Sebevražd dětí a mladistvých ubývá

A to se počet sebevražd podstatně snížil. V Česku jich v roce 2014 bylo 36, a rok předtím dokonce 48. Ale dětí, které řeší problémy sebepoškozením, je podstatně víc. Loni bylo z tohoto důvodu po celém Česku hospitalizováno na chirurgii 539 dětí, které se rozhodly si ublížit. Před dvěma lety bylo takových hospitalizací 689.

Ze zoufalství chlapci volí skok z výšek, dívky zase spíše sáhnou po jedu, od různých chemikálií přes léky po kosmetické přípravky. Zpravidla se prý nejedná o děti s vážnějšími psychickými poruchami. Spíše hraje roli vliv okolí. „Některé děti jsou citlivější k vnějším vlivům a životnímu stylu. Největší úlohu hraje to, v jakém okolí se pohybují, a mezilidské vztahy,“ shrnula Benešová.

„Když se dítě dostane do nepříjemné situace, kterou není schopno samo řešit, a nemá oporu v nějaké osobě, které důvěřuje a která ho má ráda, tak se s ní těžko vyrovnává. V kritickém věku dospívání pak u dětí všechno nabývá dramatičtějších podob, než jaké ve skutečnosti jsou,“ popsala.

Nejsilnější roli hraje rodina, ať už znamená pro dítě oporu, anebo je naopak příčinou problému. Například pokud rodič není ochoten přijmout, že jeho dítě není nejlepším žákem ve třídě, může pro dítě neúspěch představovat „strašnou tragédii“. Projevy deprese lze vypozorovat.

„Straní se svých vrstevníků, nesvěřuje se, přestane komunikovat s rodinou, mění své záliby. Ale nemusí se vždy projevovat smutkem, někdy je to přehnaná veselost,“ popsala Benešová.

Jindy ale může dojít ke zcela nepředpokládanému zkratu. „Když dojde k náhlé zátěži, která vyvolá nepřiměřenou reakci, nejsou předtím patrné známky nějaké blížící se krize. To mohou být velké stresující zážitky, jako třeba ztráta blízké osoby, těžký úraz či vyloučení ze skupiny přátel,“ vyjmenovala.

Některé pokusy o sebevraždu jsou pak demonstrativní, kdy dítě na sebe a své problémy upozorňuje. „To je volání po okamžitém zákroku,“ zdůraznila lékařka. Podle ní je v takových případech nutný citlivý přístup. Nestačí jen psychiatrická léčba dítěte, ale speciální péči si zaslouží celá rodina.

„Je třeba, aby se odbouraly nepříznivé vztahy a pohled na člověka, aby nebyl nadále stigmatizován tím, co se mu stalo. Péče rodičů pak může být přehnaně protektivní, protože mají o dítě strach. To ale pak mohou vyvolat pocit moci nad rodičem a další podobné demonstrativní pokusy by mohly následovat,“ varovala Benešová.

Účinná pomoc dětem se sebevražednými sklony je složitá, ale nikoli nemožná. Benešová poukazuje na Irsko, které se také před lety potýkalo s vysokými počty dětských sebevražd, ale národní programy prevence zaměřené na děti ve věku od 10 let je dokázaly stlačit.

Ve školách proběhla školení dětí a mladistvých, kantorů a vychovatelů, během nichž se naučili rozpoznávat známky rizikového chování.

„Bylo to založeno na tom, že si mají všímat svého okolí a hledat toho, kdo potřebuje pomoc. Každá škola má poradce, na něhož se lze vždy anonymně obrátit a říct: je smutná, straní se okolí, má problémy doma, říká, že ji nikdo nemá rád,“ uzavřela Benešová.