Článek
Samotnému odstřelu předcházely pečlivé přípravy. „Navrtali jsme devadesát děr po obvodu i zevnitř, každou do hloubky čtyřiceti centimetrů, a do nich dali nálož. Použili jsme sedm kilogramů trhaviny, konkrétně perunitu,“ přiblížil Petr Mikula z firmy Demstav.
Coby zkušený střelmistr má za sebou zhruba osmdesát podobných akcí. „Tohle byla brnkačka,“ zhodnotil Mikula. „Navrtané díry uděláme do tvaru klínu. Je to podobné, jako když kácíte strom,“ doplnil.
Pětasedmdesát metrů vysoký cihlový komín padal pouhých sedm sekund. Na místě byli hasiči i policisté, kteří střežili, aby se nikdo nedostal příliš blízko. „Občas se stává, že lidi kvůli hezké fotce vlezou, kam nemají. Tady to naštěstí nešlo, protože areál je oplocený,“ oddechl si střelmistr.
Tečka za Skleněným peklem. Černá stavba je pryč, Plzeň prodala investorovi slíbený pozemek
Podle jeho odhadů se přišly podívat dvě až tři stovky zvědavců. Mnozí z nich se pak už se sutinami fotili, někteří si vzali kus cihly na památku.
Tamější areál má přibližně 15 hektarů. Nacházejí se v něm ještě dvě původní budovy, které jsou však památkově chráněné. „Ještě tady fungují firmy Solodoor, SG strojírna a Jihozápadní dřevařská,“ vyjmenoval místostarosta města Karel Požárek (Sušická veřejnost).
Město nechalo zpracovat studii, jak plochu využít. „Součástí je návrh na novou uliční síť, budovy, přidruženou infrastrukturu i její podobu,“ nastínil místostarosta.
Potvrdil, že vedou jednání s majitelem. „Buď bychom odkoupili celý areál, nebo jenom jeho část. Možností je také sehnat vhodného investora. Zatím jsme o ničem nerozhodli,“ podotkl Požárek.
Historie od roku 1839
Rozlehlý komplex je určen pro lehkou výrobu. „To chceme ponechat. Nicméně v jihovýchodním cípu, zhruba na sedmině plochy, by mohlo být i bydlení nebo prostor pro služby,“ připustil. V minulosti se mluvilo o obchodním domě. Plány ale ztroskotaly. Studie bude hotová do konce letošního roku.
Věhlasnou sirkárnu založil v roce 1839 Vojtěch Scheinost. Síly spojil s místním obchodníkem Bernardem Fürthem. Ve čtyřicátých letech devatenáctého století znala jejich zápalky celá Evropa. Poslední sirky se v Sušici vyrobily v roce 2009. Pak se technologie přesunula do Indie.