Rusku nelze ustoupit, Mnichov 1938 je varováním, říká britský velvyslanec

V EU spolu nejsme, nicméně vaše země je klíčovým členem a spojencem v Severoatlantické alianci. Britští vojenští poradci byli mezi prvními, kdo pomáhali ukrajinským silám po ruském záboru Krymu v roce 2014. Měli by se Britové zapojit do války ještě výrazněji? Třeba jako bojující kontraktoři?

Nedomnívám se, že by naše země vážně zvažovaly nasazení vojsk. Sledujeme ovšem, co je v sázce a co je potřeba udělat, abychom pomohli Ukrajině zvítězit. Ta teď od nás žádá střely, zbraně, vozidla, aby mohla uspět, a na to se soustředíme.

Velká Británie a Česko jasně pochopily, co se na Ukrajině děje, a byly mezi zeměmi, které na plnou ruskou invazi reagovaly nejrychleji a velmi prakticky. Myslím si, že to bylo proto, že jsme ruskou agresi sami zažili, ať už hovoříme o srpnu 1968, nebo o ruském útoku v Salisbury. (Útok nervově paralytickou látkou novičok na bývalého ruského vojenského zpravodajce Sergeje Skripala a jeho dceru Julii v roce 2018 v anglickém městě. Oba přežili, na rozdíl od Dawn Sturgessové, jež přišla do kontaktu s novičokem o pár dnů později – pozn. red.)

Debatu o vyslání vojáků rozvířil francouzský prezident Emmanuel Macron, když řekl, že by NATO nemělo vyloučit žádnou pomoc. Souhlasíte s ním?

V principu bychom měli stanovovat červené, nepřekročitelné linie Rusku, a ne sami sobě. Takové je teď pojetí v Alianci.

Tolik se toho za poslední dva roky změnilo, když pomyslíme třeba na přistoupení Finska a Švédska do Aliance. Vladimir Putin svým útokem dosáhl toho, co nešlo téměř století, totiž aby Finové a Švédové změnili svůj vztah k NATO. A na to se teď soustředíme: dělat, co můžeme. Nepřekročitelná mez by měla platit pro Rusko.

Česko iniciovalo sbírku na nákup 800 tisíc kusů dělostřelecké munice pro ukrajinské síly. Zapojila se Velká Británie?

Tuto iniciativu plně podporujeme a vítáme. Český obranný průmysl Ukrajině v posledních dvou letech poskytl mnoho potřebného a tato iniciativa je velký úspěch české zahraniční politiky i obrany.

Do této kampaně jsme se ale nezapojili, protože se podílíme na jiných. Využíváme trochu odlišný mechanismus, což je mezinárodní fond pro Ukrajinu. Jeho prostřednictvím jsme pomohli s poskytnutím munice a vozidel. Rovněž cvičíme Ukrajince včetně pilotů. Jak Británie, tak Česko mají být na co hrdé.

Víme, že Slovensko se nepřipojí. Premiér Robert Fico prohlásil, že bychom neměli démonizovat ruského agresora v čele s Putinem. Britský velvyslanec v Bratislavě za to pana Fica kritizoval, což vyvolalo premiérovu nelibou reakci. Jak vnímáte politický vývoj v našem regionu?

Předně, nejsem velvyslancem na Slovensku. Máme tam ale fantastického kolegu Nigela Bakera a ten se vyjádřil jasně, když korigoval některé argumenty, jež tam zazněly. V prvé řadě to bylo tvrzení, že Západ nějakým způsobem obětuje Ukrajinu pro vlastní účely. My ale Ukrajinu neobětujeme, nýbrž podporujeme.

Samozřejmě že si také přejeme, aby boje skončily. Je ale otázka, jaký mír by byl možný s Putinem vyjednat a za jakou cenu, když porušil všechny dohody, k nimž se za celý svůj politický život přihlásil. Myšlenka, že bychom ho mohli přesvědčit k uzavření nové dohody, kterou dodrží, je pro nás sotva pochopitelná.

K té regionální dynamice, na kterou se ptáte, mohu říct, že samozřejmě sledujeme to, co se děje mezi členskými státy visegrádské čtyřky. Všechno jsou to naši spojenci v NATO, ale to neznamená, že se na všem shodneme. Rusko musíme začít vnímat jako hrozbu vůči nám všem, nejen vůči Ukrajině. V tom jsme s představiteli české vlády zajedno. Musíme si uvědomit, že hrozba nekončí na ukrajinských hranicích.

Když mluvíme o míru, tak jak by měla budoucí mírová dohoda vypadat?

To je v zásadě otázka pro Ukrajince. Oni mají být těmi, kdo rozhodnou, co vnímají jako úspěch. Na nás je zajistit prostředky, které potřebují k tomu, aby byl udržitelný a spravedlivý mír možný.

Pomysleme na rok 1938 a mnichovskou dohodu, která ukázala, že když postoupíte spojencovo území agresorovi, tak to agresi nezastaví. Myšlenku, že Ukrajina může žít v míru, když dostatečně Rusku ustoupí, proto těžko pochopím. Pokud Rusko ukončí boje, bude mír. Když ale přestane bojovat Ukrajina, tak už žádná Ukrajina nebude. V tom je ten rozdíl.

Už čtyři roky je Velká Británie pro Česko takzvaně třetí zemí, definitivně mimo Evropskou unii. Jaké jsou naše vztahy po brexitu?

Byl jsem velvyslancem v Bosně a Hercegovině, když Velká Británie opustila Evropskou unii, takže vím, jaké to bylo reprezentovat Spojené království během toho složitého odcházení. A musím říct, že náš vztah s EU dnes je docela jiný, než byl tehdy. Urovnali jsme mnoho neshod včetně toho, že jsme dosáhli dohody o Severním Irsku. (Jde o dvojí režim kontrol zboží z Unie a Velké Británie do Severního Irska, které jediné přímo sdílí hranici s členem EU Irskem, jež ale zůstává otevřená, jak to zakotvil severoirský mírový proces – pozn. red.)

Dění na Ukrajině pak jasně ukázalo, že si ani nemůžeme dovolit zastávat odlišné pozice. Jsme na stejné straně.

Zlepšení vztahů s EU pak pomohlo i vztahům s jednotlivými členskými státy včetně České republiky. Jakmile se totiž nějaké komplikace vyřeší na unijní úrovni, můžeme pokročit ve spolupráci, v obchodní výměně. Mám pocit, že britsko-české vztahy jsou teď velmi zdravé.

Předchozí mladé generace Čechů ale častěji ve vaší zemi studovaly, pracovaly a navštěvovaly ji. Dnes musí studenti získat vízum a školné je stojí podstatně více, než když jsme byli společně v Unii. A k návštěvě je potřeba pas. Netratí na tom vedle českých občanů i vaše země tím, že přichází o příjmy a oslabuje její atraktivita?

Rozhodně máte pravdu, co se týče rizik. Skutečně jsme poslední dobou zaznamenali, že například počty studentů klesly. I když si pořád myslíme, že britský vzdělávací systém se vzhledem ke své kvalitě za peníze rozhodně vyplatí. Ten pokles je ovšem přirozeným důsledkem našeho odchodu z EU.

Nicméně mezi našimi zeměmi probíhá skvělá výměna. Do Česka zavítá každý rok více než půl milionu Britů a mnoho turistů míří i k nám. A také studenti postgraduálního studia, protože tento druh vědecké spolupráce je skutečně silný. Velká Británie se letos přidružila k unijnímu programu Horizon s rozpočtem 80 miliard liber, který umožňuje společnou práci českých a britských vědců.

Jistě, přišly změny a komplikace, ale i náš vzájemný obchod se po krátkodobém propadu zase zvedá a sílí ročně o dvacet procent.

Velká Británie také bývala čtvrtým největším odbytištěm pro české exportéry, a už není…

Tuším, že teď jsme na sedmém místě. Trochu jsme se propadli, což je opět přirozený důsledek toho, že jsme opustili EU. Ale nebyl to zase tak velký propad. Británii pořád křižuje množství škodovek a proudí do ní spousta investic z Česka, ať už do maloobchodu, pošty, nebo fotbalových klubů, což je pro nás vždycky důležité. (Ponejvíce se jedná o aktivity Daniela Křetínského – vlastní podíly v poště Royal Mail, fotbalovém West Hamu United a spolu s Patrikem Tkáčem v řetězci Sainsbury’s – pozn. red.)

Také zaznamenáváme rostoucí zájem ze strany britských firem o vstup do Česka. Nejde jen o známé prodejce Tesco a Marks and Spencer, ale také o luxusnější módní značky. Přeji si víc takových a udržet ten roční dvacetiprocentní růst vzájemného obchodu.

„Už je jasné, že brexit nefunguje,“ prohlásil před pár dny starosta Londýna Sadiq Khan a citoval studii Cambridge Econometrics. Podle ní je Británie o 140 miliard liber a téměř dva miliony pracovních míst chudší, než kdyby nebylo brexitu. Khan vyzval ke znovubudování těsnějších vztahů s EU. Rezonuje tato výzva ve vládě a dojde naplnění?

Letošek je ve Velké Británii rokem volebním a mně se jeví, že žádná strana po okamžitém navrácení se do EU nevolá. Není to na pořadu dne.

Domnívám se, že teprve spatřujeme nový vztah mezi Velkou Británií a Evropskou unií. Teprve jsme vyřešili sporné body okolo Severního Irska a detaily obchodního uspořádání, takže je trochu brzy na to hodnotit, jak ten nový vztah přesně vypadá.

Ovšem těsnější vztahy s Českem, to je moje práce, proto tady jsem. A nejde jen o obchod, ale také o bezpečnost, kulturu, vědu, vzdělávání a tak dále.

Britská vláda ale také loni už popáté během tří let odložila plánované zavedení kontrol potravin z EU, protože by to mohlo zvýšit ceny a narušit dodávky. Termín posunula na letošní říjen. To by zrovna mohlo být okolo voleb. Je to reálný termín?

Datum voleb ještě nebylo určeno. Premiér Rishi Sunak ale sdělil, že to nebude 2. května, což byla jedna možnost. Takže volby budou někdy později.

A co se týče těch změn, podívejte se: praktická stránka věci a logistika v novém uspořádání jsou složité, když chceme zajistit, aby vývoz proudil oběma směry. To by nás nemělo překvapovat. Jednotný trh bude vždy fungovat hladčeji než alternativy.

Myslím si ale, že dohoda o Severním Irsku ukázala, že když je správný úmysl na obou stranách, v Bruselu i v Londýně, tak je praktické řešení možné. I když není jednoduché.

Hovoříme spolu anglicky, ačkoliv umíte skvěle česky. Přitom jste v Česku jen něco málo přes rok. Jak jste to zvládl?

Pořád mám na čem pracovat. Je to dřina, čeština je skutečně těžký jazyk. Je ale skvělé, že mě povzbuzují lidé tady, oceňují to, a mě to motivuje. Jsem paličák, a tak jdu dál krůček po krůčku.

Co vám nejvíc pomáhá? Odezíráte od lidí, anebo čtete knihy?

Jsem velkým příznivcem Českého rozhlasu, odposloucháváním se můžete dost zlepšovat. A snažím se mluvit, když jdu mezi lidi. Přitom se nesmíte stydět za to, že děláte chyby. A že jich žák češtiny vyrobí opravdu hodně!

Taky angažujete české studenty jako své poradce. Jste s nimi spokojený? Jak vnímáte mladou generaci?

Je to pro mě velmi užitečná zkušenost. Často jsem se přistihoval při tom, že mluvím o mladých lidech, ale ne tak k nim. V mojí práci to je přirozené, že hovoříte s lidmi, kteří už zastávají nějaké pozice a v kariéře mají něco za sebou.

Potřeboval jsem poznat, jak mladí lidé smýšlejí, a tak jsem ohlásil, že bych rád poznal asi deset takových, kteří by stáli o to se mnou pracovat. Dorazilo nám 448 žádostí a v nich i spousta zamyšlení nad problémy mladých lidí, z nichž někteří jsou už aktivní v rámci svých komunit.

Mám z toho dobrý pocit. Mladí lidé v této zemi nejsou neteční. Možná mají obavy a mohou být i frustrovaní, ale rozhodně nejsou apatičtí a nečekají, že někdo bude řešit problémy za ně.

Co jsou ty problémy, na které upozorňují?

Trápí je drahé bydlení a nájmy i úroveň politického zastoupení. Už žádosti ukázaly, že mnoho mladých lidí má také pocit, že jim nikdo nenaslouchá. Přejí si řešení problematiky klimatické změny a zlepšit vzdělávací systém.