Článek
Sedláka s typicky anglickým příjmením by na české vesnici čekal asi málokdo. Ve Stružnici na Českolipsku ale rodinné hospodářství po celé roky skutečně vedl pan Petr Fletcher. Zodpovědnost za rodinný grunt už předal synovi, o to víc se teď věnuje své vášni, historickému bádání.
K němu zahořel, když se před lety snažil zjistit a získat co nejvíce informací o svém pradědečkovi, slavném anglickém žokejovi Richardu Harrym Fletcherovi, zakladateli české větve Fletcherů. Žokej s působivým životopisem plným úspěchů, ale i velmi vtipných historek opustil zřejmě v roce 1879 Britské ostrovy a vydal se do Evropy podělit se o získané zkušenosti z dostihového řemesla.
Podobnou cestu volila řada dalších anglických žokejů, byla to doba, kdy se evropská honorace zamilovala do viktoriánské módy. Z Anglie tak na starý kontinent mířili vedle žokejů třeba i vychovatelé, učitelé nebo zahradníci.
Jeho prapředek vymyslel Velkou pardubickou. I Francesco Kinský koním propadl
Překonal ho až Gehm
Richard Fletcher doputoval do Čech a už v říjnu 1880 startoval ve své první Velké pardubické. „Obsadil skvělé čtvrté místo a tím si pravděpodobně otevřel možnost dalšího působení v tehdejším Rakousku-Uhersku,“ říká o pradědečkovi Petr Fletcher. V nejslavnějším českém dostihu startoval Richard nakonec celkem sedmnáctkrát. Na koních Hanno, Parisis a Lady Anne v letech 1886, 1889 a 1891 triumfoval, třikrát byl také druhý. „Takové výsledky neměl v historii Velké pardubické žádný jiný zahraniční jezdec a v úspěšnosti jej překonal až v novodobé historii německý žokej Peter Gehm,“ popisuje Petr Fletcher.
Rodný list Richarda Harryho Fletchera
Do své poslední Velké pardubické nastoupil Richard Fletcher ve svých dvaapadesáti letech v roce 1905. Závodu se měl účastnit ještě i v roce 1908, pro neregulérní terén a nepříznivé počasí se ale Velká pardubická tehdy vůbec neuskutečnila.
Fletcherův český příběh je významně spojený se jménem knížete Alexandra Thurn-Taxise. Milovník koní a člen Sdružení majitelů závodních stájí a chovatelů plnokrevných koní zřídil ve své myslivně ve středočeské Loučeni hřebčinec a stáj dostihových koní a coby trenéra povolal právě Fletchera. Ten u Jeho Jasnosti zůstal i po své dostihové kariéře, byl knížeti osobním štolbou a podkoním.
Menší postava s křivýma nohama
Dobové kroniky zaznamenaly, že vzrůstem malý a ryšavý Angličan měl velký smysl pro fair play a byl oblíbencem mezi fanoušky dostihového sportu i mezi samotnými žokeji, kteří mu podle zbarvení vlasů přezdívali Červenáček. Vedle toho žil také docela nevázaným a bohémským životem. „Dost pil, sázel na koně, a když se sešli s kumpány z Anglie, kterých tu ve službách šlechty bylo mnoho, začali řádit a říkalo se jim anglické komando,“ zjistil o pradědečkovi Petr Fletcher.
Co se napsalo o R. H. Fletcherovi
- o jeho vzhledu a povaze:
„Vrchnost, když byla ještě ve Mcelích, měla Angličana Fletchera jako podkoního. Ten měl velice hezkou ženu. Sám byl, jako všichni rajtknechti, menší postavy s křivýma nohama a rezavých vlasů. Ve Mcelích se jim narodila dcerka. Potom toho měla princezna Mary dost, tak je Alexander dal někam k Vídni. Syny měl dva, celý Fletcher, ale dcera nebyla nikomu z nich podobná. Když odešli Fletcherové k jiné vrchnosti, dal Alex děvče do penzionátu. Po čase se vrátili na Loučeň, kde v myslivně zřídil kníže Alexander maštale pro chov dostihových koní. Tam se manželé Fletcherovi prali jako kočky.“
(Z knihy Loučeň a Thurn Taxisové)
- jak si koupil piano:
„Richard povídá, že si koupil piáno, a Franz Thurn Taxis se ptá, jestli na něj umí, Richard říká, že ne. A někdo z rodiny? ptá se Franz Thurn Taxis a Richard opět odpovídá, že ne. Tak na co sis ho kupoval? ptá se Franz Thurn Taxis a Richard odpověděl, že se mu líbí jaké má piáno silné nohy…“
(z knihy Pardubitz - Parforcejagd und Rennen)
Při pátrání se mu podařilo dohledat, že jeho pradědeček s prababičkou přivedli na svět 11 dětí. „Všichni synové byli po Richardovi žokejové, dcery byly služebné na Thurn-Taxisově loučeňském zámku,“ líčí Petr Fletcher. „Můj dědeček Ernest Roy Fletcher byl jediným z Richardových potomků, který se nakonec natrvalo usadil v Čechách. Můj tatínek se ale narodil v době, kdy už děda nebyl žokejem, a tím se pravděpodobně přetrhla dostihová nit v naší rodině. V roce 1946 se celá rodina zúčastnila osidlování pohraničí a přestěhovali se na vesnici u České Lípy,“ vysvětluje potomek slavného žokeje, jak se rod Fletcherů ocitl na Českolipsku.
Pravnuk slavného žokeje Petr Fletcher. S rodinou žije ve Stružnici na Českolipsku, Fletcherovi se tu starají o rodinné hospodářství.
Když se Petru Fletcherovi před lety podařilo sestavit genealogický strom rodiny Fletcherů, bádání a objevování v minulých dobách mu učarovalo. Více než jako potomka slavného žokeje nebo hospodáře ho tak lidé na Českolipsku možná mohou znát jako badatele. Petr Fletcher je autorem publikace Pomníky padlým v 1. světové válce na Žandovsku a byl vydavatelem a spoluautorem knihy Obchodníci v rakouském císařství Stružnice - Praha Vídeň.
Lata Brandisová: první a jediná vítězka Velké pardubické
