Šéf hasičů k Hřensku: Doufám v konec příští pátek

Musím říct, že jsem u profesionálních hasičů 38 let, předtím u dobrovolných čtyři roky. Za celou kariéru nepamatuji takové masivní nasazení sil a prostředků, jako je tady. Tím je to opravdu výjimečné, ale i složitostí terénu a podmínkami, které tady jsou. Bez takového masivního nasazení bychom to určitě nedali.

Když byly povodně v roce 1997 na Moravě a konkrétně v Ostravě, tam to nasazení trvalo až dva měsíce. Nejenom vlastní povodně, ale my jsme tehdy prováděli i čerpání. Takže z hlediska délky to asi nebude mít primát, ale z pohledu nasazení sil a prostředků z celé republiky bezesporu ano.

Počasí nám nepřeje, je 37 stupňů. Vznikají ohniska na místech, kde třeba nehořelo nebo která už jsou čistá.

Je nesmírně složité se zase vracet. Mám jakýsi vnitřní milník, a to nejpozději příští pátek. Ale neumím to říct. Alfou a omegou je počasí a samozřejmě to, co nám nehraje do karet, a tím je délka nasazení. I když lidi střídáme po třech dnech, tak vlivem počasí, ale i toho vlastního zásahu je to nesmírně fyzicky náročné.

I proto je nakonec tolik úrazů. I když naštěstí musím zaklepat, že zatím nebyly dramaticky vážné. Záchranáři ošetřili více než osmdesát zraněných hasičů, kteří se buď nadýchali zplodin, nebo šlo o malá zranění.

Požár se nám podařilo zatlačit z původních asi 1100 hektarů na nějakých 400. Situace se ale zkomplikovala zejména vlivem teplého počasí.

Nikoliv. Určitě teď v průběhu zásahu není prostor nad tím bádat. Bude to předmětem šetření policie ve spolupráci s vyšetřovateli hasičského sboru. Jedna věc je příčina a druhá je to extrémní rozšíření požáru. Jsou určité postupy, kdy se analyzují svědecké výpovědi a také se analyzuje požářiště. Tady to bude poměrně složité.

Za poslední dny jsme nasadili celkem 1028 hasičů a podpůrného personálu, který se stará o logistiku. Jsou tady další vytipovaní dobrovolníci, kteří jsou nesmírně výkonní a pomáhají nám třeba i s opravou techniky. Co se týká počtu kusů techniky, tak ke středečnímu večeru to bylo 341 vozidel, což je zase extrém.

Pomáhá nám Policie ČR, která má nasazeny dva vrtulníky Bell 412 s bambi vakem. A co je velmi důležité, provádí koordinátora nasazení všech leteckých prostředků. Ten je ve vzduchu, létá s vrtulníkem EC 135 a koordinuje nasazení vrtulníků, letadel a dalších.

Takže máme dva vrtulníky policie a dva vrtulníky Armády ČR, což je Mi-171, který má tříkubíkový výborný bambi vak, a také vrtulník Sokol.

Pak se nám tady vystřídalo několik dalších vzdušných prostředků. V první řadě to byl Black Hawk z Polska, který byl nesmírně efektivní a luxusní, ale dolétal hodiny a musel odletět na servis. Ten by mu měl skončit začátkem příštího týdne, takže se snažíme dostat ho zpět.

Možná nejvýraznější pomoc z těch zahraničních je ze Slovenska, protože tady máme vrtulník Black Hawk slovenské armády, Mi-171 ministerstva vnitra, která má s sebou i podpůrný tým hasičů. Protože už jim zase také dochází hodiny, snažíme se, abychom to nahradili.

Všechny letecké prostředky, které tady jsou, jsme přímo neplatili.

Měli jsme i komerční nabídky, které jsme nevyužili, protože jedna společnost, která létá pro záchranku, chtěla za letovou hodinu 45 tisíc korun.

Ano. Může se zdát, že ta cena je příznivá ve vztahu k ceně letové hodiny vrtulníku, ale druhý aspekt byl, že nikdo z Hasičského záchranného sboru (HZS) nemá s touto společností nacvičené hašení lesních požárů za pomoci bambi vaku. To bez tréninku nejde. Prostě nejde si připnout vak a naletět na požár a tam to shodit.

Pak jsme měli další privátní nabídku na Mi-17, respektive Mi-8, za nějakých 85 tisíc. Nakonec jsme dostali vrtulník na týden prostřednictvím firmy Czechoslovak Group, která zaplatila veškeré náklady, takže nám byl vrtulník poskytnut zadarmo, což byl taky Mi-8. Ten ale zase nalítal hodiny a musel do servisu. Takže s tím trošku laborujeme.

Určitě se ten problém vrtulníků musí otevřít na vrcholové úrovni. Nejenom na úrovni ministerstva vnitra, ale také ve vládě a ve spolupráci s obranou a s Armádou ČR.

V rámci Letecké hasičské služby máme standardně nasmlouvané tři anduly (Antonov An-2), které jsou připravené, lítají podle podmínek, které tady jsou. Problémem je u nich objem vodní nádrže. Mají 1100 litrů a tím, že mají samozřejmě vyšší letovou hladinu než vrtulníky, tak efektivita kolikrát není úplně ideální pro tak velký požár.

Pak jsme tady měli dvě letadla Canadair z Itálie. Bohužel byly po dnu a půl práce odvolány, ale vracejí se v pátek (rozhovor vznikal ve čtvrtek večer, pozn. red.).

Jejich efektivita je úžasná, protože jestliže tady shodí v tom vláčku, protože létají spolu, každý 6000 litrů vody, tak to prostě musí být poznat.

Tyto dva canadairy jsou zde v rámci evropského systému E-Rescue, kde Evropská komise v rámci mechanismu civilní ochrany platí náklady a za členskými státy jde opravdu jen velmi malá část.

V obdobném systému jsou zařazena i dvě švédská letadla Air Tractor, ale jejich efektivita je nižší. Pomáhala nám celý týden, jejich mise ale v pátek skončila. Vzhledem k tomu, jaký je tady hustý letecký provoz, tak není úplně jednoduché zkoordinovat vrtulníky s letadly. Vyžaduje to vysokou profesionalitu. A to policie splnila.

A také je tady masivní nasazení vrtulníků za hranicemi. Němci mají nasazeno denně devět až dvanáct vrtulníků a my to s nimi koordinujeme. Naši piloti od nich odkoukali a naučili se létat ve vláčku. Dají za sebe tři, čtyři helikoptéry a všechny to spustí na jedno místo. První z nich, řídící, pak diriguje, jestli to je metr vlevo, metr vpravo. Jejich objem vaků je různý – od dvou do čtyř tisíc litrů.

Když vám tedy čtyři helikoptéry pustí na jednom místě 12 tisíc litrů, tak to pak vypadá úplně jinak, než když tam z bambi vaku shodíte 800 litrů.

Půl na půl. Chtěli jsme, ať do toho zahrneme i dobrovolné hasiče z celé republiky, protože se domnívám, že zkušenosti, které tady získají, jsou jedinečné.

Obecně platí to, že jestliže je dobrovolná jednotka nasazena mimo území svého zřizovatele, tedy mimo území obce, která ji zřizuje, tak cestou státního rozpočtu dochází k refundaci nákladů.

Dobrovolné jednotky nejvyšší kategorie mají i určité odměny za konání pracovní pohotovosti.

Je třeba, abychom si sedli s ministrem vnitra a řekli, jak se postavíme k této události. Jak pomoci obcím, aby ocenily dobrovolné hasiče, protože oni tady dělají stejnou práci jako profe­sionálové. To enormní nasazení si ocenění zaslouží.

Jediná cesta, kterou v tuto chvíli vidím, je cesta dotačního titulu na obce, jejichž dobrovolní hasiči se podíleli na zdolávání této mimořádné události. Samozřejmě to musíme jakýmsi způsobem kvantifikovat podle toho, jak byl kdo dlouho na­sazen.

Určitě bych rád. Objevuje se názor, že hasiči vlastně jen dělají svoji práci. To je pravda. Ale je třeba vnímat, že tento zásah se velmi vymyká těm běžným – z hlediska extrémního nasazení a jeho délky, byť i profesionální hasiče se snažíme střídat co tři dny. Ale opravdu, já to na nich vidím, když odjíždějí, že jsou vyšťavení, vyplivnutí. A my po nich chceme, ať přijedou domů a zpátky se zapojí do své standardní činnosti.

V tuto chvíli to nedokážu kvantifikovat. Nedokážu odhadnout ani celkové náklady za ten vlastní zásah, ale z rámcových záležitostí se určitě bavíme o stamilionech korun.

Musí to říct vyšetřovatel. Jsem trošku zděšen z toho, co čtu na sociálních sítích, ale někdy i v médiích, že ti rádoby ekologové říkají: „Není jednodušší to celé nechat vyhořet?“ Ono by bylo prima, kdyby si tuto filozofii zdůvodnili vůči těm lidem, kterým ten barák shořel.

Naopak si myslím, že dnes je to o velké diskusi, jestli to řešení, kterému se říká bezzásahová zóna v té formě, kterou tady vidíme, je to pravé ořechové.

Nechci mluvit do práce ekologů a říkat, jestli mají to nebo ono. Taky bych nerad, aby ekologové mluvili do mé práce. Ale v situaci, kdy nemáme požární předěly, přístupové komunikace, kdy nemáme požární vodu, tak to tak prostě nemůže vypadat. To jsou základní atributy pro to, aby když vznikne požár v určitém prostoru, aby se nerozšířil dál.

Technické, organizační. Policie a armáda stojí před zásadní technickou obměnou vrtulníků. Zatím se zaměřovaly na jejich primární úkol, což je u armády obrana této země, u policie policejní úkoly. Domnívám se, že vrtulníky by měly být širokospektrální, variabilnější.

Co se týká pozemních sil, je třeba řešit speciální vozidla na lesní požáry. Je to o určitém přístupu k plošnému pokrytí, které jednotky a s jakým vybavením by měly být předurčeny na hašení lesních požárů. Hasiči, ať již profesionální, nebo dobrovolní, jsou dlouhodobě podfinancovaní z hlediska obměny techniky.

Jestliže u jednotek, které slouží pohotovost a které mají regionální působnost, je celkem 2400 cisteren, tak z toho 1350 je starších než 25 let. Jestliže máme 711 cisternových automobilových stříkaček, tak více než 300 je opět po době životnosti. To je něco, nad čím by se určitě i v té politické rovině měla vláda zamyslet.

Podívejme se, co všechno hasiči dělají, to není jenom vlastní hašení. To byl covid, tornádo, pomoc uprchlíkům z Ukrajiny. To znamená, že tam, kde čert nemůže, tak nasadí hasiče. A ti to zvládají.

Určitě ano. Loni jsme udělali analýzu a situace je taková, že z pohledu výjezdových příslušníků v přímém výkonu nám chybělo řádově 1500 hasičů. Prvního ledna nám přidali tabulky a my jsme 300 hasičů nabrali. Nemáme problém s nabíráním hasičů, ale potřebujeme na ně tabulky a peníze. Chtěli bychom pokračovat v procesu posílení a navýšení HZS i v příštím roce a v dalších letech.

Je třeba to vnímat i v kontextu tohoto požáru. Je úplně jedno, jestli bude vládnout ta či ona strana, ale ať se to bere jako jakýsi závazek vůči vnitřní bezpečnosti občanů. Jestliže dnes máme definované finance, které se týkají vnější obrany a vycházejí ze smlouvy o našem vstupu do NATO a jsou na dvou procentech HDP, tak se domnívám, že je stejně důležité, aby byly definovány finanční prostředky, které půjdou na vnitřní bezpečnost. To se netýká jenom hasičů, určitě je to i o policii, o zdravotnické záchranné službě, o obecní policii. To je něco, co se nemůže řešit ad hoc každý rok podle toho, jak zafouká vítr. Tady by měl být jakýsi systémový přístup.

Stávající vláda si dala do vínku revizi krizové legislativy do konce roku 2023. Primárně se to samozřejmě týká krizového zákona, ale dotkne se to i zákona o integrovaném záchranném systému, případně zákona o HZS.

Tento letový park není dostatečný, protože se jedná o stroje, které jsou dnes spíš do muzea než na to, aby se udržely ve vzduchu. ČR má 78 tisíc kilometrů čtverečních, tak těžko tři anduly pokryjí veškeré lesy, které jsou.

Když máme takové počasí, jako je teď, tak se dostáváme do situace, že to období sucha může být vyhlášeno ve všech čtrnácti krajích. To by měl být také jeden z výstupů analýzy tohoto požáru, ale nechci předbíhat, protože nejsme zdaleka na jeho konci.

Důležité je, zda je to záležitost opravdu jen letadel nebo jenom vrtulníků, nebo kombinace, protože u obou vidíme výhody i nevýhody. To ukazuje i tento požár. Nechci v tuto chvíli spekulovat ani předbíhat. Ale ty otázky, které kladete, jsou naprosto relevantní a musí být položeny na stůl a nejhorší, co by mohlo nastat, když na ně nebude odpověď.

Jasně, ale my do toho kontextu musíme zařadit i systém civilní ochrany, ve kterém Evropa je. Jestliže jsou v rámci tohoto mechanismu nějaké letecké prostředky, tak si musíme říct, jestli je jich dostatek. Že když si o ně požádáme a stát, který nám je pošle, je třeba druhý den odvolá. Protože pro něj bude prioritní vlastní problém.

Ano. Je třeba se bavit, jestli tyto letecké prostředky nemají být v České republice.

Upřímně, já fakt nevím. Jsme pořád ve fázi zásahu a ten mu­síme vyhodnocovat poté, až skončí.

Jednoznačně se uklidnila, protože naprosto klíčovou roli sehrála policie.

Přesně tak. Zejména na přístupových komunikacích se zachovali úplně perfektně a při jakékoliv indicii, že by se přes ně mohl někdo dostat, zafungovali skvěle.

Hluboké poděkování všem těm, kteří se podílejí na zdolávání této mimořádné události. Týká se to zdaleka nejenom profesionálních a dobrovolných hasičů, ale i dobrovolníků, kteří se třeba zapojili do přípravy a rozvážení jídla, Policie ČR, Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy, která nám tady připravila zdravotní zázemí, ošetřila desítky našich hasičů, je tady jejich speciální vozidlo Golem, který je připravený.

Potěšilo mě jednoznačně nasazení lidí, zejména hasičů. Prostě nereptají, i když se jedná o velmi těžkou práci, kolikrát velmi rizikovou, jdou do toho s plným nasazením a ty výsledky jsou vidět. A samozřejmě chci také poděkovat občanům. Museli evakuovat Vysokou Lípu, stále ­zůstává evakuovaná Mezná, Hřensko, lidé spolupracovali a spolupracují.

Co je pro mě opravdu určitým zklamáním, to je stav bezzásahové zóny. Z toho jsem frustrován. Myslím tím to, jak to v tom lese vypadá. Já si tak prostě fakt les vůbec nepředstavuji. Je to můj osobní názor, ale to pak souvisí samozřejmě i s požární bezpečností. A s otázkou, která musí padnout: je takovýchto národních parků ve stejném stavu více?

Přesně. Protože je tady bezzásahová zóna, tak někde je hrabanka v desítkách centimetrů, požár se cestou stromů dostal do kořenového systému, kde za příznivých podmínek, což je teplo, případně vítr, jde znovu nahoru.

Takže se můžeme setkat se si­tuací, a to říkají i Němci, kdy toto potenciální nebezpečí tady může být i týdny. O to důležitější je nastavit princip tak, aby když předáme místo zásahu, jeho správce, národní park, to nehodil za hlavu a konal.