Schwarzenberg: Pro Meloniovou bychom měli mít pochopení

My bychom ovšem pro to měli mít jisté pochopení. V zemích bývalého východního bloku existuje mnoho postkomunistických stran a často jsou to i strany vládnoucí. Přičemž italský fašismus, ačkoliv to byla ošklivá diktatura, zdaleka nebyla tak krutá, jako byl nacismus či komunismus.

Fašisté se nedopouštěli zločinů zdaleka v takové míře jako nacisté a i antisemitismus vlastně přijali až pod německým tlakem. Ostatně sám Mussolini měl dlouhá léta židovskou přítelkyni.

To ovšem tuto diktaturu nijak neospravedlňuje, hlavně kvůli nesmyslným koloniálním válkám, které vedla v Libyi a v Habeši a které byly velice kruté. Ale podobné války v koloniích tehdy vedly i jiné evropské země.

Komunisté samozřejmě svého času označovali nacisty jako fašisty z dobrého důvodu, neboť nemohli připustit, aby „svaté“ slovo socialismus bylo spojováno s nacionálními socialisty, což byl oficiální název pro nacisty. Takže u nás se proto tyto pojmy pletou a zaměňují.

Historicky vzato to oboje byly diktatury, ale nebyly na stejné úrovni. Do německé okupace Itálie během druhé světové války našlo mnoho lidí prchajících před nacismem z Německa, Rakouska atd. poměrně bezpečný azyl právě v Itálii.

Mussolini zavedl v Itálii některé nutné reformy, a kdyby nepodlehl své ješitnosti a nepustil se do nesmyslného útoku na Habeš, který ho přivedl do mezinárodní izolace a postupného spojenectví s Hitlerem, pak by dnes možná platil za jednoho z nejúspěšnějších italských premiérů.

Fašistická strana je samozřejmě v Itálii zakázána, existovaly sice některé postfašistické strany, ale nejmladším tehdejším fašistům je dnes kolem devadesáti let, takže to hnutí jako takové již zaniklo. Tyto strany se pochopitelně postupně vyvíjely a dnes patří k normálnímu politickému životu v Itálii.

Paní Giorgia Meloniová po svém nástupu vede velmi střízlivou politiku. Po dlouhé době svítá jistá naděje, že se Itálie dostane ze svých věčných krizí. Jako svého poradce si vzala bývalého premiéra Maria Draghiho, asi nejlepšího, kterého mohla v Itálii najít, a drží se jeho rad. Vytlačila ty opravdové extremisty, jako byl Salvini a další, a v zahraniční politice se obrátila na stranu Ukrajiny.

Bylo by dobré, kdybychom vzali tuto italskou návštěvu opravdu vážně. V mnoha nejen průmyslových odvětvích bychom mohli mít mnohem užší spolupráci. Doufám, že se to naší vládě podaří.

(Autor je exministr zahraničí za TOP 09)