Rysi mizí beze stopy. Pytlákům to prochází

Ochránci za úbytkem rysů vidí právě lovce, pro jejichž dopadení ale často chybějí přímé důkazy. Rysi žijící v jižní části tuzemska a příhraničních oblastech v německém Bavorsku a Rakousku obývají území o rozloze 13 tisíc kilometrů čtverečních. Celkem se zde nachází 130 jedinců starších jednoho roku, kteří tvoří 32 rodin.

Podle policejních statistik, které má Právo k dispozici, se za prvních sedm měsíců letošního roku stalo v ČR 28 případů pytláctví. Loni jich za celý rok bylo 54. Počet objasněných případů je ale mnohem nižší. Loni i letos jich je šest.

Ochránci zvířat tyto šelmy monitorují od roku 2013, a to pomocí takzvaných fotopastí, které se samy spustí, když zvíře projde kolem. Na základě fotografií pak dokážou přesně určit, o jakého rysa jde, a mají je také pojmenované.

„Je výhoda, že každý má jiné zbarvení a skvrnitost. Jsme tak schopni jedince naprosto přesně spočítat, známe identitu matek, jejich koťat a podobně,“ vysvětlila Tereza Mináriková z nevládní organizace ALKA Wildlife. Právě díky fotografii třeba dokázali ochránci pomoci celníkům, kteří rozkryli případy pytláctví, při němž v posledních letech zahynuly minimálně tři chráněné šelmy. Bezpečnostní sbor o tom informoval tento týden.

Právě informace z fotopastí také naznačují, že lov rysů v Česku je zřejmě mnohem rozšířenější, než ukázal zveřejněný případ. Podle Minárikové se totiž často stává, že někteří jedinci z monitoringu zmizí a už se na fotkách nikdy neobjeví.

„Populace neroste, neokupuje nové území a my si myslíme, že za to může pytláctví,“ podotkla Mináriková. Je přesvědčena o tom, že pokud by situace podobně pokračovala dál, tak vyhlídky nejsou dobré. Populace rysů z česko-německo-rakouské oblasti není napojena na ostatní skupiny, které žijí třeba v Alpách nebo Beskydech.

„Ve chvíli, kdy je tato malá populace vystavena ještě tlaku lovců, tak se podle našich statistických modelů ukazuje, že to do budoucna nemusí vůbec přežít,“ zdůraznila Mináriková.

Podobné případy jsou známé i z minulosti, kdy se třeba kvůli lovcům zhroutila takzvaná dinárská populace rysů, která žije ve Slovinsku. A nyní jsou snahy o její obnovu.

To, že je případů pytláctví na rysech mnohem víc, než se tento týden ukázalo, si myslí i vedoucí zoologického oddělení Národního parku Šumava Jan Mokrý. I tak je celníkům vděčný, že se jim podařilo odhalit pachatele tří zabitých rysů, protože podle něj jde o jeden z prvních případů, kdy se vyšetřovatelé dostali až na samotný konec nelegální činnosti. Mnohdy se totiž prokáže, že zvíře nezemřelo běžnou smrtí, ale nenajde se pachatel, který ho zastřelil.

Podle Mokrého je pytláctví rozšířené hlavně v oblastech mimo chráněné území. I tam jsou rysí teritoria. Rozdíl je v tom, že uvnitř chráněného území jsou šelmy na fotografiích k vidění třeba i po dobu deseti let. Mimo něj se naopak stává, že jsou vidět rok nebo dva a pak zmizí a v rajonu je vystřídá jiný jedinec. Ten také následně v některých případech zmizí.

Většinou je vyloučena možnost, že by šelmy migrovaly do jiného teritoria. To by totiž ochránci díky podrobnému monitoringu zjistili.

Mokrý upozornil i na to, že se samozřejmě stávají případy, kdy rysa srazí vlak nebo auto. Ale k takovým nehodám jsou povoláni ochránci, kteří tak mají přehled, jaké zvíře zahynulo. „Něco tady tedy nehraje, když většinou zmizí beze stopy,“ uvažoval Mokrý.