Schillerová: Ceny energií měla vláda včas zastropovat u výrobců

Nejsem spokojená. My jsme zastropování poprvé navrhli v únoru. Premiér Fiala ještě 29. srpna řekl, že to je návrh populistů, ale vláda to pak za 14 dní udělala. (Fiala 29. srpna zastropování poprvé připustil i na domácí úrovni, nebude-li dohodnuto v rámci celé EU – pozn. red.). Je to krok správným směrem, ale udělali to pozdě a nedostatečně.

Nám se hlavně nelíbí ten princip. Chtěli jsme, aby na samém počátku vláda zastropovala ceny energií u výrobců. To znamená, že výrobci nemusí mít desetinásobné zisky, mohou je mít prostě přiměřené, i tak by vydělávali miliardy, jako tomu bylo před krizí. Potom by se to přirozeně muselo zastropovat i u obchodníků. Ale nemuselo by to stát tolik peněz z veřejných rozpočtů jako teď. To nám vadí nejvíc.

Ve finále nevíme přesně, kolik to bude. Ministr financí Stanjura jednou řekne 130 miliard Kč a pak má v rozpočtu sto miliard. Předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl vyjádřil obavu, že to může být výrazně více.

Ale ještě k tomu zastropování. Vláda u elektřiny stanovila strop 6000 korun na MWh. K tomu musíte přičíst různé distribuční poplatky, takže jste na sedmi až devíti tisících. To lidé, kteří mají dneska fixace, v podstatě nepocítí, a i tak je to vysoká částka.

To ano. Musím nicméně připomenout, že prominutí poplatku za obnovitelné zdroje jsme navrhovali déle než půl roku. Poslanecký návrh Karla Havlíčka (ANO) je ve Sněmovně, jenomže vláda ho opakovaně odmítla. Jsme ale rádi, že k tomu nakonec přistoupila.

Musíme si taky říct, že úsporný tarif bude trvat jen do konce roku. Vláda teď konečně přiznala, že v příštím roce nebude, protože přešla k zastropování.

To je opravdu problém. Velkých podniků se pomoc v podstatě netýká, je zanedbatelná. Pětikoalice počítá s pomocí 30 miliard korun pro velké podniky, ale je to ve formě dotací, ten dotační program není vypsán, jeho parametry nejsou zřejmé, podnikatelé nevědí, co čekat. Jak jsem se ptala, budou to zřejmě vyplácet formou nějakých záloh a pak účtovat, celé je to komplikované.

Řada firem teď připouští, že je v těžké situaci. Třeba sklárna v Harrachově přerušila provoz, celá řada restaurací a kaváren zavírá. Je to tragédie. Tato vláda je neakční, je potřeba spolupracovat s odbornými svazy, s hospodářskou komorou, jako jsme to dělali my, když byl covid a připravovali jsme covidové programy. Vláda musí naslouchat expertům a pomáhat rychle, už včera bylo pozdě. Jsme průmyslová země, firmy zaměstnávají tisíce, desetitisíce zaměstnanců, když ty firmy zkrachují, tak lidé budou bez práce.

Ještě upřesním, že rozpočtový výbor schválil úpravy pětikoalice, takže letošní schodek vychází na 375 miliard. Předpokládám, že na tom jsou domluveni.

Pro příští rok je návrh vlády 295 miliard, ale pozor, je tam 150 miliard příjmů, které jsou absolutně na vodě. Zhruba sto miliard se týká daně z mimořádných zisků, která ještě nebyla ani schválena, dalších 50 miliard chce vláda použít z tzv. modernizačního fondu. Upozorňuji na to, že vláda na to potřebuje také zákon, souhlas Evropské komise. Ale hlavně tam ty peníze nemá, protože si schválila minulý týden rozpočet Státního fondu životního prostředí. Tam kdyby 50 miliard vzala, tak nebude mít na žádné projekty pro obce, kotlíkové dotace pro občany, zelenou úsporám, solární panely, čerpadla.

Schodek pro tento rok bych ještě odpustila, i když jsme byli zbytečně dlouho v rozpočtovém provizoriu. Vláda ale, a to kritizuje i Národní rozpočtová rada, nemá od roku 2023 naprosto žádný plán konsolidace veřejných financí. Nevidíme tam ani náznak, že by chtěli ozdravit veřejné finance.

Kdyby naše vláda zůstala po volbách, měla jsem plán konsolidace veřejných financí až do roku 2028, pomocí opatření na příjmové i výdajové straně bychom dluh postupně snižovali. To u současné vlády nevidím.

Nezastírám, že současný stav veřejných financí byl založen v minulém období. Než začal covid, měli jsme vyrovnané, či dokonce přebytkové veřejné finance, snižovali jsme deficit, byli jsme třetí nejméně zadlužená země v EU. Ale přišel covid, museli jsme pomáhat lidem, v roce 2020 přišel největší propad ekonomiky, o 5,6 procenta. Tato vláda se zatím s propadem ekonomiky nepotýká, navíc má vysokou inflací navýšené příjmy, to jsme my neměli.

Připomínám, že sto miliard na příjmové straně udělala pomoc zaměstnancům, zrušení superhrubé mzdy. Pomohli jsme taky krajům, městům a obcím úpravou daní. To jsou všechno věci, které pomohly k návratu ekonomického růstu.

Chyba to nebyla. Superhrubá mzda byl podvod, který není nikde v Evropě. Srovnali jsme zdanění zaměstnancům a OSVČ na 15 procent a většina zaměstnanců si to uspořila na horší časy, které jsou bohužel teď, a musí na ty úspory sáhnout.

Změnili jsme také rozpočtové určení daní, takže jsme pomohli krajům. Ty jsou dnes dokonce v přebytku. A pomohli jsme i OSVČ tím, že jsme zvýšili slevu na poplatníka. Byl to celý balíček a já si za ním stojím, protože kvůli němu lidé přežili a přežívají i teď.

Osobně bych byla pro zvýšení některých daní. Nikoliv těch plošných, ale třeba spotřební daně, kde je velký prostor, daně z neřesti a podobně. A apeluji opakovaně na ministra financí, ať dotáhne moji práci, využije našeho předsednictví v EU a dotáhne na evropské úrovni zdanění globálních firem, které zde podnikají a nedají státu takřka ani korunu.

To jsou všechno věci, které nepřinesou stovky miliard, jsou to spíše nižší desítky, ale v kombinaci s úpravami na výdajové straně můžete v delším horizontu dosáhnout řešení rozpočtového schodku. Ale o tom není v návrhu rozpočtu na rok 2023 ani čárka. O těch dalších dvou letech ani nemluvím.

Abych začala pozitivně, tak ve čtvrtek poprvé ministr Stanjura udělal to, že mě navštívil a představil mi ten návrh. To se za celou dobu jeho ministrování zatím nestalo a já jsem to ocenila. Ale tím už můj pozitivní přístup skoro končí.

Návrh ještě studuji, ale principiálně říkám, že vláda vůbec neměla dopustit, aby k takovým ziskům energetických firem došlo. Kdyby včas zastropovala a nedopustila tyto desetinásobné zisky, tak by je teď nemusela takto složitě zdaňovat. Stačilo zachovat stav, aby firmy měly přiměřený zisk, jako před krizí.

Pokud to vláda už připustila, tak pravděpodobně nezbývá než tyto energetické giganty zdanit. Pak mám ale druhou výhradu: doporučení Evropské komise na zdanění neočekávaných zisků energetických společností tu bylo už v březnu. A nyní máme říjen a návrh je teprve v připomínkovém řízení.

Bude to poměrně složitý mechanismus a je opravdu velmi sporné, že vláda vybere, co předpokládá. Protože tam chybí výpočet dopadů, tzv. analýza RIA. Například 33 miliard podle toho návrhu by se mělo vybrat od bank. A tady si osobně říkám, že s tím budeme mít největší problém.

Počítá se s tím, že by to ty banky platily asi tři roky, je to vlastně taková přirážka. Nejsem lobbistka bank, je pravda, že když ČNB zvedala úrokové sazby, tak jim úrokový zisk doslova spadl z nebe. Ale bojím se dopadu na občany, na firmy, na ekonomiku. Má se to týkat šesti největších bank, to jsou zahraniční firmy, obávám se, že se to budou snažit dostat zpět, přenést daň na zákazníky. Mohou omezit úvěrování, zvednout úroky, zvýšit poplatky.

To jsou spekulace, my volby naopak považujeme za úspěšné, v komunální politice určitě, uvidíme, jak to přetavíme v koalice. V Senátu to pro nás v druhém kole úspěch nebyl, to nebudu zastírat, ale zase podívejte se na volební účast 19 procent, to není úplně vypovídající o náladě.

Andrej Babiš se musí rozhodnout, srovnat si to v hlavě sám. Pořád doufám, že bude kandidovat, ale musíme vyčkat na jeho rozhodnutí.

To je hloupost. Já nosím křížek na krku, kam moje paměť sahá, jsem věřící člověk, z jižní Moravy, jsem pokřtěná, víru mám hluboce v duši.

Kandidaturu vůbec neřeším. Čekáme na rozhodnutí Andreje Babiše, podle toho se pak hnutí ANO bude bavit dál.

Tu otázku dostávám skoro kaž­dý den. Věřte mi, že se tím nezaobírám. Beru věci, jak jsou, řeším pracovní úkoly, kterých mám spoustu. Každopádně, kdyby Andrej Babiš kandidovat nechtěl, a já věřím, že to nenastane, půjdu na jednání s názorem, že hnutí ANO musí postavit kandidáta. Máme na to dost osobností.