Šéf centra proti terorismu: Dezinformátoři na lžích vydělávají a léčí si zhrzená ega

Není náhodou, že při masivním nárůstu dezinformací, které souvisely s covidem při vyhrocení názorů ve společnosti, to eskalovalo i k těmto případům. K vyhrožování, zastrašování až třeba vyloženě k použití násilí. Pravděpodobnost, že by to s tím nesouviselo, je minimální.

Jistě. Vysvětlím to na tom, co nikdo nezpochybňuje – na radikalizaci islamistické. Je popsáno mnoho případů, kdy se jedinci, typicky pohybující se např. v drogové kriminální subkultuře, chytnou za srdce, stanou se pravověrnými muslimy a pár měsíců stačí na to, aby se stali salafisty, zradikalizovali se a přistoupili k nějakému útoku. Součástí této propagandy jsou vždy tři základní věci: dezinformace, šíření strachu a šíření nenávisti.

Určitě. Od začátku první dezinformační vlny v roce 2015 jsme viděli, že se radikalizovala společnost, politika i média. Tam začínají různé alternativní zdroje, osobnosti, které na tento alternativní narativ naskakují, prodávají ho, ať už politicky, nebo mediálně, protože jsou place­ny – penězi, postavením, významem… A to vždycky vedlo k radikalizaci. Vidíme to jak u migrace, tak u dezinformační vlny související s covidem, a nyní u třetí vlny související s Ukrajinou.

Teroristy jsme tu v minulosti měli. Měli jsme tu člověka, který odjel dle svého tvrzení minimálně pomáhat teroristickým organizacím (mladý Čech, který chtěl k ISIS, zadržen v r. 2016, pozn. red.), měli jsme člověka, který vědomě chtěl zaútočit na Čechy kládami (případ důchodce Jaromíra Baldy z r. 2017,

pozn. red.). To znamená, že máme počty jednotlivců, kteří to dotáhli do spáchání trestného činu teroristického typu.

Potom máme řadu jiných případů, které jsou zařaditelné jako násilné trestné činy nebo proti veřejnému pořádku. To jsou různé projevy proti skupině obyvatel, kdy někdo vyhrožuje zdravotnickým pracovníkům nebo byl schopen šířit nenávistné výroky vůči dětem jiné barvy pleti. A těch je mnohem víc. Část z nich se projevila hlavně s pandemií, kdy útočili na pracovníky jednotlivých profesí nebo osobnosti spojené s nějakým názorem ohledně covidu. Když se podíváme na tyto případy, tak se zdá, že řada z nich z toho hlavně profituje.

Tyto uměle vyvolávané nepokoje, vždycky natáčené, které dělá např. pan (Pavel) Zítko, nesouvisí s konkrétním tématem, ale mění se modus operandi. Dezinformátor vycizeluje způsob, jak získávat peníze. Na začátku říká šokující slova, která mu dovolí sociální síť, pak zjistí, že něco nesmí, tak ubere, podporovatelé mu posílají peníze na účet, někdo jiný je má z reklam. Takto dezinformátoři prodávají různá témata, konkurují si. Někteří musí být výraznější. Nesmí být líní, musí vzít kameru a vyprovokovat konflikt, protože ostatní jenom píší ošklivé řeči a oni se potřebují

odlišit. To je způsob, jak získat větší pozornost.

Rozhodně tu nemáme jasnou sérii důkazů, a ani to tak není v jiných zemích, že by proruská scéna byla krok po kroku placená Ruskem. Když je někdo placen, tak zprostředkovaně, většina si vydělá na svých tématech, a stačí, když ho pozvou na jednání, na ambasádu, je brán v kruhu. Naopak máme informace o tom, že řada z nich to dělá pro peníze a pro své zhrzené ego. Velká část alternativních subjektů je navázána narativně, získává tedy na oslavování nedemokratických režimů – v našem případě primárně Rusko a Čína, tedy protidemokratických.

Dezinformace jsou problémem nejen bezpečnostním, ale i sociálním. Rozhodně nikdy nebude jeden zákon k dezinformacím – protože jím neřeknete, že by se měla vyučovat mediální gramotnost, až po to, že bychom měli někoho trestně stíhat za nějaký druh nepravdy. Bude to plejáda nástrojů legislativních i nelegislativních a rozhodně jsou potřeba. Je to problém, o kterém se ví od dob Auditu národní bezpečnosti (v roce 2016, pozn. red.).

Pár let nazpět by jakýkoliv výrok o řešení dezinformací zákonem byl odsouzen k upálení ať už z pohledu tvrdého konzervativce, nebo liberála. My ale jako stát chráníme demokracii a v tomto směru nemáme žádné emoce. Nechceme vykřikovat „svoboda, a proto se nesmí regulovat vůbec nic“, protože se svoboda projevu už reguluje a je to zcela v pořádku. Jen ten, kdo to nedomyslí, tvrdí, že může existovat absolutní svoboda projevu.

Vycházíme čistě z Ústavy – cenzura je zakázána, a to dokonce i za války. Posílat někomu ke schválení text nejde, ani kdyby u nás vypukla válka. Jediné, co je možné, je následné omezení. Myslíme si, že aktuální nastavení trestněprávní je plus minus v pořádku. V současné době na základě rozhodnutí vlády připravujeme návrh jakéhosi blokování informačních zdrojů v extrémních případech a za přísných podmínek. Odpověď na řešení dezinformací je ale komplexní.

Musíme důsledně posílit mediální gramotnost na základních a středních školách. Posílit osvětu vůči veřejnosti, typicky vůči seniorům. Musíme mít moderním způsobem přiměřeně regulováno mediální prostředí. Dnes máme regulováno klasické mediální prostředí a nové druhy médií nejsou nijak regulovány. Musíme mít přiměřeným způsobem – o to se snaží Evropa v Digital Security Act – regulovány na evropské úrovni sociální platformy.

Klíčové je vybudovat systém strategické komunikace státu a mít na to kapacity. Bez toho to demokratický stát pouhou represí neudělá.

Nemonitorujeme pouze dezinformace jako takové, ale obecně témata, která se týkají vnitřní bezpečnosti státu. Monitorujeme, analyzujeme a reportujeme našim nadřízeným, jaké jsou aktuální trendy, a sdílíme je s celou bezpečnostní komunitou.

Rozhodli jsme se to dělat v reakci na neuvěřitelnou situaci s válkou na Ukrajině. Mohli jsme přinést rozsáhlé znalosti celé této oblasti u lidí, kteří v tomto působí, a připomenout to. Pro veřejnost může být překvapením, že se někdo tak dlouho věnoval proruskému působení. Má podle nás smysl ukázat, že jsou tu lidé, kteří v takovéto situaci systematicky podporují propagandu nedemokratického státu, který byl schopen zaútočit na Ukrajinu. A ti samí nám tvrdí, že jsou naši spoluobčané zastávající české demokratické hodnoty. Nepředstírat, že je to jenom souboj názorů a že na tom nemají finanční zájmy nebo nepůsobí na extremistické scéně a že nehlásají hodnoty, které jsou v přímém rozporu s ústavními hodnotami a českými národními zájmy.

Na úplném začátku bylo odmlčení se. Putin tehdy zatím nesdělil svůj narativ, takže ho nešlo opakovat, a chvilku trvalo, než se ustanovilo, co bude hlásat kremelská propaganda a co je originální říkat, a tím získat pozornost oproti ostatním. Postupně se to vrátilo do stejných principů – sledují základní narativy prokremelské propagandy, opakují je, rozvíjejí. Drží se témat, která jsou citlivá v Čechách, která souvisí s bolestivými tématy – migrací a podobnými.

Když vidí dezinformátor, že je ve společnosti určitá vstřícnost k ukrajinským uprchlíkům a že s tím tak neproráží, tak tam přimíchává řeči o tom, že přicházejí muslimové a jsou tam pašováni. Pak jsou tam klasiky – stojí za tím USA, NATO, EU. A vždycky je tam antisystémový pohled, tedy, co vláda provedla, a pod tím jedou proruské noty: Rusko je chudák, Rusko nikdy neútočí a vždycky je to jenom obrana.

Oslabování české vlády, České republiky, české společnosti, oslabování vlastních národních, demokratických, bezpečnostních a energetických zájmů a pomoc propagandě z druhé strany. Teď to má trochu těžké.

Přece jenom, když Rusko za­útočí na Ukrajinu, tak to není tak jednoduché, jako to vzít za dob migrační krize, kdy šlo neustále vyvolávat strach, že „už se to blíží“. Teď se to týká celé Evropy způsobem, který je jiný. Spousta věcí se děje a bude dít, a to způsobem, který bude historický. V celé Evropě se změní spousta věcí.

U covidu se dalo hrát s různými vědeckými teoriemi a pohledy. Situace se vyvíjela, byly různé ekvivalentní možnosti, legitimní názory z lékařských stran. Bylo to hodně ovlivněné spíše pročínskou propagandou a pak použité proti stabilitě státu.

Současné dezinformace jsou více o reinterpretaci. Události se dějí a nelze moc říct, že masakr v Buči nebyl, ale lze to přetočit a říct, že ho způsobil někdo jiný. A když něco někde bouchlo, tak to byla provokace.

Určitě se dařilo. V porovnání s ostatními zeměmi jsme na tom nebyli nejhůře a vlivově na tom určitě bylo Maďarsko někde jinde. U nás se od roku 2015, kdy se začaly masivně šířit, etablovalo, že dezinformace jsou problém. Už se nikdo neptá, co jsou dezinformace a jestli existují. Chvíli trvalo, než si to někdo zažil a osahal – rozšířené jsou zkušenosti v rodinách, když se jim štěpily názory a nemohly se sejít u stolu. Teď najednou lidé skoro fyzicky cítí, že jim někdo vlezl do mozku a mozku jejich rodiny.

Vlivové informační působení Ruska a Číny existuje a má reálné dopady, které se v čase nasčítávají. Jak nabíhá čas, tak i váha, dopad a přesvědčivost. Posunuli jsme se v odolnosti. Mnohem více institucí státních i nestátních se tímto problémem zabývá. Také se tím zabývá Evropa, jsou to drobné krůčky a trvá to léta.

Ovlivnily to i věci, které nejsou dezinformační, ale vyloženě vlivové, jako např. kauza Vrbětice. Jsou to závažnější a širší typy zásahů do suverenity státu než chaotizace pomocí lží – ovlivňování politiky, ekonomiky, státu a bezpečnostních složek.

My jsme se tomuto kroku nevěnovali, ale rozumím tomu. Považujeme to v té nestandardní situaci za legální a legitimní.

Jakékoliv blokování dezinformačních zdrojů určitě není základem protidezinformační politiky. Je to jedno z řady možných opatření. Krajní řešení v krajních, vymezených situacích, kterým nejde řešit celou politiku. Pokud jde o rozdíl mezi weby a sociálními sítěmi v České republice, pak ano, sociální sítě hrají velkou roli a zjednodušovat to na profláklé weby určitě nejde, stejně jako to nejde zjednodušit právě na sociální sítě.

Vždycky tam ta možnost je, stát na ni myslí. Ministerstvo vnitra vždycky přemýšlí o tom, když je nějaký výrazný sociální jev, jaké to bude mít bezpečnostní dopady. To je běžná součást práce. Když je např. ekonomická krize, tak policejního prezidenta napadne, co to bude znamenat pro veřejný pořádek.

Demonstrace mohou přijít kdykoli. Záleží ale na tom, jestli závažné, nebo nezávažné.

Covid je stále téma, které může něco vyvolávat, a rozhodně na něm jde velmi efektivně parazitovat. Uvidíme, jak to bude s kolektivní imunitou – třeba se ani někomu, kdo systematicky lže, nepodaří vykřesat emoce. U incidentů souvisejících s migrací se tato rizika dají lépe předpokládat. Stačí jeden incident, někdo to hned nafoukne. Jestli někdo systematicky nesnáší cizince, tak čeká – a na tom lze postavit nevládku nebo politickou stranu. Je to otázka času a nemusí jít ani o závažnou věc. Ohrožení veřejné bezpečnosti – jako jsou demonstrace – se nedějí jen kvůli tomu, že se něco děje v bezpečnosti. Budou volby.

Pro řadu subjektů normální politická agitace neexistuje. Vůbec nepochybuju, že během prezidentských voleb budou dezinformace používány. Tvůrci, kteří se dezinformacemi živí, potřebují témata, která otřásají, a jejich klienti chtějí konzumovat toxický obsah.

Já bych to vnímal jako zintenzivnění v oblasti soustředění se na vnitřní bezpečnost v našich běžných oblastech. Všechno, co se bude týkat hybridních hrozeb a vnitřní bezpečnosti, se může dynamicky rozvíjet.

Přesně nevíme jak. Pokud by nebyla válka na Ukrajině, tak tu máme běžný cyklus voleb a jiných událostí, dalo by se to předvídat. Když se dějí geopolitické změny, které tu od 2. světové války nebyly, tak bych lhal, kdybych říkal, že to dokážu předvídat.

Třicet procent kapacit proto dávám na to, že se stane něco neobvyklého, zejména souvisejícího se situací na Ukrajině, co s tím může pohnout. Je těžké předvídat, co udělá faktor Putin s migrací nebo jestli vzniknou další problémy a bezpečnost bude ohrožena jinými tématy.