Článek
Pro manžela bylo nemožné odjet s dětmi do hor sám, protože syn trpí autismem a péči potřebovala i malá dcerka. Museli proto stornovat celý zájezd s tím, že od cestovní agentury nedostanou zpět ani korunu.
Zaměstnavatel uhradil storno poplatek za svou zaměstnankyni, které překazil plány, nesouhlasil ale s tím, že by dovolenou zkomplikoval i zbytku rodiny, a že by měl tudíž platit poplatky i za něj.
Po varování před soudními tahanicemi ale ustoupil a poplatky za všechny čtyři členy rodiny zaplatil. Podle advokáta Ondřeje Preusse z internetové poradny Dostupný advokát se prý v Česku jedná o zcela specifický případ.
Výjimečný případ
To, že zaměstnavatel zaplatí ušlé náklady zaměstnanci, kterého odvolá z dovolené nebo mu volno náhle zruší, je prý běžné, že ale kompenzuje ztrátu celé rodině, je v českých podmínkách naprosto výjimečné. Zaměstnanci se údajně s nadřízenými obvykle nedohadují, u soudu by ale podle Preusse šanci měli.
Popisovaný případ prý ale byl z právního hlediska jednoznačný. „Nebylo ani fyzicky možné, aby manžel odjel na dovolenou s dětmi sám, protože by to prostě nezvládl. To, že zaměstnavatel zaplatil poplatky za celou rodinu, bylo správné,“ zhodnotil situaci Preuss.
O to komplikovanější je však výklad práva v situaci, kdy se otec či matka můžou vydat na zájezd s dětmi sami, a to i bez toho člena rodiny, který zůstává v práci.
Zákoník práce v tomto směru není zcela konkrétní, říká pouze to, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly proto, že jej odvolal z dovolené nebo mu ji zrušil.
Podle ministerstva práce a sociálních věcí pak může jít o stornovací poplatky cestovních kanceláří, stornopoplatky účtované hotelem nebo dopravcem nebo náklady vynaložené na cestu zpět do zaměstnání. O vyplacení nákladů pro celou rodinu zákoník nemluví, podle ministerstva by se ale o rodině jako celku uvažovat mělo.
Do sporů se raději nepouštějí
„Podle našeho názoru v konkrétních případech záleží na tom, zda je zbylá část rodiny ochotna a schopna pobyt absolvovat sama, zda je spravedlivé něco takového požadovat,“ uvedl Právu mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Vladimír Řepka.
Jak doplnil, o výsledku případných sporů v dané oblasti však může rozhodnout pouze soud.
Soudy se ale podle Preusse k takovým případům obvykle ani nedostanou. „Často chce zaměstnanec ve firmě dále pracovat, proto to k soudu ani nedává a se zaměstnavatelem se nějak dohodne. V drtivé většině případů se na to ale lidově řečeno prostě vykašle,“ shrnul praxi Preuss.
Nedostatek soudních sporů a neexistence „precedentu“ u tohoto tématu ale prý neznamená to, že by Češi neměli v podobných situacích před zaměstnavatelem šanci. „Zaměstnanci by se například mohli spojit s odbory a s jejich pomocí se nákladů za celou rodinu domáhat. Pakliže zrovna končí v daném zaměstnání, jít do soudního sporu bych jim určitě doporučoval,“ sdělil Preuss.
Důležité ale podle advokáta také je dostatečně znát svoje práva a případné povinnosti, aby lidé ze svých dovolených neodjížděli zbytečně. Zásadní je to, že šéf může pracovníka odvolat jen v situaci, kdy danou práci nemůže vykonat nikdo jiný z firmy, popřípadě z důvodu akutního nedostatku personálu.
Další podmínkou je to, že se zaměstnanci musí dovolat. Pokud je totiž zaměstnanec na dovolené a zaměstnavatel se mu s požadavkem na jeho návrat nedovolá, má prostě smůlu.
„Není vina zaměstnance to, že není kontaktní. O dovolené to není jeho povinností,“ dodal advokát Preuss.