Rychlost jako při hurikánu. Nejlepší letci poměřují své dovednosti ve vzdušném tunelu

Své schopnosti porovnávají letci hned v několika disciplínách. Některé byly převzaté z parašutismu, jiné vznikly až s létáním v tunelu.

„Mezi ty oficiální disciplíny na mistrovství patří Skydiving 4-Way pro čtyřčlenné týmy, které lítají na břiše, pak tu máme dynamické dvojice a čtveřice, to je pro diváky velice atraktivní disciplína na pohled. Tou neoficiální je Solo Speed pro jednotlivce, tam rozhoduje rychlost,“ vyjmenovává hlavní organizátorka soutěže Eva Turková.

Každá disciplína má svá pravidla a hodnotící prvky. „U dynamických disciplín rozhoduje rychlost, u formací na břiše zase body. Týmy dopředu znají formace, které mají létat, a je důležité, aby se v jednu chvíli všichni drželi. Když se nedrží, dostanou srážky na bodech, je tam tedy důležitá jejich synchronizace,“ přibližuje, na základě čeho jsou soutěžící hodnocení.

Skydiving je podle ní vcelku náročný sport. „Protože to je úplně něco jiného, než na co je člověk zvyklý, používá při něm úplně jiné svaly a rozhoduje v něm každý malý pohyb,“ vysvětluje.

Ve vysokém proskleném tunelu se vítr řítí rychlostí až 280 kilometrů za hodinu, což je rychlost například hurikánu. Síla větru se vždy přizpůsobuje dané disciplíně, zkušenosti letce i stavbě jeho těla.

„Každému trvá různě dlouho, než se létání naučí. Jsou letci, kteří přijdou, vyzkouší si to a hned jim to jde. A jsou letci, kterým to trvá déle. Když člověk trénuje pravidelně, zvládne to každý,“ věří Turková.

Češi patří podle ní mezi světovou špičku. „My jsme byli i u zrodu tohoto sportu jako takového. Lidé z Česka se podíleli na vytváření pravidel, indoor skydiving byl v roce 2014 vyhlášen jako oficiální sport, spadá pod Mezinárodní leteckou federaci,“ říká.

Aktuální mistrovství v Praze, v jediném vzdušném tunelu v Česku, je pro domácí týmy kvalifikací na Mistrovství Evropy a Světový pohár, který se bude konat v dubnu v Číně.

Na MČR se přihlásila i řada dětských závodníků, nejmladšímu je podle Turkové deset let. Děti často k tomuto specifickému sportu přivedou rodiče, kteří se mu sami věnují.

Kupříkladu tým zvaný Pigeons tvořily dvě dívky a dva chlapci ve věku 13 a 14 let. Dohromady se dali teprve před třemi měsíci a už si troufli na závod a pomýšleli na umístění na nejvyšších příčkách.

„Bylo to náročné se dát dohromady, ale náš trenér chtěl, abychom si to zažili, jinak by byla příležitost až za půl roku,“ říká jedna z členek týmu Tereza Martínková. Skydivingu se věnuje osm let a má pocit, že se díky němu učí pořád něco nového.

„Je to podle mě velmi náročný sport, je to hodně na svaly, je potřeba být zpevněný, je důležitá koordinace, tedy být tam, kde máte být, protože kdybychom se srazili, mohl by z toho být úraz,“ vysvětluje závodnice.

Skydivingu se mohou věnovat také hendikepovaní letci, soutěží v přidruženém závodě. Letos na něj dorazili třeba závodníci s chybějící končetinou nebo ti, kteří se potýkají s následky mozkové obrny.

Potřetí se organizátorům přihlásila i třiačtyřicetiletá Gabriela Knapová z Prahy. Po nehodě na motorce skončila před devatenácti lety na vozíku. To jí ale nezabránilo věnovat se aktivně řadě sportů.

Usměvavá blondýna závodí na bobech, věnuje se jízdě na koni, lyžuje na vodě i na sněhu a projíždí se ve čtyřkolkách. Létání je prý její vášní, která se jí drží už šest let. Co ve vzduchu zažívá?

„Těch pocitů je strašně moc, především je to radost a pocit volnosti. A přidaná hodnota je, že je to skvělá rehabilitace a tělu to dělá dobře,“ přiznává.

Létat ve větrném tunelu může díky speciálním protézám na nohách, které jí končetiny zafixují do stabilní polohy, a „řídí“ tak hlavně pomocí rukou.

„Samozřejmě nemůžu lítat hlavou dolů, tak jako tady krásně lítají ostatní, to jsou úplné tance! Ale dá se s tím fungovat, dělat otočky, přelety a podobně,“ dodává Knapová, která kromě Česka závodila před dvěma lety i ve Francii.

Více snímků z akce si prohlédněte ve fotogalerii: