá taková ztráta je tragická nejen pro pozůstalé, ale také pro domovské země a pro celou Alianci.
Věnoval jsem se útokům z vlastních řad během své nedávné návštěvy Afghánistánu počátkem listopadu a afghánské síly mě ujistily, že dělají, co mohou, aby jim zabránily. Současně jsme přijali některá opatření při cvičení a pomoci afghánským silám v některých oblastech a neustále vyhodnocujeme možná rizika.
Měli bychom však mít na paměti, že počet těchto incidentů je velmi nízký, uvážíte-li ony mnoha tisíce loajálních afghánských vojáků. Nemůžeme nikomu dovolit, aby poškodil důvěru, která byla vytvořena během let mezi Afghánistánem a NATO.
Situace v Afghánistánu zůstává velmi složitá, avšak rozhodnost NATO pokračovat ve výcvikové misi je pevná. A to prostřednictvím účinných a odolných afghánských bezpečnostních sil a institucí, jimiž můžeme zaručit, že se Afghánistán znovu nestane útočištěm mezinárodního terorismu, který ohrožuje naši bezpečnost.
Připomeňme si, proč v Afghánistánu jsme: abychom bojovali s mezinárodním terorismem. Už dřív jsme se přesvědčili, jak zničující a nebezpečný může být našim společnostem.
Viděli jsme to 11. září 2001 v USA a od té doby při mnoha dalších útocích v Evropě. Jsme v Afghánistánu nejen proto, abychom pomáhali Afgháncům, ale i proto, že je i v našem zájmu, abychom posílili bezpečnost tady v Evropě.
Stabilnější Afghánistán znamená víc bezpečnosti v našich vlastních zemích.
Jakou úlohu afghánské síly sehrávají?
Afghánské bezpečnostní síly dnes vykonávají plnou bezpečnostní odpovědnost po celé zemi. Dělají to, co před pár lety dělala víc než stovka tisíc vojáků zemí NATO a partnerských zemí.
Ochránily říjnové parlamentní volby, první zcela organizované afghánskými úřady. Hlasovalo v nich okolo čtyř milionů Afghánců, z nich asi třetina žen. Prokázaly, že Afghánci jsou navzdory hrozbám Tálibánu rozhodnuti uplatnit svá ústavní práva a přispět k budoucnosti své země.
Potřebujeme nyní zachovat tento proces a dál podporovat afghánské bezpečnostní síly a vládu národní jednoty v jejich úsilí. Je to klíčové pro to, aby bylo možné sjednat politické řešení a předejít tomu, aby se Afghánistán opět nestal útočištěm mezinárodního terorismu. Nakonec stabilnější Afghánistán znamená víc bezpečnosti v našich vlastních zemích.
Pouze s afghánskými vojáky schopnými ubránit jejich vlastní mír a stabilitu můžeme dosáhnout trvale udržitelného řešení v Afghánistánu.
Pro USA začal 7. října 18. rok této války, Alianci běží od srpna už 16. rok účasti v ní. Ani 130 tisíc vojáků mezinárodní mise ISAF Tálibán vojensky nezlomilo a za čtyři roky po odchodu bojových sil NATO hnutí naopak získává pozice. Svedou mu vládní síly dlouhodobě čelit?
Afghánská armáda a policie prokazují každý den mimořádnou statečnost a odhodlanost. Jak říkáte, před pár lety měla odpovědnost za bezpečnost po celé zemi 130tisícová síla NATO. Dnes tu práci dělají afghánské síly. Uskutečňují útočné operace, jimiž udržují pod tlakem teroristické skupiny a znemožňují Tálibánu dosáhnout strategického cíle obsadit provinční a oblastní střediska.
Prokázaly obrovský pokrok, pokud jde o zlepšení jejich zvláštních jednotek, které nyní čítají 20 tisíc vojáků. Své schopnosti zvyšuje i letectvo, které loni uskutečnilo více než dva tisíce operací. Nadále čelí značným problémům, ale zároveň prokazuje lepší schopnosti. A není to jen o afghánských silách, jejichž členové denně nasazují životy. Tálibán musí rovněž pochopit, že pokračovat v boji je nesmyslné a kontraproduktivní, a přímo se to dotýká afghánských spoluobčanů. Tálibán musí zasednout k jednacímu stolu, usilovat o mírové řešení konfliktu a přestat zabíjet nevinné civilisty.
Zhoršující se situace vrací americké instruktory do prvních linií, sílí letecká podpora USA afghánským silám a navyšuje se i početní stav nynější výcvikové mise NATO Resolute Support. Nezačíná tím další kolo přímého vojenského zapojení?
NATO se nevrátí k bojové misi, ale jsme odhodláni pomáhat afghánským bezpečnostním silám. Pouze s afghánskými vojáky schopnými ubránit jejich vlastní mír a stabilitu můžeme dosáhnout trvale udržitelného řešení v Afghánistánu.
Velice vítám zvýšené závazky dohodnuté všemi spojenci na červencovém summitu NATO na podporu naší mise. Rozhodli jsme navýšit ji z 13 tisíc na 16 tisíc vojáků, abychom mohli poskytnout víc instruktorů, poradců a pomoci. Také jsme se shodli na prodloužení finanční podpory afghánským silám do roku 2024.
Chtěl bych vyzdvihnout dlouhodobý příspěvek České republiky našemu úsilí v Afghánistánu. Jste vynikajícím příkladem odhodlaného spojence. Navzdory tragickým ztrátám navýšila letos česká vláda početní stav svého kontingentu o 90 vojáků, čehož si hluboce cením. Je to zásadní rozhodnutí, které ukazuje, že Aliance neustoupí násilí povstalců a mezinárodnímu terorismu.
NATO zůstane v Afghánistánu, aby napomohlo vytvořit příznivé bezpečnostní podmínky, aby se inkluzivní mírový proces pevně ujal.
Má podle vás úspěchy povzbuzený Tálibán vážný zájem jednat o politickém řešení, respektive o usmíření, o něž usiluje prezident Ašraf Ghání? A může v tom prezident na své straně počítat s národní jednotou?
Tálibán musí pochopit, že pokračovat v boji je nesmyslné a kontraproduktivní. Viděli jsme některé slibné náznaky včetně respektování zastavení palby vyhlášené prezidentem Gháním v červnu.
Prezident neustále projevuje hluboké odhodlání k otevřenému mírovému procesu zahrnujícímu nejen celé politické spektrum, ale i náboženské vůdce, ženy, mladé reformátory a další.
Zásadní je rovněž podpora předsedy vlády Abdulláha tomuto úsilí. Jak jsem řekl před několika dny v Kábulu, možnost míru je nyní větší než kdy před tím. NATO zůstane v Afghánistánu, aby napomohlo vytvořit příznivé bezpečnostní podmínky, aby se inkluzivní mírový proces pevně ujal.
Letošní summit NATO podpořil prezidenta Gháního, aby proces usmíření byl věcí Afghánců samých. Tálibán ale označuje vládu v Kábulu za loutkovou, a hodlá jednat jen s Američany. Může z toho být nějaké východisko?
NATO se přímo neúčastní mírového procesu, ale vítáme všechno úsilí na podporu Afghánci vedeného a spravovaného mírového procesu a usmíření. USA sehrávají velmi důležitou úlohu.
Vítám americké úsilí přivést Tálibán k jednacímu stolu v těsné koordinaci s afghánskou vládou. Sjednané řešení musí být řízené afghánskými představiteli, protože jen tehdy lze dosáhnout udržitelného a trvalého míru.
Tálibánu nahrávají neshody a korupce oslabující vládu v Kábulu. Roste tím význam tohoto hnutí v očích okolních mocností Íránu, Pákistánu, ale i Číny a Ruska, protože se obávají vlivu radikálů tzv. Islámského státu a al-Kajdá. Jak to vidí NATO?
Sousední země hrají důležitou roli, aby umožnily prosperitu Afghánistánu a celé oblasti. Je třeba, aby uznaly, že se to stane pouze tehdy, budou-li podporovat vládu národní jednoty a její úsilí o mír a usmíření. Jiná alternativa není.
Proto vyzývám všechny země v oblasti a mimo ni, aby zaujaly konstruktivní přístup a podpořily afghánskou vládu a afghánský lid, který trpěl příliš dlouho nestabilitou a násilím.
Nedávné cvičení Trident Juncture v Norsku a v severním Atlantiku bylo největší v režii NATO od studené války. Splnilo vaše očekávání?
Bylo úspěšné. Byla to důležitá zkouška a skvělá ukázka našich kolektivních schopností. Padesát tisíc účastníků ze všech spojeneckých zemí a dále z Finska a Švédska ukázalo, že jsme schopni společně zajistit bezpečí obyvatel našich zemí.
Trident Juncture prokázalo naši schopnost poskytnout pomoc napadenému spojenci. To zajišťuje, že NATO nadále poskytuje věrohodné odstrašení nepřátel Aliance. Ale cvičení nebylo namířeno proti žádné zemi – bylo obranné, dlouhodobě plánované a transparentní.
Pozvánky k vyslání pozorovatelů dostaly všechny země Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a mnoho z nich včetně Ruska tak učinilo.
Cvičení rovněž zdůraznilo sílu transatlantické vazby s tisíci vojáky z USA a Kanady. Sledoval jsem části cvičení jak v Norsku, tak na moři z paluby letadlové lodi Harry S. Truman, což na mě udělalo velký dojem.
Měl jsem tu čest setkat se také s některými ženami a muži, kteří se manévrů zúčastnili. Cvičení, jakým bylo Trident Juncture, ukazuje, že NATO je silné a že jsme odhodláni společně pracovat a podílet se tak na zajištění bezpečnosti ve stále nepředvídatelnějším světě.