Článek
„Tento návrh je propacientský a společensky spravedlivý,“ uvedla jedna z předkladatelek poslankyně Zdeňka Crkvenjaš Němečková (ODS).
Dnes si mohou lidé připlatit za lepší typ péče s využitím speciálních přístrojů nebo materiálu. Pokud se tak rozhodnou, musí zaplatit nejen spotřebovaný materiál, ale i práci lékaře, kterou mu přitom hradí pojišťovna. Návrh by měl umožnit, aby si lidé, kteří o takové služby stojí, dopláceli jen za to, co zdravotní pojišťovna nehradí. A to nikoliv plnou cenu za materiál nebo službu, ale jen cenový rozdíl oproti tomu, co jinak pojišťovna plně kryje.
Třeba za lehčí plastovou sádru dnes platí lidé asi tisíc korun. Klasická „na pojišťovnu“ stojí 500 korun. Pokud by tedy prošel zmiňovaný návrh, pacient by si tak za odlehčenou doplatil 500 korun. Podobným příkladem je laserová operace křečových žil, která stojí zhruba 38 900 korun. Z veřejného pojištění by se pokrylo asi 16 600, pacient by doplatil za ošetření laserem něco přes 22 tisíc korun.
„Mělo by to mít přínos pro všechny pacienty, nejen ty bohaté,“ hájí model poslankyně. „Jedná se o to, aby byly dražší výkony snáz dostupné,“ dodává její stranický kolega Petr Fifka (ODS).
V principu by na takovém způsobu připlácení politická shoda ve Sněmovně snad i byla. Rozpaky ale budí způsob, jakým se občanští demokraté s TOP 09 změnu snaží prosadit.
„V tuto chvíli za nás tento návrh podporu nemá. Věcně souhlasíme s tím, že je dobře, aby si mohli pacienti připlácet za některé typy péče, jako je třeba lehčená sádra nebo laserová operace očí. V návrhu ale vidíme celou řadu rizik a bílých míst,“ uvedla místopředsedkyně STAN a poslankyně Michaela Šebelová s tím, že čekají, zda Válek nejasnosti rozptýlí.
Starostům vadí, že tak zásadní změna neprošla standardním legislativním procesem. Pokud by tomu tak bylo, muselo by se spočítat, jaký dopad by takové opatření mělo na systém zdravotního pojištění. Válek tvrdí, že bude zanedbatelný. Analýzu, kterou by to doložil, ale v ruce nemá.
Chybí i definice standardu
Ministerstvo zdravotnictví i poslanci, kteří návrh předkládají, se navíc vyhnuli tomu, aby řekli, co je tedy základní plně hrazená péče. A to vadí nejen STAN, ale i opozičnímu ANO, které návrh nepodpoří.
„Je skandální, že ministr hájí zpoplatnění zdravotnictví a neví, čeho se to bude týkat. Hypoteticky lze podle tohoto návrhu zpoplatnit cokoliv. Není znám standard ani nadstandard,“ vyčetl návrhu poslanec Kamal Farhan (ANO).
Definice je v návrhu obecná, její uplatnění by tak mohli někteří kreativně využít a nabízet lidem připlácení třeba za to, že je ošetří konkrétní lékař nebo zdravotní sestra. Nemuselo by jít jen o materiál.
„Není jasně definováno, co je standard. Vyhýbáme se tomu a pro pacienta je pak nepřehledné, na co má a nemá nárok, což je jedna naše výhrada,“ dodala Šebelová s tím, že Starostům vadí i to, že by si lidé nemohli zřídit připojištění na takové služby u své zdravotní pojišťovny.
Poslanci za ODS i Válek přitom zdůrazňují, že změna povede ke zpřehlednění systému. „Nyní je v tom chaos, nepořádek a nefunguje to pro pacienty vstřícně,“ uvedl Válek
Válek opakovaně zmínil jako příklad systému, kde si dnes lidé běžně doplácejí, lékárny. Nicméně v lékárně pacient poměrně snadno zjistí, kolik může lékárník požadovat jako doplatek a kolik přispívá pojišťovna. Třeba přes systém Státního ústavu pro kontrolu léčiv anebo prostřednictvím svého lékového záznamu.
Po podobně transparentním systému u zdravotní péče ale volá veřejnost roky marně.
Zda budou muset ordinace povinně zveřejňovat ceníky s tím, jaká je hrazená varianta a kolik by pacienta stála lepší péče s doplatkem, ministr neřekl. Kontroly dodržování by podle něj ale dělaly zdravotní pojišťovny a ministerstvo zdravotnictví.
