Nejvyšší žalobce Zeman pohořel, soud smetl všechny jeho žaloby na úředníky

Nelíbilo se mu, že jako přestupek posoudili i případy, kdy zjištěné množství drogy vylučovalo způsobilost k řízení a šofér měl skončit před soudem.

Zeman se prostřednictvím žalob domáhal zrušení již pravomocných rozhodnutí správních orgánů. Poukázal na to, že je ve veřejném zájmu trestněprávně postihovat veškeré skutky, které vykazují znaky trestného činu.

Soud měl ale na věc jiný názor a všech 22 žalob smetl ze stolu. Podle rozsudku správní řád umožňuje jako přestupek posoudit i případy, kdy zjištěná hodnota návykové látky u řidiče vylučuje jeho způsobilost k řízení motorových vozidel.

„V podstatě se to kryje s trestním zákoníkem, který za této situace předpokládá spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. Za stávající ustálené policejní praxe, která vylučovala kvalifikaci skutku podle trestního zákoníku, a zároveň za situace, kdy odborná literatura se přiklání k upřednostnění trestní represe, tak není úplně jasné, co by měl správní orgán v zásadě dělat. Je tak pochopitelné, že se tím magistrát nijak blíž nezabýval,“ vysvětlil soudce Jan Šmakal.

To ale podle něj nelze ze strany správního orgánu hodnotit jako těžké porušení procesních pravidel, které by vážně podrývalo integritu předchozího řízení. Soudce dále upozornil, že veřejný zájem na trestání těchto deliktů byl naplněn již tím, že správní orgán identifikoval skutek jako závažné jednání, shledal přestupce vinným a dal mu v zásadě odpovídající trest, který by dostal v trestním řízení.

„Nehledě na to, že řízení o přestupku u dopravních deliktů je rychlejší, pružnější a efektivnější,“ podotkl Šmakal.

Nejvyššímu státnímu zástupci soudce vytkl, že mu žalobami nešlo ani tak o ochranu veřejného zájmu, ale o snahu sjednotit postup orgánů činných v trestním řízení v těchto případech.

„Jednotliví přestupci měli žalobci sloužit jako podvozek k prosazení této myšlenky. Rozhodně to ale není důvod pro rušení pravomocně skončených případů,“ vysvětlil soudce.

Podle Zemana je v případech výrazného překročení limitní hodnoty návykové látky, při jejímž dosažení je řidič považován za ovlivněného, pravidelně vedeno trestní řízení. Výjimkou jsou ale některé regiony včetně Plzně, kde na to mají místní státní zastupitelství jiný právní názor.

„Řídili jsme se praxí zdejšího státního zastupitelství, které závěr o spáchání trestného činu podmiňovalo psychiatrickým vyšetřením řidiče za účelem zjištění míry jeho ovlivnění návykovou látkou. Šlo však o podmínku v praxi nerealizovatelnou, protože takové vyšetření nebylo možné ze strany psychiatrů dodatečně provádět,“ stojí ve vyjádření plzeňského magistrátu k žalobám. Podle něj za této dlouholeté a ustálené praxe policie i státního zastupitelství bylo namístě, aby správní orgán tyto případy projednal jako přestupek.