Schillerová: Věřím, že soud důchodcům peníze vrátí

Kdy plánujete odeslat stížnost na Ústavní soud a jaké budou hlavní body, o které se budete ve stížnosti opírat?

Budou to zpracovávat experti na ústavní právo, my budeme spolupracovat. Stížnost nemůže být odeslána dřív, než bude zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů. Na stížnost není žádná konkrétní lhůta. Samozřejmě chceme, aby byla podána co nejdříve, nicméně to nemůže být na úkor kvality. To znamená, že musíme expertům nechat nějaký čas. Viděla bych jako adekvátní začátek května. Budeme žádat Ústavní soud o přednostní projednání a radíme se i o tom, že bychom požádali o ústní jednání.

Ale hlavní argumenty asi znáte…

Domníváme se, že nárok se­niorů už vznikl v době, kdy byl zákon měněn. Domníváme se, že vznikl 31. ledna. Dokonce to ministr práce Marian Jurečka potvrdil 22. ledna v České televizi, když řekl, že už není možné tento nárok měnit, je zde legitimní očekávání a jednalo by se o protiústavní krok. A za tři týdny to navrhl. Oni popřeli sami sebe.

To jsou všechno věci podpůrné, které při zpracování ústavní stížnosti využijeme. A pak je to samotný způsob přijetí novely, kdy zvolili stav legislativní nouze. Je přesně definováno, kdy může být použit. Využili při jeho odůvodnění podmínku hospodářských škod. A já se ptám, jakých hospodářských škod v rozpočtu, který má výdaje přes dva biliony dvě stě miliard korun? Bavíme se o rozdílu asi čtrnácti miliard navíc.

A  máte šanci uspět?

To je věc Ústavního soudu. Samozřejmě nějaká judikatura v tomto směru existuje. Jak vnímám Ústavní soud a jeho ustálenou praxi, málokdy se odchyluje od své judikatury. A kdybychom nevěřili v úspěch, tak bychom asi do toho nešli.

Co znamená, že když uspějete, tak se ty peníze budou důchodcům zpětně vyplácet? V průměru rozdíl činí tisícovku měsíčně.

Ano, přesně tak. Když uspějeme, tak se to nedá zhojit jinak než tak, že se ty peníze vyplatí zpětně. Ostatně docent Kudrna, jeden z nejvýznamnějších odborníků na ústavní právo, sám jednoznačně říká, že pokud to vyhrajeme, tak stát ty peníze bude muset doplatit.

Zmínila jste rozpočtovou „škodu“ 14 miliard pro letošek, ale také to znamená navýšení výdajů v budoucnu, protože výše valorizace se propisuje i do těch dalších. Na tom staví vláda, když varuje, že deficit důchodového účtu bude neúměrně narůstat. To vás nepřesvědčilo?

Ministři, kteří o tom hovoří, nevědí, o čem mluví. Nemáme žádný důchodový účet, u nás se platí sociální pojištění…

Pardon, termín důchodový účet jsem použil já.

To jste nepoužil jenom vy, to používá ministr práce a další, to se tu běžně používá. Já chci říct, že žádný důchodový účet nemáme, důchody jsou u nás nastaveny tak, že se platí sociální pojištění, z toho se vyplácejí důchody. A když nestačí a rozdíl mezi příjmy ze sociálního pojištění a výdaji je deficitní, tak se to dorovnává z dalších příjmů státního rozpočtu. Třeba z daní. To je potřeba si uvědomit.

Náš návrh zněl: nechť se tato červnová valorizace vyplatí v plné výši a ať se začne jednat o valorizačním schématu účinném od ledna 2024. Jsme připraveni se o tom bavit. Nyní se vláda měla soustředit spíše na jiné změny.

Jaké?

Ptala jsem se ministra Jurečky, jak mohl dopustit, že se kvůli souběhu řádných a mimořádných valorizací vyplatí jít do předčasného důchodu více než do řádného. S tím měl přijít třeba i ve stavu legislativní nouze, aby to změnil.

My bychom to podpořili. A proč třeba výchovné, které prosadila naše vláda – za kaž­dé vychované dítě mamince 500 korun měsíčně k důchodu –, vstupuje do základny, která se započítává do valorizace? To jsou všechno věci, které jsme mohli napravit. Jenom tím by ušetřil přes 19 miliard.

Sama říkáte, že výchovné bylo schváleno za vaší vlády, a dodejme korektně, že ho prosazovali i Jurečkovi lidovci. Proč se ale tedy schválilo i to, že se bude započítávat do valorizačního vzorce?

Bylo to schváleno formou poslaneckého návrhu, protože na tom byla dohoda naší koalice až těsně před volbami, a samozřejmě by to tam muselo být explicitně stanoveno. Bylo to schvalováno s odkladnou účinností až od 1. ledna letošního roku, protože na to nebyly systémy ministerstva práce připraveny. A právě proto, že to bylo schvalováno formou poslaneckého návrhu, tak samozřejmě nebyly tyto věci dokonány. Ale od té doby uplynuly dva roky, to se mohlo dávno napravit.

Takže ty hrozící budoucí schodky se podle vás mají řešit změnou valorizačního vzorce. Konkrétně jak by se měl změnit?

Konkrétněji na to neodpovím. Tady je potřeba, aby zasedly expertní týmy včetně našich expertů a bavily se o tom. Do valorizačního vzorce vstupují různé faktory – reálné mzdy, inflace a tak dále. Je to složitá věc.

Ale co oni udělali? Ve středu jsme šli na schůzku s ministrem Jurečkou, čekali jsme, že dostaneme nějaká data a analýzy, podklady. Ale dva nebo tři dny předtím jsme dostali jen sadu otázek. Panu ministrovi jsem s nadsázkou říkala, že si připadám, jako kdybych šla k maturitní zkoušce. Ministr mi přislíbil, že dostaneme podložené návrhy a budeme se o nich bavit.

Co skupiny, která připravuje penzijní reformu, teď budete nově posílat svého zástupce. Tak co konkrétně tam chcete navrhovat nebo prosadit?

Znovu říkám, že budeme požadovat analýzy, data, podklady. Pak se můžeme o něčem bavit. Ale chci upozornit na jednu věc. Celá ta sada otázek, které jsme dostali od pana ministra, se týkala jenom prvního pilíře (systém, ze kterého se vyplácejí „státní“ důchody – pozn. red.). A nám nebude stačit z hlediska budoucnosti a udržitelnosti bavit se jenom o něm.

Takže by se mělo změnit i to, čemu se lidově říká penzijní připojištění, tedy třetí pilíř důchodového systému?

Určitě by se to mělo změnit. Musíme to vymyslet tak, aby si lidé chtěli spořit. A ne vypouštět balonky jako ministr financí Stanjura, že částečně zruší pro to připojištění podporu. Pak si lidé logicky řeknou, proč by měli spořit. Naopak je musíme motivovat, protože postavit důchodový systém jenom na prvním pilíři určitě pro generaci třeba mých dětí nebude stačit.

A jak to penzijní spoření změnit?

To je otázka do další debaty. Jenom říkám, že to má naši politickou podporu.

Prezident Petr Pavel nakonec podepsal novelu snižující červnovou valorizaci penzí, i když chápe vaši kritiku k postupu Sněmovny i možné ne­ústavnosti. Zaskočilo vás to?

Byla jsem zklamaná, protože jsme s prezidentem dvakrát mluvili. Ještě ve středu ráno, když jsem s ním spolu s Karlem Havlíčkem jednala v Hrzánském paláci, jsem měla velice intenzivní pocit, že si uvědomuje pochybnosti, které kolem tohoto zákona zejména z ústavněprávního hlediska jsou.

A měla jsem pocit, že není ještě úplně rozhodnutý. Poslední pojistka ústavnosti na cestě k účinnosti tohoto zákona selhala, takže teď nám nezbývá než se obrátit na Ústavní soud.

Otevřeně jste se vyjadřovali, že v Pavlově osobě bude mít pětikoalice svého prezidenta…

Tím, že podepsal ten zákon, nevyužil historickou možnost ukázat, že není prezidentem pětikoalice. Myslím si, že tady mohl ukázat, že je prezidentem všech. Právě proto, že řekl, že sdílí pochybnosti kolem ústavnosti přijetí tohoto zákona a že kdyby se hnutí ANO neobrátilo na Ústavní soud, tak to učiní sám.

To bylo pro mě nejvíc překvapivé. Tím pádem totiž řekl, že má pochybnosti o ústavnosti, a přesto podepsal. Prezident je pojistkou ústavnosti, a jestli pochybnost měl, tak měl zákon vetovat. Samozřejmě ale to je pravomoc prezidenta a nám nezbývá než to respektovat a postupovat dál.

Požadujete zmrazení platů ústavních činitelů, když už se méně navyšují důchody. Volá po tom i prezident Pavel. Dohodnete se na tom s koalicí?

Myslím si, že koalici po apelu prezidenta už nic jiného nezbude. My to samozřejmě podpoříme. Andrej Babiš jako poslanec dal tento návrh v listopadu 2021, navrhl to na pět let. Neustále jsme to připomínali, naposledy minulý týden, kdy jsme iniciovali mimořádnou schůzi jako protiváhu tomu, co udělala pětikoalice důchodcům.

Předsedkyně Sněmovny Pekarová Adamová nám na ni dala třicet minut. Takže ani ministr vnitra Rakušan, který přijel, aby vystoupil, neměl šanci, protože dal samozřejmě přednost nám jako předkladatelům. Třicet minut a pak odhlasovali zamítnutí. To je absolutní výsměch. Já vím, že to neřeší problém veřejných financí, ale je to přece symbol. Jsem ráda, že prezident Pavel tuto naši snahu podpořil.

Zmrazení může narážet u soudců, kteří se u Ústavního soudu už jednou účinně bránili. Počítáte s nějakou výjimkou pro ně?

Andrej Babiš je v tom návrhu vůbec neměl a myslím si, že ani státní zástupce. Nechceme ohrozit nezávislost soudů. Bavíme se skutečně jenom o politicích, o tom symbolu, že dýchají s národem, v tomto případě třeba s důchodci, kteří na tom nejsou dobře.

Ze strany vlády se občas objevují balonky, že by se mohly zrušit daňové výjimky třeba pro manželku, škol­kovné, odbory nebo podpora stavebního spoření. Podpořili byste něco z toho?

Tyto balonky jsou přesně to, co by nemělo být. Měl by přijít nějaký ucelený materiál podložený čísly. Ale pojďme k jednotlivým příkladům. Například zrušení slevy na manželku. To je opatření, které se týká, pokud se nemýlím, rodinných příjmů do 68 tisíc korun. To jsou všechno nízkopříjmoví lidé, kteří mohou tuto slevu uplatnit.

Já si vzpomínám, jak ministr financí Stanjura řekl, že bude rušit daňové výjimky, ale nebudou to ty sociálního charakteru. Pak jste uvedl školkovné. To je přece úplná nehoráznost. Školkovné je odečitatelná položka, kterou uplatňují rodiny, jež umístily své dítě v předškolním zařízení, aby mohly jít pracovat. Takže maminka odejde do práce, platí daně, sociální a zdravotní pojištění, přispívá do systému a my sebereme podporu, která těm rodinám pomáhá, protože se jedná o mladé rodiny, které potřebují každou korunu?

A zrušení podpory stavebního spoření?

Česká republika je země, kde nejrychleji rostou ceny bydlení. Hypotéka je dnes skoro nedostupná věc kvůli úrokům. A stavební spoření je jeden z posledních produktů, který nějakým způsobem funguje. Spousta rodičů nebo prarodičů spoří dětem a většinou se ta podpora využije k bydlení. My musíme stimulovat lidi, podporovat je, aby si chtěli spořit, a ne je od toho odrazovat.

Ta podpora u smluv dělá ročně asi 4,5 miliardy korun. Ale vy nemůžete vstoupit do již uzavřených, starých smluv. Je otázka, jak by to dopadlo u Ústavního soudu. Pokud to tedy uděláte do budoucna, tak se bavíme o pár stech tisících.

Toto jsou přesně ty typy výjimek, které dávají smysl a měly by zůstat zachovány. Vláda by měla škrty zvážit opravdu velmi citlivě. Země je v technické recesi, a jestliže vláda bude bez­hlavě škrtat, může se recese prohloubit.

Snížit obrovský rozpočtový deficit ale musí. Jak byste konsolidovala vy?

Pozvolna. Když jsem byla ministryní financí, tak můj plán byl zhruba půl procentního bodu HDP ročně kombinací na výdajové a na příjmové straně. Potom se samozřejmě dá ten procentní podíl navyšovat tak, aby se nezaškrtila ekonomika.

Vzpomeňme si na rok 2008, 2009, kdy tehdejší vláda provedla brutální škrty na výdajové straně a současně zvyšovala daně. Výsledkem byla další recese v roce 2011 a 2012. Čili je potřeba udělat to s citem. Bohužel tato vláda zatím vypouští jen balonky a my nevíme, kde ty škrty budou.

Můj recept byl pozvolná konsolidace během sedmi osmi let. Na příjmové straně bych šla cestou postupného zvyšování spotřebních daní ze závislostí, jako jsou hazard, tabákové výrobky, tvrdý alkohol. A rušením některých daňových výjimek. Najdete spoustu dalších výjimek prosazovaných různými lobbistickými skupinami. Jenom se nesmíme těch skupin bát a jít do toho.

Potom bych rozhodně dotáhla zdanění globálních firem. Prostě není možné, aby spousta technologických firem tady přes deset let úspěšně podnikala, aniž by platila odpovídající daně.

Bude to stačit?

Já vím, že jsou to nižší desítky miliard, ale zaplaťpánbůh za ně. A na výdajové straně je nutné rušit agendy. Neseškrtáte prostě jen úředníky, protože jejich práci někdo musí dělat. My jsme zrušili třeba daň z nabytí nemovitých věcí a hned jsme ušetřili 400 až 500 úředníků. A musíte digitalizovat, protože tím potom můžete rušit i ta obsazená místa. Pozvolnou konsolidací pak, aniž byste vyškrtávali investice, dosáhnete toho, že za nějakých sedm let můžou být rozpočty znova vyrovnané.

Ekonomové kritizují zrušení superhrubé mzdy za vaší vlády s podporou ODS a SPD. Rozpočet každý rok připravilo o nějakých 90 až 100 miliard. Při schvalování se v důvodové zprávě psalo o tom, že se superhrubá mzda ruší na dva roky. Budete se zasazovat o její návrat?

Ne, nebudeme. Byl to politický závazek, který byl vetknut do důvodové zprávy, protože tehdy z legislativně-technického důvodu nebylo možné napsat do zákona, že to platí dva roky. To byste museli udělat, že by se zavedla daň z příjmu 15 procent a po dvou letech by se dalo třeba 19 nebo 17 procent. Ale proto bychom určitě nesehnali politickou podporu. Ani jsme to nechtěli, takže my to určitě iniciovat nebudeme.

Zrušením superhrubé mzdy se odstranil nesmysl, kdy živnostníci platili daň 15 a zaměstnanci skoro 21 procent. To byla naprostá nespravedlnost a nesmysl. Lidem to pomohlo v době, kdy tady byla těžká covidová krize.

Samotné zrušení superhrubé mzdy navíc znamenalo pro rozpočet mnohem méně, protože jsme také museli například zvednout rozpočtové určení daní ve prospěch krajů a obcí a pak jsme museli ustoupit lidovcům v tom, že jsme zvedli dvakrát po sobě slevu na poplatníka.