Článek
Rupnik rozděluje dějiny českého prezidentství do tří fází. Ta první má přízvisko „havlovská“ a navazovala na odkaz Tomáše Garrigua Masaryka.
Na Hradě byl tehdy filozof, který svou politiku legitimizoval přes kulturu a mravní hodnoty. Druhou fází byla období vlád Václava Klause a Miloše Zemana.
„To druhé, to byli straničtí vůdci Klaus a Zeman, bývalí premiéři s výraznou politickou zkušeností. Měli dva mandáty, takže oba poznamenali dvě varianty politického prezidenství,“ popsal Rupnik.
Politology zaujal Pavlův apel na snahu nevzdávat se, ocenili nekonfliktnost
Třetí fáze nemá ještě jasnou podobu, Rupnik se však domnívá, že bude odlišná od obou předchozích. Má podle jeho slov velký význam, a to třeba v tom, že by se Pavel mohl vymezit vůči pokusům přesahovat prezidentské pravomoci.
Pavel má politickou zkušenost
Není pravda, že by byl Pavel bez politické zkušenosti, jako byl právě Václav Havel, nemá pouze tu stranickou.
„Generál, který strávil 10 let v NATO, samozřejmě chápe, jak funguje zahraniční politika země, jak funguje dneska bezpečnostní politika Evropy a jakým způsobem se na tom Česká republika může podílet,“ dodal Rupnik.
Nestranictví považuje Rupnik za Pavlovu výhodu. Může tak oslovit politické dění a formulovat určité otázky a problémy, ale není vnímán jako aktivistický. Prezidentská role by také měla být střídmější a opatrnější, než tomu bylo doposud.
Podle Rupnika by se neměl vyjadřovat ke každé problematice, protože by ho lidé přestali brát vážně. Šetřit by měl i s používáním práva veta.
„Může ho použít, ale velice zřídka a střídmě. To musí být otázka, která za to skutečně stojí. Otázka, kde zásadní principy demokracie jsou ve hře. Tak tam se prezident může postavit,“ komentuje Rupnik.
Jako výhodu vnímá i to, že Pavel má dobrý vztah s vládnoucí pětikoalicí, která ho ve volbách podpořila.
Jeho hlavní rolí musí být lidi spojovat a spoluvytvářet národní příběh této země, což je hlubší než politická agenda. Pavlův inaugurační projev tomu podle slov Rupnika zatím nasvědčuje.