Článek
„Není to výjimečný jev. Zkušenost s některou z různých forem sexuálního obtěžování mělo během studia 67 procent studentek,“ říká Marta Vohlídalová, jedna z autorek publikace Sexuální obtěžování ve vysokoškolském prostředí, kterou vydalo Národní kontaktní centrum – ženy a věda Sociologického ústavu AV ČR.
Publikace vychází z více než dvouletého průzkumu na nejmenované fakultě české vysoké školy.
Lze přitom předpokládat, že studovaná fakulta v tomto směru není žádnou výjimkou a s problémem se potýkají i studující na ostatních vysokých školách v České republice, dodává Vohlídalová.
Nejčastější jsou hrubé vtipy
Nejčastější formou obtěžování, s níž se dotazovaní studující setkávali, byly tzv. lehčí formy, mezi něž patří zejména urážlivé, nevhodné a vulgární komentáře, sexistické poznámky nebo vtipy.
Nejčastěji studující zmiňovali zkušenosti se znevažujícími komentáři a vtipy o intelektuálních schopnostech žen a narážky na jejich vzhled. Z rozhovorů se studenty a studentkami vyplynulo, že výjimkou nejsou např. poznámky znevažující schopnosti dívek a výroky o „prosté duši dívčí, která na technických oborech nemá v podstatě co pohledávat“, ale ani situace, kdy vyučující při hodině ilustruje látku formou: „Když se s vámi budu chtít vyspat, slečno, a nabídnu vám 500 korun, jaký je to ekonomický model?“
Podobnou zkušenost s genderovým obtěžováním mělo 66 % dotázaných. Výjimkou však nebyly ani tvrdší formy obtěžování, které zahrnují např. snahu o navázání intimního vztahu, naléhání na schůzky mimo školu nebo hovory o sexuálně laděných nebo intimních tématech, s nimiž se setkalo 18 % dotázaných.
S nejtvrdšími formami nátlaku, např. ve formě nežádoucího fyzického kontaktu nebo vydírání „něco za něco“, kdy vyučující nabízí studujícím nějaké studijní úlevy či pomoc za sexuální „protislužby“, se pak setkalo zmíněných 9 % studujících.
Jak optimálně reagovat
Kolem 70 % z dotázaných nemělo představu, jak v dané situaci, kdy se setká s obtěžováním, postupovat, na koho se obrátit. Bezradní studující proto situaci často pasivně snášejí nebo se snaží „agresorovi“ vyhýbat, což však může mít vážné negativní dopady na jejich studium. Jejich strategie obrany tak paradoxně spíše postihují je samotné, nikoliv „agresory“. V Česku chybějí vedle otevřené diskuse o této problematice i prostředky a metody, jak takovému jednání čelit.
Podle expertů, kteří se obdobnou problematikou zabývají, bude studie i její autorky spíše čelit osočení z nenávisti k mužům, feminismu, vnášení nepravdivých problémů, neschopnosti pochopit legraci, flirtování či názor, že ženám se, když je někdo plácá pod zády, to velmi líbí.
Na to je jednoduchá odpověď, shodují se experti. Představit si, že objektem takového jednání se stává vaše dcera. Také by to bylo „nepochopení legrace a přirozená touha se líbit“?