Schillerová: Teď se fotím i na mobil, ale fotograf zůstal

(pousměje se) Teď jsem měla celou řadu fotografií z mobilu, protože třeba v rámci Sněmovny nestíháme, ale když jsem teď byla v poslanecké kanceláři, tak fotograf.

Ne, pokračuje spolupráce. Původní fotograf spolupracoval i s hnutím ANO a fakturoval mu.

To byla nešťastně položená otázka (na tiskové konferenci) a na ni ještě nešťastnější odpověď. (…) Andrej Babiš mi několikrát říkal, že se mu některé fotky zdají trochu moc. Jsem taková, že dělám všechno na sto padesát procent. Takže jsem se samozřejmě i do toho položila, sedla jsem si i na kapotu celnického auta, abych lidem ukázala, kdo je celní správa, protože si ji neustále pletli s policií.

Myslím si, že to tak nebylo. Tiskovou konferenci jsem slyšela. Domníval se, že se ptají na něco jiného. Hnutí ANO zaplatilo za ty fotky, které byly prováděny nad rámec ministerstva financí, a tak to i zůstává. Nic jiného v tom není.

Rozhodně nenaskočím na to, abych tady prala nějaké naše špinavé prádlo. Máme dobré vztahy. Umíme si věci vyříkat, a určitě si je vyříkáme mimo kamery.

Průběžně jsme se o těchto věcech nepřímo bavili, protože se potkáváme pracovně, a bavíme se o tom okrajově, ale věřte, že si to všechno řekneme ještě pořádně. Ale žádný problém není. Jedeme dál.

Byla to poctivá práce tiskového odboru ministerstva financí.

Moje účty, ať instagramový, či facebookový, jsou účty veřejné osoby. Využívali jsme je proto, že se tam lidé naučili chodit sledovat.

A pokud jsme označovali, že za snímky platí hnutí ANO, což jsme samozřejmě dělali, tak to byly snímky, kdy hnutí ANO platilo za reklamu. Samozřejmě se občas platila, když jsme měli pocit, že je to velmi důležité. To vždycky platilo hnutí ANO, což si můžete na transparentních účtech dohledat.

Jsem právník a toho se skutečně neobávám. Neobávám se ani žádných následných kontrol.

Chápu to, že když někdo napsal titulek „1,9 milionu za Instagram Schillerové”, že to samozřejmě vzbudilo vlnu nevole, ale tak to nebylo. Ti lidé pracovali jako součást tiskového odboru a měli tabulkový plat.

Vůbec nevím, o jakou knihu se jedná. Dostala jsem jednu jedinou knihu fotografií jako dárek od kolegy, který s námi kdysi spolupracoval.

Ne, byla jedna jediná. Mám ji ve své knihovničce, ve svém pronajatém bytě. Kontrolovala jsem si to. (Dárce) dokonce novinářce, která se na to ptala, poslal i fakturu.

Ne, žádný další výtisk nemůže být. Byla jedna jediná kniha, kterou mi daroval k Vánocům.

Má to být opoziční strategie komentovat politiku této vlády s železnou pravidelností.

Vím o nich pouze z veřejného prostoru. Pokud by něco mělo nějaký trestně-právní charakter, tak by to dávno bylo.

V té době jsem s ní ani nějakým způsobem nespolupracovala, protože jsem byla na vládě, a ona na hejtmanství, a pak byla mimo politiku…

Musíte to brát tak, že se ty věci začaly objevovat před krajskými volbami. Politická motivace byla zřejmá. Do jaké míry, bylo či nebylo… Asi nějaké chyby udělala a některé věci také uznala. Myslím, že je teď potřeba, aby si to odpracovala.

Víte, snažím se být zdrženlivá. Já jsem velmi z některých kroků vlády zděšená. Teď jsem zděšena z rozpočtu.

Určitě lépe než tato vláda.

On ho nepřepracoval. Vzal rozpočet připravený naší vládou, to je právě to nejvíc tristní, a vzal tupou tužku, a tam škrtal.

Není. Přepracování znamená, že budete mít rozpočet s naprostou jinou filozofií.

Filozofií škrtů není konsolidace veřejných financí. To je politika, kterou ODS, a v podstatě koalice SPOLU, dělala v roce 2010 a proškrtala se do další krize v roce 2012, kdy se všechny okolní státy už nadechovaly.

Pan ministr kalkuluje s čísly. Nechci snad ani věřit, že tomu vůbec nerozumí. On mluví o nominálním dluhu, který musíte porovnávat k HDP (hrubý domácí produkt). V roce 2013, kdy to oni předávali hnutí ANO, byl menší HDP než dnes.

A tehdy byl dluh 43,3 procenta HDP, a teď, když jsme předávali ministerstvo financí, i přesto, co jsme museli investovat do ekonomiky, bylo zadlužení 42 procent HDP.

Určitě souhlasím s tím – a bylo to i v souladu s naší politikou, a tak jsem se na to jako ministryně financí připravovala, kdybych pokračovala – že se musí konsolidovat veřejné finance. Měla jsem plán konsolidace. Pouze se neshodujeme v tempu.

Mě v mém životě bavila každá práce. A dělám ráda i tuhle práci s velkým nasazením.

Ne, vůbec jsem nad tím neuvažovala. To byl nějaký šum novinářský. Spolupracuji s krajskou organizací. Navázala jsem s nimi velmi úzkou spolupráci během volební kampaně (do parlamentních voleb) a neformálně se bavíme, že bych kandidátku podpořila na nějakém spodnějším místě.

Když jsem viděla tabulku, dostala jsem dvě nominace na první místopředsedkyni a dvanáct na řadovou místopředsedkyni. Taky jsem to cítila, že chci do vedení hnutí ANO. Dlouho už dělám v dresu hnutí ANO, a tak si myslím, že bych se měla podílet i na celostátní politice.

Ale vzhledem k tomu, že jsem předsedkyní poslaneckého klubu, což mě zaměstnává, věřte mi, na více než na sto procent….

Ano, ale byl předsedou klubu v době, kdy hnutí ANO bylo ve vládě, a ta role je trochu jiná. Když jste ve vládě, musíte se starat o prosazení zákonů, a když jste v opozici, musíte organizovat a určovat, kdo se bude na co zaměřovat. Zkrátka musíte spoustu dalších věcí studovat, protože se nevyjadřuji jenom k financím a k ekonomice.

Je to příliš mnoho kdyby. Andrej Babiš se ještě ani nevyjádřil, zda bude kandidovat.

Uvidíme. Vůbec takhle nepřemýšlím.

V mých úvahách byla vždycky místopředsedkyně. Jiné ambice jsem si nedělala.

Nikdy nepřemýšlím takto dopředu.

Když jsem zvažovala, koho bych chtěla za prezidenta, tak jsem vždycky chtěla někoho – a tak si myslím, že bude uvažovat většina našeho národa – koho mám vyzkoušeného, koho znám, kdo je silnou osobností, který může mě štvát, ale vždycky mě donutí přemýšlet o tom, co říká, což byl jak Václav Klaus, tak Miloš Zeman, a je to i Andrej Babiš.

Za mě ano.

Má velkou šanci.