Článek
Hovořili jsme o tom. Vzhledem k tomu, že v prvním pololetí proběhne ještě summit EU–Rusko, tak jsem navrhoval spíše druhé pololetí. Pokud jde o summit, je otázkou, zda tam budou přítomni prezidenti nebo premiéři, domnívám se, že spíše to první je pravdou.
Oba jsme zadali ministerstvům zahraničí a velvyslanectvím nejenom organizaci termínu cesty, ale také projednávané agendy. Bilaterálně se náš vztah vyvíjí velmi dobře. Máme celou řadu problematických bodů, které musíme probrat. Příprava takové cesty určitě zabere půl roku, takže předpokládám, že v druhém pololetí by k návštěvě mohlo dojít. Jsem rád, že se na pozadí plynové krize podařilo tu cestu dohodnout.
Lze říci, že plynová krize změnila česko-ruské vztahy?
Celá politická scéna, i opozice, mě podezřívala ze zhoršených vztahů s Ruskem. Mám opačnou zkušenost. My jsme měli možnost při bilaterálních jednáních a při jednáních „na čtyři oči“ si říct spoustu věcí. Docházelo k situacím, které mimo krizi není možné vůbec absolvovat. Například k tomu, že z letiště odjíždí Viktor Juščenko, Julie Tymošenková a předseda Rady EU Topolánek v jednom autě, které řídí ukrajinský prezident, aby byli spolu a demonstrovali, že problém chtějí řešit společně. Nebo k tomu, že jsem strávil pět a půl hodiny s Vladimirem Vladimirovičem Putinem a s celým jeho týmem zahrnujícím například vicepremiéra Sečina, odpovědného za energetiku, velkého bosse Gazpromu Millera nebo třeba náměstka ministra Lavrova.
:. Mirek Topolánek na setkání s Vladimirem Putinem 10. lednafoto: ČTK/AP
Jaký je podle vás Putin člověk a politik?
Myslím, že je velmi silná osobnost. Mnozí mluví téměř o kultu osobnosti, říká se, že je to nový ruský car. Tím, že jednání bylo od počátku velmi otevřené a velmi bezprostřední, jsem cítil obrovskou sílu, která z něj vyzařuje, protože se opírá o Rusko. Ale on se opírá také o velmi silnou vnitřní osobnostní stránku.
Má, to si otestuji na každém politikovi. A jsem schopen jasně říct, kdo ho má a kdo ne, kdo snese Topolánkův specifický humor. Putin jej snese. Dokonce bych řekl, že vznikaly situace, které jsou těžko popsatelné. Já jsem si s ním rozuměl. Ale neznamená to, že jsem s ním ve všem souhlasil. Na spoustu věcí jsem mu říkal větu: pane premiére, my, Češi, takto vůbec neuvažujeme. My máme jinou psychologii, vy uvažujete prizmatem té velké země, možná větší odpovědnosti. V tomto smyslu jsme si to říkali velmi odpovědně. Myslím, že je to člověk s velkou vůlí, detailně znal problém. Dalo se s ním mluvit i o odborných, technických aspektech. Byla to naprosto unikátní příležitost.
Naše působení během té krize je vnímáno oběma zeměmi, Ukrajinou a Ruskem, jako v dané chvíli nepostradatelné a svým způsobem unikátní. Obě strany nám za to děkují. O Slovensku mluvit nemusím, protože tam to brali velmi osobně a my jsme jim pomohli. Ale je to vnímáno i ze strany velkých evropských zemí jako určité prokázání akceschopnosti, znalosti regionu. Což bylo důležité. Není malých zemí, není malých cílů. A předsednictví, speciálně po tom francouzském, to vůbec nemají jednoduché, jsou v tomto smyslu rovnocenná.
Německá kancléřka Merkelová se vyslovila pro to, aby bylo Rusko zapojeno do projektu protiraketové obrany. Souhlasíte s tím?
My to říkáme dlouhodobě. Není to jenom v našem zájmu, jednání už několikrát probíhala i na americko-ruské relaci. Slibuji si od nástupu nové americké administrativy mimo jiné znovuotevření rozhovorů o společném přístupu. Rusové mi tvrdili, a Vladimir Putin osobně, že oni sami to navrhovali, že to z druhé strany nebylo úplně akceptováno, proto k tomu v tuto chvíli nedochází. Pokládám to za dlouhodobě jediné možné řešení ochrany nikoliv proti standardním jaderným velmocím, ale proti zemím, které mohou nebo mají dnes balistické střely, mohou případně využít jaderné nálože a zbraně hromadného ničení. Je to spíše ochrana proti teroristickým organizacím, které prorůstají některé země. Nebo, jak jsme se stali svědky 11. září, použijí takový typ útoku. Proto je spolupráce, otevření diskuse, ať už ve formátu NATO–Rusko, nebo bilaterálním, nutná.
:. Česká vojenská základna v Afghánistánu foto: Právo/Petr Hloušek
My jsme diskutovali velmi dlouze o bipolárním, unipolárním a nepolárním světě. Byla to velmi zajímavá diskuse. Říkal jsem, že svět nevnímám bipolárně, studená válka skončila a dnes neseme určitou společnou odpovědnost. Vítám, že se z roviny totálního odmítání dostáváme i do roviny, ve které to chceme vidět i my. Smlouva s Američany je dobrý základ pro diskusi. Čekám na určité stanovisko nové americké administrativy. Nemyslím si ale, že bude výrazně odlišné. Ale každopádně i pro nás je to důležité a nastartování nové diskuse o společné protiraketové obraně je cílem. To, co říká Angela Merkelová, je i stanovisko mé a já doufám, že i ruské a americké administrativy.
Myslím si, že pro Rusko je Afghánistán něco jako Vietnam pro Američany. Ztratili tam strašnou spoustu lidských životů a nepodařilo se ten prostor ovládnout, ani problém vyřešit. Afghánistán je velmi složitá země, koncentruje se tam nejen terorismus, určitý islámský radikalismus, ale také problém s pěstováním drog. Je to velice citlivá země na styku s Pákistánem. Dnes je to globální problém, na jehož řešení se podílejí fakticky všechny multilaterální organizace. Je to určitá laboratoř možných řešení nejenom tohoto konfliktu, kdy po vojenském řešení přichází snaha posílit mír a vybudovat a posílit místní administrativu. Nevěřím, že lze vyvézt zvenčí revoluci nebo demokracii západního typu do země jako Afghánistán. Bez fungující administrativy ale ta země nebude fungovat nikdy.
Myslím, že stejný problém je dnes s Palestinou, kde je třeba posilovat atributy státu, například armádu, policii, soudy, veřejnou správu. Recept na řešení lokálních krizí, které mají svůj regionální, případně globální přesah, je přesně to, o co se pokouší svět dnes v Afghánistánu. Na to nemá Vladimir Putin samozřejmě jiný názor.